Doma má přes tisíc komiksů, ze kterých bere příklady pro svůj seminář fyziky s názvem ‚Vše co vím o vědě, jsem se naučil z komiksů‘ a pro svou knihu Fyzika superhrdinů. Proslavil se vysvětlením slavné komiksové smrti přítelkyně Spider-Mana Gwen Stacy a kromě své vědecké činnosti na univerzitě v Minnesotě občas radí filmařům. Se svou přednáškou o fyzice a superhrdinech vystoupil i na festivalu Colours of Ostrava v rámci Meltingpotu.

James Kakalios (Autorka fotografie: Nikol Mudrová)

 Proč jste si vybral fyziku? Bylo to kvůli vaší lásce ke komiksům?
Moje volba studia fyziky na vysoké škole neměla nic společného s mým zájmem o komiksy. Četl jsem je jako dítě, na střední škole jsem s tím ale přestal, když jsem objevil holky. Bál jsem se, že je to odradí.
Začal jsem studovat obor s technickým zaměřením a pracoval jsem jako dobrovolník ve fyzikální laboratoři. Moc mě to bavilo a řekli mi, že za to můžu dostat přes léto zaplaceno. Takže jsem se rozhodl, že si změním na léto obor na fyziku a poté se vrátím k inženýrství. Pak jsem ale měl technické semináře spolu s fyzikálními a moc jsem si fyziku užíval. Proto jsem u ní zůstal.

James Kakalios (Autorka fotografie: Nikol Mudrová)

❖ Jak jste se ke komisům vrátil?
Pokračoval jsem doktorandským studiem fyziky na Chicagské univerzitě. Museli jsme dělat velmi těžký přijímací test. A zatímco jsem čekal na výsledky, stavil jsem se v knihkupectví, kde měli komiksy, které jsem neviděl deset let. Pár jsem si jich vzal. Většina nebyla moc dobrá, až na jeden s X-Meny (který ocení jen komiksoví fanoušci), ve kterém začínala The Dark Phoenix Saga. Začal jsem je zase číst, jen jako koníček a během toho jsem pracoval na mé disertační práci. Neberu to jako něco, za co bych se měl stydět – máte rádi, co máte rádi a není důvod cítit se kvůli tomu provinile.

James Kakalios (Autorka fotografie: Nikol Mudrová)

❖ Proč jste začal se svým seminářem ‚Vše co vím o vědě, jsem se naučil z komiksů‘?
Jako profesor na Minnesotské univerzitě jsme měl seminář o fyzice pro studenty prvního ročníku. Začal jsem přidávat příklady z komiksů Star Wars, aby to nevypadalo tak nudně. Pak univerzita začala program se semináři pro první ročníky, které nebyly vázány na žádné obory a byly otevřeny pro každého.

Měl jsem se superhrdiny úspěch, tak jsem si řekl, jestli by se z toho nedal udělat předmět. Nebyl jsem si jistý, jestli to bude fungovat. Nemáte jenom studenty fyziky, ale i historie, žurnalistiky nebo umění. Začal jsem s tím v roce 2001. Další rok byl první Spider-Man s Tobeym Maguriem. Superhrdinové nebyli tak populární jako dnes.

Co mě překvapilo, byl fakt, že ne všichni byli fanoušci komiksů. Někteří měli prostě rádi fyziku na střední škole a chtěli si ji vzít i na vysoké, ale báli se, že normální hodiny budou moc těžké. Pak viděli fyziku se superhrdiny a svůj strach postupně překonávali. Potom tu byli další, kteří znali fyziku, nebo aspoň něco z ní, ale neznali komiksy. Myslel jsem, že na semináři budou nerdi jako já, ale nakonec jsem jim musel všechno ohledně superhrdinů vysvětlovat.

