Tomazs Dusziński je polským spisovatelem, novinářem, scenáristou počítačových her a maratóncem. Ve Slovartu právě vychází první díl krimi trilogie Glatz, která se tonalitou blíží oblíbenému Babylon Berlin. 

Jak se vám líbí v České republice? Je to vaše první návštěva?

Mám moc rád Českou republiku, jezdím sem pravidelně. Navštěvuji místní hrady a zámky, mám rád vaše pivo i víno, kuchyni, jsem u vás opravdu rád. Dokonce se u vás i trápím, asi před šesti lety jsem v Praze běžel maraton, takže by mi skoro ani nevadilo tady umřít, alespoň tak jsem to v cíli cítil. Povrch, po kterém jsme běželi v Praze, byl velmi náročný, byly to dlažební kostky, náběhy na mosty a také si pamatuji, že jsme běželi kolem nějakého pivovaru, protože jsem zřetelně cítil vůni chmele a také si pamatuji krásnou vůni jídel z restaurací v centru, kolem kterých jsme běželi. To mě hodně bavilo…

Jste spisovatelem, scenáristou počítačových her, novinářem, a ještě k tomu maratónec. Dají se všechny tyto činnosti skloubit tak, aby vám zbyl nějaký volný čas? 

Naštěstí to nedělám vše najednou, takže to zvládám… Běhání, o kterém už byla řeč, mi pomáhá být v psychické pohodě, abych zvládl psát a byl zdravý. Mám čas i na rodinu, která pro mě hodně znamená, dokážu to všechno vyvážit, čas si najdu pro vše, co je pro mě důležité.

U Nakladatelství Slovart právě vychází v českém jazyce první díl vaší knihy Glatz. Mohl byste našim čtenářům přiblížit, o čem kniha je? 

Čtenáře s sebou beru na výlet do Kladska do roku 1920, vracím se k tajemstvím tohoto města. Příběhem provází dva hrdinové, jedním z nich je kapitán Wilhelm Klein, který přijíždí z Berlína, aby vyšetřil vraždy, které se ve městě staly a druhým je místní strážník Franz Koschella, který s ním spolupracuje. Myslím si, že čtenářům přináším mnoho výrazných emocí, které je do příběhu vtáhnou. Jistě budou přemýšlet o tom, kdo za těmi vraždami stojí a předpokládám, že se jim to nepodaří dříve než mým dvěma vyšetřovatelům.

V Polsku vyšly už čtyři knihy série Glatz – navazují na sebe, nebo je každá kniha samostatná a má jiný děj? 

Knihy spojuje město i oblast Kladska a hrdinové Klein a Koschella, ale každá kniha má svůj zvláštní příběh. Je tedy možné je číst na přeskáčku, jak čtenáři přijdou pod ruku, když bude chtít.

Proč jste si vybral zrovna toto téma, co vás inspirovalo? 

Jsem vzděláním historik a vždy jsem se zajímal o své okolí, samozřejmě tedy i o Kladsko. Bylo pro mě velmi zajímavé sledovat to, co se za to jedno století ve městě změnilo, ale přímo u vzniku stál můj sen – vražda na starém mostě – tedy úvodní scéna celého románu.  

Když už jsem zmínila inspiraci, co dalšího vás ještě inspiruje ve vaší tvůrčí činnosti? 

Musím říct, že pro mě je zajímavé pozorovat to, co se kolem mě děje právě teď a srovnávat to s tím, co se dělo před staletími. Myslím, že ve společnosti lze najít mnoho podobností a analogií. Popisuji Výmarskou republiku, která procházela řadou krizí, byl tam strach z další světové války, byl tam strach, co bude s kladským hrabstvím i samotným Polskem. Když to srovnáme s dnešní situací, najdeme mnoho shodného… Válku máme prakticky na hranicích. Je dobré historii znát, byť se z ní často nepoučíme a nebereme si z ní to nejlepší. Ale mohla by k tomu sloužit. 

Kdo je váš nejoblíbenější spisovatel/ka) a proč zrovna on/a? 

Hodně se to měnilo. Jako malý jsem četl hodně polskou literaturu, pak jsem přešel na četbu Raye Bradburyho a Stanislava Lema. V současné době je mým nejoblíbenějším spisovatelem Etgar Keret, izraelský prozaik, který se inspiruje historií a popisuje to, co ovlivňuje naše dnešní chování. 

Kdybyste si měl vybrat pouze jedno povolání: spisovatel, scenárista, novinář či sportovec – co by to bylo? 

