Cestu na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště plánuju už nějaký ten rok. Letos jsem se konečně odhodlala. Která očekávání se vyplnila do puntíku a co zklamalo? Jaké filmy stály za hřích, při kterých jsem uronila slzu a ze kterých jsem málem prchla? Co vlastně od takové filmové školy čekat?
Letní filmová škola je festival s nabitým programem, který vyplňují hlavně filmové projekce a divadelní představení. Aspoň pro běžného účastníka. Pro ty, kteří se filmovou problematikou zabývají, či se filmařinou chtějí živit, je nachystána řada workshopů a přednášek.
Letní filmová akademie rozčleněná do několika větví vás obohatí o zkušenosti z režie, psaní scénářů nebo filmové produkce. Letos na tato témata besedovali Luděk Hudec, Tomáš Hoffman nebo například Marek Epstein. Odborné poznatky vás nezajímají? Nevadí. Program byl totiž i tak přepestrý. Na diváka čekalo hned několik programových sekcí, ze kterých si člověk ani nestačil vybírat.
Letošní ročník nabídl výjimečný národní žánr españoladu i španělské horory, screwballové komedie z 30. let, porn-art, perly němého filmu nebo současné britské snímky se sociální tematikou. Vzdal poctu tvorbě Roberta Bressona nebo Alexandera Hackenschmieda. Nechyběly ani studentské filmy a české klasiky v letním kině.
Krom filmů si člověk mohl zpříjemnit čas koncerty nebo divadlem. Těchto možností nešlo nevyužít a tak jsme se s kolegyní Markétou z redakce podívaly na koncert Prago Union a další den na vystoupení skvělého uskupení DVA, které poskytlo netradiční zážitek. Toliko neobvyklou hudbu doplňovaly zběsilé kreace zpěvačky, která nadšeně křepčila po podiu.
Z nabídky divadelních představení nejzajímavěji působil Magor v provedení Divadla U Stolu. Příběh básníka Ivana Martina Jirouse a jeho dcery Františky byl komorním vhledem do života jednoho z největších provokatérů české scény. V hlavních rolích se představili Jan Kolařík a Petra Bučková pod režisérskou taktovkou Iva Krobota. Tohle herecké duo jsem už měla tu čest vidět v Dostojevského Něžné a nemám pro ně než slova obdivu. Jejich projev je intenzivní, svoje postavy prožívají zdánlivě do posledního gesta. Bravo!
Jak už jsem řekla, program byl velice bohatý a možná to byl jeden z důvodu, proč organizace občas víc než pokulhávala. Předpokládám, že u kinosálů hlídali studenti a tedy se od nich nedaly očekávat žádné informace navíc.
Ale aby slečny před kulturním centrem nechávaly stát před vstupem dlouhou frontu, aniž by nahlas informovaly, že sál je již zaplněn, tomu nerozumím. Co se týče získávání lístků na divadlo, záhadná osoba na kontaktní lince nás informovala, že pro zástupce tisku existuje jiný postup. Takže jsme běhaly po Hradišti jako Asterix s Obelixem po Domě, kde se zatmívá rozum. Na každém stanovišti jsme se dozvěděly něco úplně jiného. Když jsme konečně zvítězily, byla hodina pryč.
Další trošku matoucí věcí byl způsob fungování rezervací. Rezervovat si film pomocí e-mailu, proč ne. Ale dělat to tři hodiny před projekcí s nutností vyzvednout si kartičky? Myslím, že by bylo pro obě strany jednodušší dát slečnám u kinosálu vytisknutý papír se jmény a čísly akreditace. Míň práce a méně běhání. Přeci jen, jedná se už o čtyřicátý ročník, člověk by očekával méně komplikovaný přístup.
Kladně hodnotím, že i když program roztahaný do od sebe poměrně vzdálených budov, tak výborně navazoval. Ve volném čase opravdu nebylo nic lepšího, než se válet v parku s pivem nebo Kofolou a cpát do sebe nějakou z dobrot, kterými se to okolo jen hemžilo. Největší plus má rozhodně Asian bistro u Kina Hvězda – poměr cena/výkon byl až neskutečný. Jen by příští rok mezi tou záplavou veganských a vegetariánských udělátek neuškodilo trochu víc masa.
Zábavným prvkem celé školy byla extrémní koncentrace hipsterů. Tolik vytahaných svetrů, Prestigek, barevných vlasů a vousů jsem neviděla ani okolo brněnského Kabinetu MÚZ. Když si šel člověk večer zatancovat do Šapitó na mimochodem výborné DJ mixy inspirované filmovými melodiemi, byl až zahlcen tou spontánností. A zutými botami. Neříkám, že je to špatně. Ale pozorovat některé z tanečníků, jak nenápadně koukají okolo, jestli všichni pozorují, jak jsou strašně cool, bylo veselé. V průběhu týdne jsme potkávaly jednu platinovou slečnu, která byla vždy celá oděná v černé. Ozdobená neobvyklými šperky, s dokonalou manikúrou, měla prostě styl. Tímto jí skládám poklonu. Často mi rozsvítila den.
Takže suma sumárum? Příští rok ráda přijedu zase. Věřím, že program bude opět zběsilý a nabitý. Uherské Hradiště je krásné město a jeho park je příjemné místo. Jen by to chtělo větší kontakt mezi pořadateli a účastníky. Nemyslím, že by na tom jedna nebo druhá strana tratila.
