Každý rok se v srpnu do Edinburghu sjíždějí umělci a diváci z celého světa, aby navštívili festival Edinburgh Fringe. Na něm se každoročně během tří týdnů představí přes 3 500 souborů a jednotlivců a odehraje se přes 50 000 vystoupení. Festival, který letos oslavil své 75. výročí, nabízí vše od nových umělců po velká jména, od tradičního divadla po cirkus, kabaret či výstavy a hudbu.
Edinburgh se právoplatně řadí mezi nejkrásnější města ve Velké Británii. Jeho sladěná architektura a řada historických i přírodních památek přitahuje během roku turisty z celého světa. Nikdy jich tam ale ovšem nepotkáte více než v době Edinburgh Fringe. I proto je sehnání ubytování asi nejtěžší částí plánování celé cesty. Mou volbou byly vysokoškolské koleje zarezervované pro jistotu už v dubnu, což se nakonec vyplatilo. Asi týden po mé rezervaci už na nich nebylo jediné volné místo. Takto to probíhá i s dalšími možnými ubytováními a čím blíže je k festivalu, tím více se i tak už vysoké ceny zvedají.
Právě rostoucí ceny nejen ubytování, ale i jídla a lístků se staly letos silným terčem kritiky. Festival je propagován jako divadlo pro všechny, ale mnoho lidí si jeho návštěvu už nemůže dovolit, případně zůstává jen na jeden až dva dny.
„Slyšel jsem o mnoha lidech, kteří letos nepřijeli, protože si to nemůžou dovolit. Já mám štěstí, můj otec tu žije, takže můžu zůstat u něj,“ řekl jeden z návštěvníků festivalu, Snow, se kterým jsem se potkala v jedné z front na představení. Ten také poukázal na to, že tu letos nevystupují ani soubory neuměleckých škol, které dříve byly pravidelnou součástí festivalu.
Tento problém se tak rozšiřuje i na vystupující, kteří nejen že musí platit vysoké ceny za ubytování, ale ještě hrají pro menší publikum. Hned po příjezdu na festival je nejlepší se trochu zorientovat. Festival probíhá ve všech koutech města – v divadlech, univerzitních přednáškových místnostech, v tělocvičnách, muzeích, barech… a budovy mohou být mezi sebou vzdálené klidně i hodinu. K tomu je nutno počítat s možným zpožděním. Především v prvních dnech festivalu je běžné, že se představení zpozdí, někdy i o půl hodiny. Ve spoustě ulic je kompletně zastaven provoz, včetně té hlavní – The Royal Mile. Na ní probíhají venkovní vystoupení, která jsou zdarma. V davu ale většinou putuje klobouk či jiná nádoba, do které mohou diváci vystupujícímu umělci přispět. Tento problém se tak rozšiřuje i na vystupující, kteří nejen že musí platit vysoké ceny za ubytování, ale ještě hrají pro menší publikum. Hned po příjezdu na festival je nejlepší se trochu zorientovat.
Festival probíhá ve všech koutech města – v divadlech, univerzitních přednáškových místnostech, v tělocvičnách, muzeích, barech… a budovy mohou být mezi sebou vzdálené klidně i hodinu. K tomu je nutno počítat s možným zpožděním. Především v prvních dnech festivalu je běžné, že se představení zpozdí, někdy i o půl hodiny. Ve spoustě ulic je kompletně zastaven provoz, včetně té hlavní – The Royal Mile. Představení jsou to nanejvýš kreativní. Z jednoho rohu zní tradiční skotská hudba, z druhého pop či country. Před vámi muž žongluje s ohněm, za vámi si tři muži za doprovodu vážné hudby choreograficky plivají vodu z úst do úst (ano, to tam opravdu probíhalo), nalevo klaun váže balónky a napravo vám žertovně přednášejí Shakespeara. Nejedná se zdaleka o jediná vystoupení zdarma, několik je jich i ve vnitřních prostorách. Mnoho z nich pak funguje na bázi „zaplaťte, co můžete“. Celkem je na festivalu přes 400 představení, na nichž se nemusí platit.
Většina divadel je však placena. Ceny jsou různé, převážně v rozmezí 10-30 liber (přibližně 290-870 korun). Proto se vyplatí na festival dorazit brzo a využít tzv. previews, které většinou stojí polovinu normální ceny. Existují také různé slevy, některá vystoupení nabízí v dané dny za určitý počet pořízených vstupenek jednu zdarma nebo rodinnou slevu. Populárnější představení někdy pořádají i soutěže o vstupenky zdarma.