Vlastně se dost nerad trápím, takže možná ten běh bych vyloučil jako první. Tedy sportovcem být nemusím, ale ty ostatní profese jsou pro mě spojené se psaním. Spisovatel, scenárista, novinář jsou různé strany jedné mince, které nějak rozvíjejí moji schopnost psát, tedy mezi nimi opravdu neumím rozhodnout. 

Kolik knih máte ve svojí knihovně?

Opravdu hodně, přes 3000 knih. Přiznám se, že ne všechny jsem četl, protože nemám na všechno čas. Ale jsem člověk závislý na čtení, takže čím dál méně místa zbývá pro moji rodinu i pro mě samotného, protože potřebuji držet v ruce tu reálnou, opravdovou knihu, a tak mi nezbývá prostor pro nic jiného. 

Jakou hudbu posloucháte, případně věnujete se další kultuře mimo literaturu (například divadla, výstavy, film…? 

Dlouhá léta jsem pracoval v rádiu, tak se přiznám, že nemám žádného oblíbeného hudebního interpreta. Občas poslouchám právě to, co aktuálně v rádiu vysílají, když jedu v autě. 

5 let organizuji literární festival, který je známý po celém Polsku. Koná se v září, schází se asi 20 autorů, probíhají besedy, autogramiády a samozřejmě se tam i knihy prodávají. Děje se tam vše, co ke knižnímu festivalu patří.

Jakou knihu jste četl naposledy, kromě té vaší? 

Čtu několik knížek najednou, teď právě sérii detektivek od Lee Child.

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít dobrý spisovatel? 

Povrchnost-určitě! Trochu se tomu směju, ale myslím, že spisovatelé jsou povrchní, ačkoliv by to neměla být ta hlavní dominující vlastnost. Vytrvalost, cílevědomost, systematičnost, to jsou vlastnosti, které by měl mít úspěšný spisovatel.

Co byste vzkázal/poradil našim čtenářům, kteří by se rádi do budoucna věnovali psaní knih? 

Nerad uděluji knížní rady. Myslím, že neexistuje nic univerzálního, co z každého udělá dobrého spisovatele. Pokud ale ve vás ta jiskra dříme, tak se dříve nebo později objeví. Není ji dobré v sobě dusit a schovávat si ji do šuplíku, prostě zkoušejte psát. Pokud je ten příběh, který je stále s vámi, nakonec tak dobrý, určitě ho někdo vydá.

Ještě se vrátím se scénářům her. Jak tento proces probíhá? Osloví vás herní studio, nastíní, co si představují a vy rozvinete svoji fantazii a scénář napíšete? Nebo vy napíšete hru a herní studia podle ní začnou programovat a vytvářet příběh pro hráče? 

V Polsku jsou celosvětově úspěšná studia, se kterými spolupracuji. Zmíním známého Zaklínače, kterého se prodávají miliony kopií do Ameriky. Ze studia mě přizvou jako spolusceneristu do projektu, který už je nějak rozjetý a my pak několik měsíců tvoříme hru, scénář, dialogy, questy. Je to velmi těžké, vyžaduje to velkou pokoru, protože se scénář často mění v průběhu tvorby, trvá to dlouho, je to takové tekuté… Než hra vznikne, trvá to i několik let.

Hrajete vy sám počítačové hry? 

Nehraju sám, ale často hraju s dcerou. 

Jakou hru, ke které jste napsal scénář, se vám nejvíce líbí? 

Spolu s dcerou hrajeme třeba zmiňovaného Zaklínače nebo Star Wars, teď máme oblíbenou hru Red Dead Redemption, ale moje hry spolu nehrajeme. Dead Island: Riptide, to raději ne. Dceři je teprve 15 a moje hry jsou plné zombie, krve a tak se tomu s ní snažím vyhýbat. 

Na závěr: čím byste nalákal české čtenáře, aby si vaši knihu Glatz přečetli? 

České čtenáře bych rád pozval za hranice. Nejen tedy za hranice Kladska, které je velmi zajímavým městem, ale také na cestu v čase, o století zátky do roku 1920. 

Myslím si, že vás vtáhne příběh, ze kterého budete mít husí kůži a že ty tajemné vraždy v malém městečku budu něco, co vás nenechá spát. A docela určitě poznáte dva nesmírně charismatické vyšetřovatele, které si jistě oblíbíte. 

Překlad rozhovoru: Lucie Zakopalová (Polský Institut v Praze)