Fotograf, certifikovaný trenér produktů Apple a nadšenec do technologií. Tak by se dal ve zkratce představit Jan Březina. Moderním technologiím, fotografování a digitálnímu zpracování obrazu propadl již během studií na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a spojení fotky a počítačové grafiky jej dodnes nepřestává fascinovat. Společně jsme si povídali o jeho výpravách do zahraničí, nejsilnějších fotografických zážitcích a technologickém pokroku.

Věnujete se řadě profesí – fotografujete, vydáváte časopis, recenzujete Apple produkty, pořádáte webináře / semináře. Jak to vše stíháte? 

K tomu všemu mám ještě cestovní kancelář pro fotografy. A přiznám se, že někdy nestíhám. Svůj život dělím na období klidu a hektičtější období. Klid zažívám hlavně na cestách, po návratu do Prahy nastává shon, kdy musím dohnat všechny resty a věnovat se i svým dalším aktivitám. 

Takže fotografické výpravy jsou vaším obdobím klidu? To zní celkem paradoxně… 

Je pravda, že každé vycestování mohou ovlivnit vnější faktory. Nyní je situace ještě komplikovanější a mění se doslova z týdne na týden, takže se hůře plánuje. Ale na druhou stranu se při cestách soustředím na jednu jedinou věc, a to na samotnou výpravu. Vše ostatní dočasně házím za hlavu, vypínám vnější svět a zajímá mě pouze daná země a focení. 

Když jsem doma, je můj program naopak velmi pestrý. Věnuji se více činnostem najednou, což mi nevadí. Určitá rozmanitost je potřeba, aby mě práce bavila a nevyhořel jsem. Ale uznávám, že někdy je psychicky náročné během jediného dne přepínat mezi různými aktivitami.

Která ze všech vašich profesí a aktivit je vám nejbližší? 

Nemůžu říct, že by mi některá byla bližší než jiná. Celý můj život se točí kolem fotografií, technologií a práce s lidmi. Tyto tři věci mě definují a propojují se ve všech projektech, na kterých pracuji. 

Neumím si představit, že bych například jen psal články do časopisu. To by mě během pár let zcela vyčerpalo. Díky kurzům a webinářům jsem v pravidelném kontaktu s lidmi a jejich reálnými potřebami a problémy, čímž vzniká další inspirace pro psaní. Fotografie mi zase umožňuje přepnout z racionálního myšlení na emoční vnímání a nechat tak odpočinout jednu z hemisfér a více zapojit tu druhou. Takže jsem rád, že činnosti mohu střídat, a proto žádnou z nich neupřednostňuji.

Pořádáte pouze fotografické kurzy? 

Kdepak, ve svých kurzech učím nejen fotografii, ale zaměřuji se i na následné zpracování na počítači. Tím, že jsem certifikovaný trenér Apple, mám k technologiím blízko – ostatně jsem je i studoval. A vyfocením práce nekončí, právě naopak. Samotná fotografie je dnes jen první ze dvou fází, tou druhou je postprodukce na počítači nebo tabletu. 

S jakým problémem se během kurzů nejčastěji setkáváte, s čím účastníci nejvíce zápasí? 

Paradoxně nejčastěji řešíme výběr techniky. Samotné používání už účastníci zvládají. Samozřejmě, mohli by pracovat lépe, jednodušeji, efektivněji, rychleji, ale základ tam je. Takže nejčastěji se setkávám s otázkou, jak vybrat techniku a jak ji zkombinovat s dalšími částmi. Otázky na samotné postupy nebo vylepšení stylu dostávám méně.

Během pandemie jste mohl pořádat pouze webináře. Jste rád, že nyní mohou být kurzy opět naživo, nebo jsou webináře i nadále životaschopné? 

