Tip na audioknihu: Zpověď farářky Martiny Viktorie Kopecké

46

Martina Viktorie Kopecká je patrně nejznámější farářkou v Česku. Krásná, empatická, skromná a inteligentní duchovní si získala srdce mnoha věřících i ateistů. V knize Zpověď farářky popisuje rozsáhlé úvahy zejména nad tématy, kde se duchovní a “světský” život stýká. Kopecká takto navazuje na předchozí knihu Deník farářky.

Tancující farářka

První kapitoly věnuje farářka svému angažmá ve StarDance, televizní taneční soutěži, za níž si od konzervativní části divácké populace vyslechla a přečetla řadu nežádoucích komentářů. Autorka se zamýšlí nad lidmi, kteří cítí potřebu kritizovat duchovní osobu vystupující v taneční soutěži. Samotná Kopecká zřejmě podobné dilema nepociťovala, ale široká veřejnost dávala hlasitě najevo, co o Kopecké, její účasti v televizi, jejích šatech nebo líčení soudí. Často tyto výroky přesahovaly hranice toho, co v konfliktu symbolizuje samotná Kopecká.

Pochopitelně nechybí rozhovory pojednávající přímo o technikáliích soutěže: výběru šatů a obuvi, trénování tanečních kroků a disciplíně, kterou si musela během příprav vypěstovat. 

Kopecká vyvrací dogmata a domněnky o duchovní profesi. Navzdory zakořenění v církvi Kopecká stvrzuje, že její profese nemusí zahrnovat naprostou askezi, neboť obživa je pro službu stejně důležitá jako odevzdanost.

Láska je láska

“Komu nemůže patřit má nahá duše, tomu nemůže patřit mé nahé tělo.” Kopecká se hluboce zamýšlí nad parterským porozuměním a souzněmím, potřebou ‚mluvit stejným jazykem‘ a odpovědnosti ke vztahu. “Vnímat myšlenky toho druhého, snažit se porozumět pohledu milovaného člověka, přijmout to, že některé věci si každý myslíme jinak a neznevažovat úsudek toho druhého. To nám umožní milovat se dohromady.” Kopecká popisuje výjimečnost opravdové lásky, význam duchovního souznění a milníku, ne nutnosti obřadu svátosti manželství. Manželský svazek vnímá také jako moment spojení dvou rodů a také jako formu víry a další možnost spojení s Bohem. O sexualitě mluví jako o ‚hnací síle důležité pro náš individuální život a tvoří naši potenci pro vztahy s druhým člověkem‘. Uvažuje o věrnosti, nevěře, integritě těla i duše.

Samotná vztahově-sexuální rovina byla pro Kopeckou v této knize specifická. Je to důvod, proč po uvedení Zpovědi farářky bouchly nejen kulturní, ale i bulvární zpravodaje, které by myšlenkám duchovní osobnosti nevěnovaly za jiných okolností ani stránku. Kopecká totiž poprvé veřejně zmínila své soužití se ženskou partnerkou, čímž bigotním odpůrcům liberální církve dala bohužel další téma k ostré kritice.

Náhled do každodennosti

Zpověď farářky se dá číst několika způsoby. Jedna strana mince nabízí úvahy o životě tak, jak je šířil Ježíš Kristus, tedy s empatií, porozuměním, otevřeností a láskou, což Kopecká mezi řádky svých slov, ale také svým přístupem a příkladem bere jako priority. Druhá strana umožňuje možnost číst některé kapitoly jako kvazi kázání. Autorka se pouští i do teologických rozborů; patnáctá kapitola se věnuje rozboru modlitby Otče náš nebo liturgických postupů.

Obojí se samozřejmě střetává v životopisném modelu a nevyhýbá se ani bolestivým tématům. Kopecká mluví o svém dětství, dospívání, o odlišnostech v kolektivech a životě outsidera. Mluví o smrti a bolesti odchodu blízkých, ale také o naději a důvěře v život a o tom, že ‚láska smrt překoná a my se se svými blízkými zase setkáme‘. 

Kniha je nenarativní, což může zejména v audio formátu čtenářům vyhovovat, protože svým filozofickým a úvahovým pojetím není zas tolik vzdálená podcastovému formátu. Jedná se o láskyplný a moudrý, citlivý text, na který je však potřeba otevřít svou mysl. Pak se může faktickou stránkou a popisem morálních konfliktů zalíbit i zapřisáhlému ateistovi.