- Reklama -

Americká partička Disturbed bezesporu patří k těžkým vahám metalového světa. Skupina, jejíž kořeny sahají až do roku 1994, je aktuálně na šňůře k albu Evolution, které představila na podzim loňského roku. A mezi své zastávky zařadila i Prahu. To, že nedostatkem zájmu českých fanoušků rozhodně trpět nebude, se ukázalo krátce po spuštění prodeje, kdy bylo nutné přesunout koncert z Velkého sálu Lucerny do Malé sportovní haly. I když to zní vtipně, tak druhý jmenovaný prostor opravdu nabízí více místa. I po tomto kroku ale hlásili organizátoři: „vyprodáno“.

Disturbed

Jak už to u koncertů bývá, před hlavní hvězdou se představí předkapela. Volba tentokrát padla na Denoi z Brna, kteří na svém facebookovém profilu definují svoji tvorbu jako mix raprocku, dance metalu a elektroniky. A jak na mě jejich vystoupení působilo? Řekněme, že se s tím kluci moc nemazlili. Žádné velké serepetičky či speciální oblečky. Prostě to tam napálili. Osobně jsem si jejich půlhodinové vystoupení velmi užil. Cítil jsem jejich energii, písničky měly velmi chytlavé melodie a oceňuji i super práci s publikem. Doufám, že tohle nebylo poslední vystoupení, které jsem měl možnost od Denoi vidět.

Denoi

Pak už se podium v rozpálené hale otevřelo pro chicagské Disturbed. Samozřejmě během koncertu nemohly chybět klasiky jako Prayer nebo The Vengeful One a na řadu přišly dvě cover verze písní, kterým Disturbed dokázali dát nový rozměr – Land of Confusion od Genesis a The Sound of Silence, kterou proslavilo duo Simon & Garfunkel. Byl jsem především velmi zvědavý, jakou sílu má naživo hlas Davida Draimana. Vyložím karty hned na začátku – čekal jsem mnohem víc.

Je mi jasné, že věk se zastavuje opravdu jen velmi těžko, ale jsou kapely, které si dokážou uchovat svoji sílu i několik desítek let. A pokud srovnám tento koncert například s tím, který zaznamenala skupina na DVD s názvem Ten Thousands Fists, rozdíl je opravdu markantní. Většinu času totiž David Draiman chodil z jedné strany podia na druhou a sem tam zvedl ruku.

Takový klasický metalový evergreen. Jenže když jdete na kapelu tohoto formátu, chcete si koncert zapamatovat a pochlubit se svým méně šťastným známým, že jste ten nářez viděli. A i Davidův hlas není v některých těžkých pasážích tak sebevědomý, jak jsem u něj zvyklý. Jasně, má v hrdle stále slušný Mustang, ale já jsem očekával Monster Truck. Moc tomu nepomohla ani úroveň ozvučení. Jak už to tak bývá, postupně se během koncertu zvuk zlepšoval, přesto činelové pasáže trhaly uši i ke konci.

Přesto bych zmínil dvě pozitiva koncertu. Prvním z nich jsou fanoušci, kteří si koncert užívali a velkého potlesku se dočkali po svých sólíčkách i bubeník či baskytarista. Možná to byly největší aplausy večera, což také o celkové kvalitě koncertu dost vypovídá. Jako druhé velké pozitivum vidím silné poselství, které Disturbed do koncertu přidali. Tentokrát nechali své fanoušky zamyslet se nad tématem mentálního zdraví a depresí.

Dle slov Davida Draimana totiž nezáleží na tom, jak úspěšní, jak bohatí nebo jak silní jste. Deprese vás dokáže dostat do kolen. Jsou koncerty, u kterých vás přílišné „tlačení na emocionální pilu“ může obtěžovat, avšak Disturbed jsou známí tím, že jejich písně nejsou jen textem zasazeným do hudby, ale chtějí předávat svoje myšlenky a názory. A tak tyhle pasáže perfektně do jejich vystoupení pasovaly.

Pokud bych to měl shrnout, pak ve mně ale nakonec přece jen vítězí mírné zklamání, což je samozřejmě dáno mým vysokým očekáváním. To mám ale vždy a už mnoho kapel je dokázalo nejen naplnit, ale i překonat. A tak jsem si ve finále více užil výstup Denoi. Ti jsou pro mě vítězové večera.

 

Disturbed @ Malá sportovní hala, Praha