- Reklama -

S nadcházejícím výročím sametové revoluce se na repertoáru českých divadel objevují inscenace her Václava Havla. Jednou z nich je i Žebrácká opera, kterou letos nastudovali například v Jihlavě, Brně, Zlíně a naposledy v Městských divadlech pražských. Režie zdejší adaptace se ujal David Radok, který do hlavních rolí vykutálených mafiánských lídrů obsadil Martina Donutila, Jana Vlasáka a Hanuše Bora.

Žebrácká opera v MDP

Žebrácká opera je jediným Havlovým dramatem, které se opírá o cizí námět. Původním autorem Žebrácké opery je John Gay a zhudebnil ji Johann Christoph Pepusch. Premiéru tato ballad opera měla v roce 1728 a měla nesmírný úspěch. A ten má dodneška, o čemž svědčí i zpracování Bertolta Brechta a Kurta Weilla nebo právě Václava Havla z roku 1972.

Žebrácká opera v MDP

Ten, na rozdíl od všech svých předchůdců, ve své adaptaci zcela ignoroval hudební stránku a svou činoherní inscenaci, do níž se pustil na objednávku pražského Činoherního klubu, postavil na dlouhých monolozích jednotlivých postav. Ačkoli v Činoherním klubu Havlova Žebrácká opera nakonec uvedena nebyla, neboť převážil strach ze spolupráce se zakázaným autorem, v zapomnění neupadla. Premiéru měla v roce 1975 v počernické hospodě U Čelikovských.

Žebrácká opera MDP

Macheath je mafiánem nové generace. Švihák a elegán s loajálními lidmi, novými metodami a bezpočtem milostných romancí. Nadto se umí krásně vemlouvat a vymlouvat, takže z leckteré šlamastyky se zkrátka a dobře vykecá. To se úplně nelíbí staré mafiánské gardě, již zastupuje Peachum. Chystá proto na Macheatha past, k níž chce využít své dcery Polly. Nepočítá však s tím, že se Polly do mladého gangstera zamiluje a před otcovými plány jej varuje. Macheath vinou zákeřné prostitutky Jenny ale stejně skončí ve vězení, ovšem ne nadlouho.

Lucy, dcera policejního náčelníka Lockita, je do Macheatha stejně zamilovaná jako Polly a pomůže mu ven. Do hry tak opět vstupuje Jenny a dva staří lišáci – Lockit a Peachum – se domlouvají, jak s Macheathem naložit. Každý z nich by totiž moc rád získal jeho kapitál, jeho lidi, a nakonec i Macheatha samotného pro jeho schopnosti. Kdo z těch tří se bude smát naposledy? Samozřejmě ten nejprohnanější.

Žebrácká opera MDP

Role Macheatha se v Městských divadlech pražských zhostil Martin Donutil, který si se svými dlouhými monology až na pár zadrhnutí poradil obstojně. Pravda, ve scéně, kdy obhajuje před Lucy a Polly svou bigamii, mu dost pomohlo, že obě herečky měly ve scénáři napsáno, aby mu uvěřily. Nicméně jeho závěrečný monolog, v němž Macheath sám před sebou obhajuje svou spolupráci s Lockitem, byl skutečně dobře zvládnutý. 

Žebrácká opera MDP

O dost méně se povedla Lucii Marečkové postava Polly, jíž vetkla až přílišnou dětinskou naivitu. Ta by se možná lépe hodila k Julii, kterou Marečková v ABC také ztvárňuje, ovšem mnohem střízlivěji. V této poloze působí Polly jako ukňourané hloupoučké stvoření, které by rozhodně mělo být ještě pod zákonem a nikoli dovádět s Macheathem v posteli. O tajných vdavkách nemluvě. Lucy Petry Tenorové vyšla o dost lépe, naneštěstí však nedostala tolik prostoru.

Vcelku rozpačitě působí také obsazení Jiřiny Šiklové, novinářky, signatářky Charty 77 a známé Václava Havla, do role opilce, jehož jediná replika zní: „Svobodu tisku!“ Jde sice o krásný symbol, avšak v důsledku nepříliš přesvědčivý. Po herecké stránce tak inscenaci zachraňovali bardi souboru, zejména Eva Salzmannová s Danou Batulkovou, ovšem také Hanuš Bor se svým takřka civilním projevem.

Žebrácká opera MDP

David Radok se kromě režie podepsal i pod scénu, kterou bohužel také považuji za poněkud nešťastně řešenou. Původní nápad je přitom vcelku pochopitelný. Jelikož chtěl David Radok odlišit každé z míst, kde se děj Žebrácké opery odehrával, bylo potřeba celkem často přestavovat jeviště. Kulisy tak byly namalované (v náznacích a spíše hrubých obrysech) na látce zavěšené na lanku, na němž se snadno dala roztáhnout, nebo naopak zase shrnout a roztáhnout jiná. Aby však divák nebyl přestavbami mezi jednotlivými scénami rušen, byla v popředí jeviště opona, jež se zatahovala z obou stran směrem ke středu. 

Žebrácká opera MDP

A ta se stala kamenem úrazu. Herci ji buď nedotáhli až ke středu, nebo naopak zabrali moc a odhalili tak jeviště po stranách. V každém případě divák nezůstal ušetřen toho, čeho měl, tedy pobíhajících herců a divadelních techniků přestavujících scénu pro další jednání. Navíc časté přestavby za zpola zataženou oponou zbytečně brzdily spád jinak skvělé hry, jíž Havel dodal vtip i filozofickou hloubku. Tu Radokova inscenace však do současných dní nepřenáší.

DIVADLO: ŽEBRÁCKÁ OPERA

Režie a scéna: David Radok
Kostýmy: Zuzana Ježková
Pohybová spolupráce: Andrea Miltner
Asistentka scénografa: Renata Weidlichová
Asistent režie: Filip Bařina
Světelný design: Jan Beneš
Hrají: Martin Donutil, Jan Vlasák, Hanuš Bor, Eva Salzmannová, Tereza Marečková, Petra Tenorová, Filip Březina, Dana Batulková, Zuzana Stavná, Markéta Jandová, Anna Kukuczková, Radim Kalvoda, Pavel Juřica, Milan Kračmařík, Zdeněk Vencl
www.mestskadivadlaprazska.cz

PŘEHLED RECENZE
Režie a dramaturgie
4
Zpracování
3
Výprava
3
Herecké výkony
5