Webináře určitě svůj smysl mají i nadále, ale pro mě je lepší osobní setkání. Během některých online kurzů jsem opravdu trpěl, když jsem seděl sám zavřený v místnosti, civěl na počítač a představoval si za ním skupinku lidí. Pro mě osobně je kontakt s lidmi velmi důležitý. Z pohledu samotného vzdělávání je to ideální kombinace. V průběhu učebního procesu má online prostředí jisté výhody – student může postupovat svým tempem, vybrat si, co ho nejvíce zajímá. Naopak při osobním kontaktu můžu účastníkům vést ruku, pomoct je nasměrovat a upozornit na chyby, které si třeba ani neuvědomují. 

Vraťme se nyní zpět k vašim zahraničním cestám. Vy jste si v poslední době oblíbil Azory – proč právě je? 

Azory jsem měl vždycky rád, ale v současné době jde spíše o takovou z nouze ctnost. Za poslední rok jsem byl šestkrát na Azorech a čtyřikrát na Islandu, ale to jen proto, že nikam jinam se cestovat nedalo. Azory a Island byly jedny z mála destinací, které zůstaly po celou pandemii otevřené a s negativním testem se tam dalo fungovat bez omezení. 

Kam nejdál jste se vypravil? 

To nemám přesně změřené, takže těžko říct, zda to byla Austrálie, Ohňová země nebo Velikonoční ostrov. Ale kromě Antarktidy jsem již navštívil všechny kontinenty a objel i nejvzdálenější cípy zeměkoule, takže nějaké to zajímavé „nejdál“ tam určitě zahrnuto bude. 

Které místo vás nejvíce zaujalo a utkvělo vám v paměti? 

Oblíbených míst a srdcových záležitostí mám hodně, takže jsem si určil své „the best“ na každém kontinentu. Austrálie a Nový Zéland jsou úžasné samy o sobě. V Severní Americe se opakovaně vracím na Aljašku a Havaj, v Jižní Americe mám rád Chile, v Africe jednoznačně Namibii, v Evropě Island a Lofoty a v Asii u mě stále vede Bali, byť v poslední době jde o komplikovaný vztah. Jeho kultura je úžasná, i když v posledních letech byla velmi ovlivněna přemírou turismu. Dnes země naopak trpí nulovým turismem, což je pro místní ekonomicky devastující. Takže jsem se podílel i na projektu na podporu Bali. A málem bych zapomněl na Japonsko. K této zemi mám také zvláštní vztah – vždycky se tam velmi těším a stejně rád se pak vracím domů. Miluji japonskou přírodu a kulturu, ale mentalita obyvatel je od naší diametrálně odlišná. A řešit jakýkoli problém s Japonci dokáže být skutečně vyčerpávající. 

Jsou země, kde jste ještě nebyl? 

Určitě. Doposud jsem navštívil zhruba polovinu zemí světa, takže zbývá ještě ta druhá půlka. Ale moc rád jezdím znovu na místa, kde už jsem byl, jelikož krajina nikdy není stejná, a tím pádem ani fotka. Navíc při několikáté návštěvě opadne prvotní nadšení, což mi umožní se na dané místo podívat víc do hloubky a nefotit zcela prvoplánově.

Jaký je váš současný cestovatelský sen? 

Mé sny jsou atypické – chtěl bych například projet na motorce celou Highway 1, která vede z Aljašky až do Ohňové země. Ve Střední Americe mám poměrně dost restů, tak bych to vzal při jednom. Pak je spousta ostrovů v Polynésii, které jsem ještě nenavštívil a chtěl bych. A kdyby se zlepšila místní situace, tak bych se chtěl vypravit do střední Afriky. Ale bohužel tyto země jsou momentálně velice nestabilní. 

Jaký byl váš nejsilnější zážitek z cest? 

Nikdy nezapomenu, když jsem fotil start raketoplánu. Neuvěřitelná technologie a neopakovatelný zážitek, na který se přišlo podívat téměř milion lidí. I když jsme byli 15 kilometrů daleko, cítili jsme vibrace. A teď nedávno jsme byli fotit na Islandu, kde jsem se dostal velmi blízko vulkánu, zhruba na 250 metrů. To bylo také velmi intenzivní.

