Festival Jeden svět: I my jsme hledali domov

    - Reklama -

    Praha má hledání domova, totiž další ročník dokumentárního festivalu Jeden svět, za sebou. Vydala jsem se na tři promítání, která bych vám zde ráda představila. Opravdu mohu říci, že to byly pro mne velice silné zážitky, které mi zase trochu pozměnily pohled na svět.

    Ukradená zem

    Dokument zabývající se jedním z nejdiskutovanějších problémů současnosti – palmovým olejem. Tím také moderátor David Macháček zahájil film. Vyjmenoval všechny pochutiny, ve kterých se objevuje a upozornil, že by nebylo vhodné je před zhasnutím začít konzumovat. Celé promítání tedy začalo z jeho strany pozitivně. Další záběry už tak veselé nebyly…
    Měli jsme možnost podívat se do různých částí světa. Nejvíce času jsme ale strávili na africkém kontinentě. Nadnárodní společnosti zde totiž začaly naprosto nemilosrdně likvidovat drobné zemědělce. Sebraly jim půdu, o kterou se po generace starali a kde také žili. To nikoho nezastavilo. Jednou se vlivní lidé rozhodli, že na tom místě bude jejich pole s cukrovou třtinou, a nic jiného je už nezajímalo.

    Nelítostně bourali obydlí a vyháněli plačící rodiny. Následovalo ale „velkorysé“ gesto – “můžete u nás začít pracovat”. Lidé teď tedy paradoxně slouží těm, kteří jim zničili všechno, co měli a co je drželo při životě. Dnes v továrnách pracují všechny věkové kategorie – od dětí v předškolním věku, až po generaci nejstarší. Kvůli velice nízké mzdě se ani přes mnoho odpracovaných hodin nezvládají uživit.

    Malí zemědělci jsou utlačovaní stále více, ač je to nelogické. Krásně to vystihuje tato věta z filmu: “Malí zemědělci vyprodukují desetkrát více, než spotřebují energie. Velké společnosti spotřebují desetkrát více energie, než toho vyprodukují.” Nejsmutnější na tom je, že my je v tom nevědomky podporujeme. Vše, co se v těchto zemích vyprodukuje, putuje do supermarketů, restaurací a hotelů. Cukr, ovoce, zelenina… za tím vším a mnohými dalšími produkty stojí tvrdá práce afrických domorodců, kteří nic z toho v životě neochutnali a jsou rádi, když každý den mají alespoň trochu jídla, které si mohou za směšné peníze od zaměstnavatelů dovolit.

    Tento film byl zakončen debatou s názvem Mizející půda. Zúčastnili se jí Vladimír Mana, Vratislava Janovská a Dagmar Milerová Prášková. Pokud byste ji chtěli zhlédnout, záznam je k vidění na webovém portálu České televize.

    Švédská teorie lásky

    Tento film se zaměřil na ukázání dvou protipólů – vyspělého Švédska, kde mají všeho materiálního dostatek, a naproti tomu zaostalé Kambodži, kde mají především jeden druhého. A vlastně na této myšlence je postaven celý film.
    V první části je ukázána mentalita Švédů. Každý žije ve své bublině, nestarají se o nikoho jiného než o sebe, a když někdo zemře, může se stát, že se to zjistí až za dva roky. Nemají touhu zakládat rodiny. Pokud ženy chtějí dítě, stačí si vybrat z katalogu dárců spermatu, které jim přijde až domů s návodem k použití. O staré lidi se nestará jejich rodina, ale stát.

    Naproti tomu v Kambodži jsme měli možnost vidět při práci lékaře, který si musel v místních podmínkách poradit s totožnými případy pacientů, jaké mají i finančně zajištěné týmy lékařů ve Švédsku. “Brzdí mne pouze má fantazie,” řekl a začal spravovat zlomeninu drátem od kola. Věci, které využívá při operacích, nakupuje v místním supermarketu, protože na nic dražšího zde nemají finance. I tak si bravurně dokáže poradit s každým případem a největší odměnou je pro něj uzdravený pacient s úsměvem na rtech. Vše uzavírá slovy: “Mnohem horší než materiální nedostatek je ten duchovní.”

    Rebelové

    Poslední dokument nás nechává nahlédnout do jedné terapeutické skupiny resocializačního programu. Schází se zde směs lidí s rozličnými životními peripetiemi, které ale pojí jedna společná věc – nemohou sehnat práci. Nikdo z nich nemá dokončené vzdělání a navíc trpí různými poruchami, jako je dyslexie či ADHD. Právě s uplatněním se na pracovním trhu jim má tento program pomoci.

    Během několika týdnů se učí, jak vystupovat při pohovoru, na co si dát pozor, co napsat do životopisu a jejich výstupem má být zdárné sehnání práce.
    Samozřejmě vše není jen černobílé a ne všem se podaří program zdárně dokončit.

    Mrzí vás, že jste festival nestihli? Nevěšte hlavu! Nejlepší filmy budou k dostání na stránce promitejity.cz, odkud můžete čerpat i do výuky, či uspořádat soukromé promítání. Druhou možností je navštívit některé z dalších festivalových měst, kde budou promítání teprve začínat.