Spěch v nákupních centrech, objednávání levných kousků oblečení z Číny, pravidelná várka nových oděvů na každou sezónu, z nichž většina po roce končí v popelnici. Tak nejspíš nakupuje mnoho z nás. Asi se shodneme, že procházka do nablýskané pobočky obchodního řetězce je pohodlná, trendy a výhodná – všechno na jednom místě a vzhled jako z časopisu.
Jenže odkud všechna ta trička, která ve výloze nemůžeme nechat, protože stojí jen stovku, pochází? Kolik kilometrů urazila, než k nám doputovala, a jak moc dřiny a odpadu to stálo?
Lidé, kteří na tyto otázky hledali odpovědi, dali vzniknout konceptu slow fashion. Tento v současné době už zavedený pojem neznamená oblečení s dlouhou dodací lhůtou ani modelky, které chodí pomalu, ale reakci na uspěchanost a plýtvání v módním průmyslu.
Méně může být více
Slow fashion, neboli udržitelná móda, jde ruku v ruce se současným trendem minimalismu a ekologického životního stylu. Jak už název (pocházející mimochodem z roku 2007) napovídá, cílem udržitelné módy je omezit bezmyšlenkovité nakupování hromady často zbytečných věcí, které po pár měsících vyhodíme na skládku.
SLOU DAYS – přehlídka eco-friendly projektů nejen módního charakteru
S pomalou módou vstupuje minimalismus i do skříně. Tento styl se zakládá na myšlence, která zdůrazňuje, že nepotřebujeme mít šatník narvaný k prasknutí ani ho nemusíme měnit každou sezónu. Příznivci slow fashion se naopak nebojí investovat do několika kvalitních neutrálních (nejlépe lokálních) výrobků, které se změnou trendů jen tak neztratí lesk.
„Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality (která má nějaké časové komponenty). Pomalá není opakem rychlé (nejde o dualismus), ale odlišný přístup, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy… Slow fashion, přecházející od kvantity ke kvalitě, snižuje tlak času,“ shrnula jedna z průkopnic Kate Fletcher pro časopis The Ecologist.
https://www.youtube.com/watch?v=SWI75AWAkv4
Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci
Zpomalení v módě znamená upřednostnění kvality nad kvantitou. Ano, v řetězcích seženeme tričko klidně už od šedesáti korun, zatímco cena podobného kousku od místního výrobce se šplhá do několika stovek. Jenže právě nízká cena zboží od velkých značek bývá často vykoupena nekvalitním materiálem a otrockou prací na druhém konci světa. U pomalé módy se snažíme, aby oblečení dlouho vydrželo, což se pravděpodobně v případě tenkého polyesteru nestane.
Kdo vyrobil moje oblečení?
Otázka, kde se berou naše každodenní oděvy, nás začala intenzivně pálit okolo roku 2013, kdy došlo k havárii a následnému požáru v bangladéšské textilní továrně. O neštěstí referovaly noviny napříč celým světem a vrhly světlo na otřesné podmínky, ve kterých místní dělníci pracují.
Zaměstnanci továrny museli pracovat více než 19 hodin denně v přepočtu za 60 Kč na směnu, často byli v práci zamknutí do noci a přicházeli do styku s nebezpečnými chemikáliemi. Bezprostředně po požáru byli nahnáni dovnitř a donuceni vrátit se do práce v poničené budově.
Toto moderní otroctví nepřipomíná lidské zacházení ani vzdáleně. Proto se spotřebitelé stále častěji obracejí na masové výrobce s otázkou „Kdo vyrobil moje oblečení?“
Móda pro planetu
Nejsou to jen lidé, kdo trpí pro velkovýrobu textilu. Výroba polyesteru a barviv zatěžuje životní prostředí z několika důvodů. Polyesterová vlákna pochází z ropy, což je neobnovitelný zdroj, jehož těžba stojí spoustu energie, nese s sebou velké množství odpadu a výsledný produkt se dlouho rozkládá. Mohlo by se zdát, že bavlna, druhý nejčastější oděvní materiál, vzniká ekologicky. Jenže v míře potřebné pro současný oděvní průmysl se pěstuje za pomoci obrovského objemu pesticidů a jiných chemikálií.
Další položkou při vytváření textilu, jak ho známe, je bělení a následné barvení pomocí často nebezpečných látek. Setkají se s nimi nejen zaměstnanci továren, ale i lidé a příroda v širokém okolí. Továrny často nedodržují bezpečnostní předpisy a vypouštějí odpad přímo do řek. Zamoření se z vody rychle šíří do půdy i do vzduchu.
Módní průmysl se pyšní titulem jednoho z nejvíce znečišťujících průmyslů na světě. Navíc jsou jeho centra rozložena nerovnoměrně, takže zatímco průmyslová centra v jihovýchodní Asii trpí jedovatými řekami a chudobou, největší spotřebu oblečení zajišťují „fast fashion“ obchody v západním světě.
Sekáče i designéři
Pokud se vám koncept slow fashion zalíbil, možná by vás zajímalo, kde ekologicky a eticky nakoupit několik základních druhů oblečení.
Určitě doporučuji projít místní secondhandy. Často se tam ukrývají originální poklady a značkové kousky. Nosit oblečení ze sekáče už dávno není ostuda, právě naopak. Secondhandy se ve většině měst z krámků plných roztrhaných kalhot s pachem kuliček proti molům proměnily ve stylová místa, kde se prodává zachovalé, zajímavé oblečení.
Zároveň je tu možnost navštěvovat bleší trhy a sekáčové akce, které se pořádají například v klubech nebo v rámci festivalů a dalších podobných příležitostí.
Pokud nemáte v okolí možnost nakoupit z druhé ruky, nebo byste naopak něco rádi poslali dál, můžete se spolehnout na sílu internetu. V současnosti je nejpopulárnějším internetovým bazarem Vinted.cz. Něco jako tisíce secondhandů na jednom místě.
Kromě druhé ruky je tu možnost podpořit místní designéry a umělce koupí kvalitního oblečení z pečlivě vybraných materiálů a v nadčasovém designu. U tohoto zboží je jistota, že vzniklo ekologicky (často z recyklovaných materiálů), za férových podmínek a opravdu vydrží. Mezi české značky udržitelné módy patří například Bohempia, Czech Labels, Harddecore, Zuzana Kubíčková nebo Wolfgang.