Jak dlouho trvají vaše výpravy? 

V průměrů 1-3 týdny. Samozřejmě čím vzdálenější destinace, tím delší plánujeme pobyt, abychom si vykompenzovali dobu strávenou na cestě. 

Cestujete vždy ve skupině, nebo vyrážíte na výpravy i sám? 

Většinou cestujeme ve skupině. Za posledních pár let jsem absolvoval velmi málo sólových výprav. 

Kolik zavazadel si s sebou na fotografickou výpravu berete? 

Zdaleka ne tolik jako dřív. Už jsem se zklidnil, když jsem byl mladší, bývalo to výrazně horší. Dnes mi stačí dva fotoaparáty, 3-5 objektivů, dron, tablet a hromada příslušenství. Žena se mi vždy směje, že mám malý balíček oblečení a pak fotobatoh a kufr s technikou.

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít dobrý fotograf? 

To záleží na typu fotografie, kterou chce dělat. Fotka je neuvěřitelně rozmanitá a každý žánr si žádá trochu něco jiného. Osobně se v komerční sféře věnuji portrétům, svatbám a aktům. Pro mě je tak nejdůležitější psychologie a komunikace. Technická stránka je samozřejmě také důležitá, ale sama o sobě vám neudělá dobrou fotku. Potřebujete vytvořit atmosféru, navázat vztah s klientem.  Pokud se někdo specializuje na krajiny, musí si je pořádně vychodit. Ocitnout se ve správný čas na správném místě vyžaduje mnoho nachozených kilometrů plus brzké vstávání, případně vůbec nejít spát. Reportážní fotograf, což já absolutně nejsem, zase potřebuje mít dostatek empatie a zároveň drzosti, aby dokázal vstoupit do osobního prostoru druhých. 

Máte fotografický vzor? 

Nejvíce mě ovlivnila americká fotografka Bambi Cantrell, které jsem svého času dělal asistenta. Z českých fotografů bych jmenoval Roberta Vana, který se pro mě stal důležitým vzorem v portrétní fotografii, přestože mám jiný styl a také povahově jsme zcela odlišní.  

Oblíbená fotografická otázka – co vy a focení na telefon? 

Řekl bych, že mě za to málem vyloučili z Asociace profesionálních fotografů, protože já to nikterak nezavrhuji ani neodsuzuji. Pro drtivou většinu populace je mobil tím správným fotoaparátem. Když se na to podíváme z širšího kontextu, tak ještě před 30 lety vlastnilo fotoaparát velmi málo lidí – pouze profesionálové a ti nejzapálenější fandové. Následoval boom digitálních fotoaparátů, které dnes nahradily telefony, čímž se postupně opět dostáváme do stavu, kdy klasické fotoaparáty budou mít pouze profesionálové a ti nejzapálenější fandové. Mobil je nástrojem pro dokumentaci každodenního života a je to tak v pořádku. Kolegové argumentují, že fotka z telefonu nikdy nebude perfektní po technické stránce, že nelze porušit některé fyzikální zákony. A mají pravdu, ale také je potřeba si uvědomit, nakolik se změnil okolní svět. Plno věcí se dnes nedělá optickou cestou, ale výpočtem – a v tom telefony hrají jinou ligu a nabízí zcela nové možnosti. Uživatel sice obětuje trochu kvality, ovšem na oplátku dostane velký ranec jednoduchosti. Navíc má fotky ihned k dispozici – nemusí je zpracovávat, hned je může sdílet.

Jaký model telefonu je podle vás pro focení nejlepší? 

Ten, který máte v kapse. Je úplně jedno, zda jde o iPhone SE nebo 12 Pro Max. Fotka není jen o technice, ale o zachycení daného okamžiku. V lepším případě do toho zkuste vložit i trochu kreativity, ale čím to vyfotíte, je skutečně úplně jedno. 