L. A. Zombie
Bruce Labruce nám předkládá pornohvězdu FS popatlaného modrou barvou, kterýžto osouloží každý mrtvý otvor, který potká. Proč by také ne, koitus s ním je životodárný! Ale nenechte se mýlit, ono je v tom všem jedno velké poselství. Fakt. Nesoustřeďte se jen na hromady gay porna obohaceného o obří tesáky, litry umělé krve a až láskyplné vkládání umělého nechutného pyje do otevřených ran. Musíte si všímat, že příšerka takhle pomáhá všem, které společnost zavrhla – feťákům, zlodějům a bezdomovcům. Protože nikdo jiný to neudělá. Hlavně nebuďte jak já. To byste pak nevnímali nic než hodně penisů, různobarevného sajrajtu a prachmizernou hudbu.
Kanibalský sex
Nečekejte ani jedno z avizovaných témat. Místo kanibalů se vám dostane pomateného kmene bílých černochů na bohem zapomenutém ostrově. Všichni naprosto logicky uctívají božstvo s bílými míčky místo očí. Tohle božstvo vyžaduje oběti v podobě mladých dívek, kterých se nejdříve zmocní a pak je brutálně zabije. Nacházet čerstvé oběti na opuštěném ostrově – neznám nic jednoduššího. Na pomoc jim ale přispěchá skupina únosců, která zde chce provést předání známé platinové modelíny. A dostat za ni velký balík peněz. Není nad to převézt kořist odkudsi z Cannes do Karibiku(?). Zachránit se ji vydá chrabrý žoldák v podobě Roberta Redforda z osmdesátkového porna. Po sérii hloupých obštrukcí vše končí dobře. On i polonahá blondýna se smíchem jedou na plachetnici vstříc světlým zítřkům. Po žádném posttraumatickém záchvatu ani stopa. Tedy až na všechny diváky. Věřím, že ty to poznamenalo do jednoho. Za předpokladu, že vydrželi až do konce.
Zakázané uvolnění
Film, který má tři tvůrce. Petr Kolečko jako autor, Daniel Špinar vytvořil divadelní verzi, kterou se Jan Hřebejk rozhodl zfilmovat. Od každého dostalo dílo do vínku své, nakonec ale není čitelný rukopis žádného. Což by samo o sobě nebylo zlé, ale příběhu filmové zpracování moc nesvědčí. Všechny tři hlavní protagonistky hrají jako o život a taky… jako na divadle. Ve filmu působí divadelní „přehrávání“ křečovitě. Musím ale přiznat, že postava Zuzany Stavné byla snad to nejprotivnější stvoření, na které jsem ve filmech kdy narazila. Ženy budou pohnuty, muži se občas pobaví, ale pro lepší dojem ať raději všichni jdou do divadla.
Krásno
Režisérský debut Ondřeje Sokola na filmovém poli aneb Vítejte v Šumperku. Jedná se o částečně autobiografický příběh jeho přítele Martina Fingera, který je zároveň i hlavním hrdinou. Vypadá to, že režisérské křeslo Ondřejovi opravdu vyhovuje, ale finální formě filmu by neuškodilo pár zásahů. Vzhledem k drastické stopáži by bylo fajn stříhat, stříhat a stříhat. Věřím, že zkrácením stopáže by film získal na dynamice a jen by mu to prospělo. Matoucí je i žánrová rozkolísanost. Pravděpodobný původní záměr je černá komedie s kapkou hořkosti. Jenže když přidáte kriminální zápletku, praštěné pohřebáky, neurotika recepčního a dost možná vraždící ženskou, vznikne vám z toho pěkný guláš. Film má nesporně velice vtipné momenty, ale emoce se v něm střídají příliš jako na horské dráze. Film má v sobě zkrátka spoustu potenciálu, se kterým se mělo víc pracovat.
Maďarský knír
Dokument, který vám vysvětlí, že není knír jako knír. Pro Maďary je nejen chloubou, ale taky součástí jejich národního dědictví. Film nabízí humorný náhled na v poslední době velice oblíbenou tématiku knírů a plnovousů. A ukáže vám, kolik je toho německý tým „knírařů“ schopen udělat pro vítězství na mistrovství světa v této kuriózní disciplíně.
Final Cut – Dámy a pánové
Další pěkné udělátko od Maďarů. Nemáte peníze na to, abyste natočili vlastní film. Zavřete se do střižny, použijte momenty z 500 hollywoodských trháků a maďarských klasik. Vznikne vám poetická pohádka o muži a ženě a jejich strastiplné cestě jednoho k druhému. Nevěřila bych, že něco takového může fungovat, ale nechala jsem se vtáhnout do děje velice rychle. A pokud vás příběh nebude bavit, vždycky se můžete trumfovat, kdo pozná více snímků. Najdete také Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Avatara nebo Forresta Gumpa?
Vrah panenek
Poslední z našich brakových zážitků. Mělo se jednat o horor, ale nejvíce nás vyděsily upnuté roláky a častá nahota hlavní postavy. Ten mladík nejenže trpěl oidipovským komplexem, on byl také pedofil s homosexuálními sklony vyznačující se adorací umělých figurín. A taky měl rozdvojenou osobnost. A chtěl být kardiochirurgem, ač měl hrůzu z krve a vlastně byl levej jak šavle. Takový veselý hoch. S příšerně chlupatým zadkem. Prostě. Dojmy.
Ida
Režisér Pawel Pawlikowski se pouští do ožehavého tématu z polské historie. Oživuje postavu Krvavé Heleny – prokurátorky, která v 50. letech poslala na smrt velké množství odpůrců režimu. Přivádí na plátno konflikt mezi dvěma naprosto rozdílnými charaktery. Jak sama hlavní postava říká – světice a kurvy. Promítá na nich temné osudy Židů během druhé světové války a následky zvěrstev, které zem nesla ještě dlouho poté. Zároveň odhaluje křehké lidské nitro. Já osobně jsem byla nadšená. Ať už kvůli minimalistické formě nebo kvůli výkonům hlavních protagonistek.
