Ačkoli Patrik Ness vydal už několik knížek, mezi nimi i romány pro dospělé, spojíme si jej hlavně s Voláním netvora spadajícím do žánru young adult. A ačkoli tato kniha byla vydána už v roce 2011, je jí letos věnována znovu velká pozornost. Proč? Protože do kin právě míří film Volání netvora, k němuž Patrick napsal scénář. Předpremiérové promítání proběhlo v rámci Febiofestu, jehož byl Patrick Ness hostem.
❖ Jste v Praze poprvé?
Ne, už jsem v Praze byl. A viděl jsem všechno, co jsem vidět měl. Hrad, Karlův most, Petřín a všechno ostatní. A také Žižkovský vysílač, druhou nejošklivější budovu na světě. Viděl jsem toho dost, abych si mohl utvořit názor na Prahu – krásné město s malým podílem ošklivosti.
❖ Co vás přivedlo k psaní?
Vždycky jsem rád četl a psal povídky. Dal jsem je přečíst několika lidem a jim se líbily. Nadchlo mě, že moje tvorba dokáže vzbudit emoce, byl jsem tomu rád a psaní se věnoval více a více.
❖ Máte na kontě i několik románů pro dospělé, proč jste nakonec dal přednost young adult žánru?
No, bylo to celkem nečekané. Stalo se to, když jsem pracoval na třetí knize. Měl jsme určitou představu, jak příběh povedu, a pak se ukázalo, že to bude kniha spíše pro teenagery. A já si řekl: Bezva, proč ne? Teenageři jsou vděčnými čtenáři. Ve svém věku zažívají silné emoce. Dobře se o nich píše a dobře se pro ně píše. Když si je získáte a respektujete je, následují vás kamkoli, to je pro každého autora velký dar, mít takové čtenáře.
❖ Můžete přiblížit svou profesi spisovatele?
To je u každého různé. Nikdo vám nemůže poradit, jak máte psát, může vám maximálně říci, jak píše on. Můj limit je například tisíc slov denně a ve chvíli, kdy jej splním, přejdu k jiným projektům, procvičuji svoje psací svaly a podobně, vím, že pro ten den mám již splněno. Našel jsem ideální rovnováhu, jak se neustále věnovat své práci, nenechat usnout ideu příběhu, ale zároveň s ním netrávit hodiny zbytečně. Ale je to samozřejmě i o velké sebedisciplíně.
❖ A máte velkou sebedisciplínu?
Víte, my spisovatelé se rádi předvádíme v jiném světle. Podobně jako Bukowski, s cigaretou a sklenicí piva, a pak jakoby mimochodem něco napíšeme. Takhle to ale opravdu nefunguje. Psaní je dlouhý proces, kterému se musíte věnovat dennodenně. Člověk nemůže být líný a mít nedostatek sebedisciplíny, pokud chce být spisovatelem. To zkrátka nejde.
❖ Máte určité prostředí, kde se vám píše lépe?
Obvykle píšu doma, v bytě, který je celkem tichý. Potřebuji čas, tři až čtyři hodiny, kdy budu mít klid, nebudu mít žádné povinnosti a nebude mě nic rušit. Což je v dnešní době sociálních sítí opravdu těžké. A samozřejmě všechny úkoly jsou důležitější, než začít psát – odpovědět na všechny maily, zkontrolovat Facebook… Sakra, je to fakt těžké! Ale na druhou stranu si uvědomuji, jak šťastný díky tomu jsem a vůbec si nestěžuji!
❖ Kde berete inspiraci?
Inspirace je všude, je to vždy překvapení, odkud přijde tentokrát. Beru inspiraci z knih, kde mě nadchne nějaká scéna a já ji rozvedu nějakým jiným směrem, ze starých filmů, z hudby, kterou poslouchám, z pocitů, které jsou v young adult literatuře opravdu důležité, ale i z vtipů. Jedním z hlavních sci-fi motivů je představa, že se člověk ocitne na celém světě sám a hledá hrstku dalších přeživších. Tato paralela je pro mě dobře využitelná, protože teenager je ve svém věku najednou také sám, má pocit, že mu nikdo nerozumí.
❖ Kterou vaši knihu byste doporučil čtenáři, který se s vaším dílem zatím nesetkal?
Volání netvora. Je to krátké, lehké na čtení a pokud má čtenář rád fantasy, je to skvělá knížka pro začátek, pro seznámení se se mnou.
❖ K Volání netvora jste napsal i scénář. Jak se liší od knihy?
Musel jsem udělat nějaké změny, protože kniha a film jsou rozdílná média. V knize využíváte vlastní představivost, ale ve filmu musíte vše vysvětlit a zároveň do něj nevecpete vše. Z postavy Conora jsme udělali umělce, abychom vizuálně vyjádřili jeho vnitřní svět, který jsem v knize popsal, ale ve filmu ho popsat nemohu, musím ho názorně předvést. A vypustili jsme postavu Lilly, což pro mě bylo těžké, ale nezbytné. V knize má své místo, ale ve filmu by to nefungovalo. Takže jsem s těmi změnami v pohodě. Hlavní je totiž, že kniha zůstává, takže si každý může přečíst originální příběh.
❖ Co v tuto chvíli čtete?
Baileys Prize Longlist, je to velmi zajímavé – poznávám nové spisovatele, které jsem ještě nečetl.
❖ Sledujete i práci ostatních fantasy autorů?
Ano, mezi spisovateli není žádné snobství, takže čtu i další fantasy autory. Například jsem nedávno znovu přečetl celého Stephena Kinga a mám rád práci Chrise Adriana.
❖ Dokážete si představit, že byste napsal knihu spolu s jiným autorem, podobně jako napsali Terry Pratchett a Neil Gaiman Dobrá znamení?
Inu, nikdy neříkej nikdy, ale představit si to nedokážu. Psaní je pro mě niterná, soukromá záležitost a nedovedu si představit, že by mi do toho měl někdo zasáhnout.