Kolik produktů od Apple doma máte? 

Netuším. Ale asi moc, protože mi technická podpora Apple nedávno řekla, že mám tolik zařízení, že se jim to nevejde na obrazovku. Ačkoli těch opravdu osobních zase tolik není. 

Čím si vás značka získala? 

Minimalismem, který mi byl vždy blízký. A Apple je jedním z mála, kdo jej v IT světě umí realizovat. IT je doménou inženýrů, což jsou tvořiví lidé. A čím více nastavení a funkcí, tím jsou sami s produktem spokojenější. Ale uživatel nemá zájem strávit hodiny a dny nastavováním produktu. Uživatel chce na přístroji pracovat. A tam má Apple stále náskok.

Nedávno jste si pořídil iPad, který se cenově pohybuje kolem 60 tisíc korun – jak jste s ním spokojen? 

To bohužel nemohu říct, protože jsem si jej zatím pouze objednal. V posledním roce se svět rozbil včetně výroby elektroniky, takže tento model do Čech ještě vůbec nedorazil. Nyní mám půjčenou o něco nižší konfiguraci. Ale i zde je spousta omezení – například čeští operátoři neumí nabídnout opravdu rychlá 5G data a Apple uvede novou verzi operačního systému, která umožní tento iPad využít naplno, až na podzim. V tuto chvíli tedy jde o lásku s výhradami. 

Které z Apple zařízení využíváte nejvíce? 

Nejčastěji používám tablet. Rozhodně více než počítač a nejspíš i více než telefon. Vysvětluji si to tím, že jsem kontaktní člověk a dotykové ovládání mi připadá velmi přirozené. Pro multimediální tvorbu i přímočaré – mohu si fotku zvětšit a změny zakreslit přímo do místa, které chci upravit. 

Myslíte si, že se Apple zásadně změnil s odchodem Steva Jobse? 

Bezprostředně žádná změna nenastala. Apple je obrovská korporace, takže má i obrovskou setrvačnost. Produkty se vyvíjí roky a vše se plánuje dlouho dopředu. Nicméně Apple se mění kontinuálně – musí se přizpůsobovat proměně světa a také svému vlastnímu růstu. Takže ke změnám docházelo už za Steva Jobse, po jeho odchodu jen mohly nabrat větší rychlost. Ale určitě tam nebyl viditelný zlom.

Jde podle vás vývoj dobrým směrem? 

Upřímně nevím. Řekl bych, že „DNA“ společnosti je stále stejné, že nadále zastávají své hodnoty. Ale jsou dny, kdy mi dělají velkou radost, a naopak jsou dny, kdy mě štvou. 

Lze říct, že vás některý z produktů vyloženě zklamal? 

Produkt jako takový vysloveně ne, ale občas bojuji s uživatelským rozhraním některých služeb, například u Apple Music nebo Apple TV. Mám dojem, že u těchto aplikací jsem přestal být cílovou skupinou. Už asi nejsem dostatečně mladý a progresivní, abych docenil způsob, jakým obě aplikace nyní fungují. A co mě tedy opravdu zklamalo, že Apple ukončil vývoj a prodej některých produktů, které jsem měl rád. Společnost se nyní soustředí jen na své stěžejní produkty a mně chybí určitá komplexnost, možnost postavit si celé řešení z jejich zařízení.

Kdybyste měl absolutně neomezené technologické možnosti, jak by podle vás vypadalo ideální zařízení? 