James Kakalios (Autorka fotografie: Nikol Mudrová)

❖ Které komiksy jsou více správně – od DC, nebo od Marvelu?
Je to různé. Zpátky v 60. letech bylo DC mnohem lepší než Marvel. Teď je to vyrovnané. Oba se snaží to mít správně, stejně jako filmaři. Protože ví, že kdykoliv je to špatně, negativní odezva od fanoušků na sebe nenechá dlouho čekat.

❖ A jaký je váš oblíbený?
Kdykoliv jsem zaseknutý v zácpě, nebo mi uletí letadlo, tak si přeji, abych měl super rychlost. Miluju Flashe, Fantastickou čtyřku. A také Atoma, protože je to profesor fyziky. A vůbec, všichni profesoři fyziky jsou muži a ženy akce!

❖ Jste slavný pro vysvětlení smrti Gwan Stacy. Co vás vedlo k jejímu rozlousknutí?
V 90. letech jsem učil fyziku a musel jsem udělat příklad na téma hybnosti a sil. Nechtěl jsem dělat ten, co už se dělal nejmíň stokrát a pak mě napadla Gwen Stacy a její slavná smrt. Green Goblin ji shodil ze sto metrů vysokého mostu. Jak rychle asi padala? To si můžete spočítat. Je to asi 150 km/h.

Spider-Man vystřelil svou síť, která ji zastavila asi během půl sekundy. Jakou silou? Opět si to můžete vypočítat a je to něco kolem půl tuny, což je desetinásobek její váhy. To by odpovídalo zpomalení 10 G (desetinásobek gravitace). To je realistické.

Když padáte rychlostí 150 km/h a zastavíte během půl sekundy silou 10 G, pravděpodobně se vám zlomí krk. Studentům se příklad moc líbil. Je to skutečný fyzikální problém s odpovědí. A vede to k dalším otázkám. Například proč máme airbagy v autě.

❖ Dělal jste poradce i pro filmy. Například i pro sérii The Amazing Spider-Man, v jehož pokračování Gwen umře. Co od vás filmaři většinou chtějí?
Obvykle chtějí doplnit příběh detaily a chtějí si být jistí, že neudělali něco špatně. Protože občas jen projdou učebnici fyziky a dají to na tabuli. Nikdo by ty věci normálně nenapsal, protože dohromady nemají nic společného. Já jim navrhuji tabule, aby vypadaly jako skutečné. Kdykoliv se publikum směje tomu, co je na plátně, je to moment, kdy nedávají pozor na film, a to nechtějí.

James Kakalios (Autorka fotografie: Nikol Mudrová)

❖ Komiksy někdy předpovídají budoucnost. Berou z nich vědci inspiraci pro své vynálezy?
Obvykle nepíšeme žádost o výzkum tak, že bychom chtěli dělat například oblek Iron Mana. Vláda by nám na to nedala peníze. Armáda možná. V některých případech se snažíme vyvíjet věci, protože to věda dokáže.

A v některých případech jsme schopni dělat věci, které předpověděly komiksy před padesáti lety. Někdy děláme věci, které jsou za hranicemi předpovědí. Když jdete k doktorovi na magnetickou rezonanci, může díky ní vidět dovnitř vašeho těla, zatímco ležíte na stole.

Prošel jsem sci-fi od třicátých let a dále a nikdo to nepředpověděl. Mysleli si, že budeme mít raketové batohy, že auta budou létat. Ale nikdy ne tohle. A to díky kvantové mechanice. Vědci se snažili porozumět vlastnostem atomů v magnetickém poli, což vedlo k vynálezu magnetické rezonance. Bez těchto základních znalostí by ji nemohli postavit. To, co věda dělá, je zodpovídání otázek, které pomáhají inženýrům řešit problémy.

❖ Vaše knihy jsou velmi dobře přijaty širokou veřejností. Jak se ale na vaši práci dívají vaši kolegové?
Myslím si, že zpočátku jim to přišlo divné. Ale teď je obecně přijímáno, že je potřeba, aby někteří z nás komunikovali s veřejností. Když to děláte, moji kolegové cítí, že je to dobře, protože vědu je třeba co nejvíce propagovat.