Ačkoli to má plno nevýhod a úskalí, tak nejlepší zařízení je žádné zařízení. Hledal bych tedy možnost, jak propojit technologie přímo s námi, naším tělem a omezit všechna rozhraní kolem. Rovnou ale musím přiznat, že i když to považuji za ideální variantu, samotného mě to dost děsí. Za posledních deset let lidstvo nedokázalo vyrobit jedinou věc, která by neměla chyby. Proto si nejsem jistý, kdyby za mnou teď někdo přišel s nabídkou čipu, zda bych do toho šel. Pere se ve mně ten kluk z Matfyzu, který v technologiích vidí budoucnost, s mým já, které ve svém životě už zažilo tolik technologických karambolů a závad. Pak se musím ptát, zda bych něco takového chtěl do svého organismu. Je to velké dilema. Ale věřím, že bionické propojení by náš život mohlo posunout opět na jinou úroveň.

S jakým největším technologickým problémem jste se musel popasovat? 

Z mojí zkušenosti je největším problémem vždy uživatel. Což mnohdy platilo i v mém případě. Ve chvílích fatálního selhání, kdy jsem zachraňoval data, byla příčinou má zbrklost, nebo jsem toho po zařízení chtěl příliš naráz. Většinou jde o souběh událostí – nastane problém s hardwarem, se kterým se software musí vypořádat, a do toho vpadne zbrklý uživatel, který chce vše hned. Například když synchronizujete fotky na iCloud, zároveň aktualizujete operační systém a do toho vám celá aplikace spadne, mohou se dít skutečně „kouzelné“ věci. 

Vlastníte řadu Apple produktů v různých verzích. Dokážete je všechny naplno využít? 

Nikdo neumí naplno využít žádný z produktů. V dnešní době je na každou aplikaci tým odborníků a každý z nich zná pouze svou část. Jde o tak komplexní zařízení, že žádný vývojář nezná do hloubky všechny funkce. Tím spíš je nezná uživatel. 

Jaký je váš názor na používání technologií dětmi? 

Jsem přesvědčený o tom, že je to správně. Celou mou budoucnost definovalo, že jsem hodně hrál počítačové hry a málo chodil na vysokou školu. Takže hry a technologie dělají náš život lepším a radostnějším. 

Sledujete i konkurenci Apple? 

Snažím se. Dokonce si čas od času vyžádám na recenzi produkty od Microsoftu, Samsungu nebo Xiaomi, ale na rovinu přiznávám, že po 15 letech fungování v určitém ekosystému si nedovolím konkurenční značky příkře hodnotit. Jsem natolik zvyklý na postupy Apple, že mi jiné budou zákonitě připadat nepřirozené. 

Existuje podle vás přímý konkurent Apple, který by mohl i některé Apple produkty překonat?

Ve všech oblastech existují produkty, které jsou minimálně v nějakém parametru nebo funkci lepší. Společnost Apple nikdy nebyla tím, kdo by přinášel na trh zcela nové věci. Apple vezme existující technologii, která mu přijde zajímavá, a vyladí ji do podoby, která je praktická pro masového uživatele a zakomponuje ji do celého svého systému. Sílu Apple nevidím v tom, že by uváděl nové technologie, ale že je dokáže dostat do běžně použitelného stavu. Tabletů byla už před iPadem celá řada. Ale nikomu se s nimi nepodařilo prorazit, protože nebyly komfortní pro uživatele. 

Na co se podle vás Apple zaměří do budoucna? 

Stále doufám, že pro nás Apple připravuje pecku v oblasti rozšířené nebo virtuální reality. Osobně bych preferoval tu rozšířenou. Myslím si, že z hlediska produktu – ať už se bude jednat o brýle, čočky nebo osobní projektory -, který by měl změnit naše chování a vnímání světa, je v této oblasti velký potenciál. Přitom jde stále o neorané pole. Na jednu stranu máme technologie k dispozici desítky let, a přitom se stále nenašel nikdo, kdo by dokázal AR nebo VR dostat k běžnému uživateli. 

Co chystáte do budoucna vy sám? 

To je velká otázka, protože si nejsem stále jistý, kdy se dá svět zcela do pořádku. Na druhou polovinu roku mám naplánovanou řadu úžasných cest po Spojených státech, ale zatím nevím, jestli opravdu odletíme.