Zpátky ale na The Royal Mile a jí přilehlé ulice. V době previews je poměrně lehké se v nich pohybovat, po začátku festivalu je z nich ale jedna velká tlačenice. Na každém kroku vám někdo do ruky vráží barevný letáček, kterým vás chce nalákat na svou show. Vyplatí se nechat si vymezený čas právě na tato představení. Pokud ale máte jasný cíl, je dobré si ho zarezervovat předem. Populárnější vystoupení se vyprodávají, některá i týden dopředu.
Jídlo se dá sehnat jednoduše. Pořád jste ve velkém městě, takže pokud jsou na vás festivalové ceny moc vysoké, na každém rohu najdete supermarkety, fastfoody i kavárny.
Prakticky jakýkoliv žánr, na který si vzpomenete, se tu hraje. Improvizace patří mezi velmi populární, neboť tato představení nabízejí možnost opakovaného zhlédnutí, což je pro divadelní společnosti velice výhodné. Stand up comedy a one-man show jsou díky jednoduššímu zinscenování taktéž na každém rohu. Prostor zde má samozřejmě i tradiční a moderní divadlo.
Festival má vystupující ze všech koutů světa, a to i z České republiky. Hned se dvěma představeními – Runners a Boom se tu představil Cirk La Putyka. Další česká cirkusová skupina – Losers Cirque Company – sem pak dorazila se svými Heroes.
The Importance of Being… Earnest
Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda je populární divadelní hra, a to natolik, že na Edinburgh Fringe se hraje hned v několika produkcích. V případě té od divadelní společnosti Say It Again, Sorry? na představení nedorazí hlavní představitel Earnesta (Filipa) a herci jsou tak nuceni ho nahradit dobrovolníkem z publika. Jednotliví profesionální herci pak postupně odpadávají a jsou nahrazováni dalšími a dalšími dobrovolníky.
Komedie stojí a padá na divácích a v našem případě jsme měli velké štěstí. Představitel hlavní role se do ní plně ponořil a měl i výborný komediální talent. Zbytek dobrovolníků byl také vtipný a celkově se jednalo o příjemnou oddechovku, na kterou ale po chvíli zapomenete.
Mischief Movie Night
Mischief Movie Night je právoplatně mnoha lidmi označovaná jako nejvtipnější show na Edinburgh Fringe. Skupinka herců zde podle přání lidí z publika improvizuje film. Vybírá se žánr, lokace a název snímku. Celá improvizace je řízená postavou jménem Oscar, který může film kdykoliv stopnout, přetočit či obsazení seřvat za jejich nelogická rozhodnutí (kterých je tu plno). Pokud čekáte děj, který bude plně dávat smysl, pak Mischief Movie Night není pro vás. Ze tří zhlédnutých „filmů“ jen jeden měl tradičnější děj, zbylé dva byly spíše velmi nesmyslný, ale nesmírně vtipný chaos. První večer došlo na taneční film s názvem Desert Island Disco, odehrávající se na opuštěném ostrově. Příběh o dvou tanečních soutěžících, kdo z nich se stane studentem nejlepšího tanečníka na světě Hahaha Tobias Magrah, obsahoval postavu starosty, který zabíjel všechny netanečníky a dále taneční soutěž na kamenech v moři plném žraloků. Druhý film, akční/dobrodružný snímek Moonbaker (inspirované bondovkou Moonraker), odehrávající se na Měsíci a v babiččině kuchyni, přinesl hercům takřka nesplnitelný úkol.
Pamatovat si, jestli jsou na Měsíci, či na něj teprve budou cestovat. Toto představení bylo definicí chaosu a Oscar strávil asi pět minut v takovém záchvatu smíchu, že se nemohl ani pohnout, natož mluvit. Vlkodlačí romance Wolf Actually (podle snímku Love Actually) odehrávající se v muzeu v Transylvanii se stala tou, která dávala největší smysl. Snímek vyprávěl příběh dívky, která se jako teenager poprvé promění ve vlkodlaka a začne ze zuřivosti vraždit, jen aby ji mohla uklidnit její nejlepší kamarádka, která je do ní zamilovaná.
Díky včasnému příchodu jsem se dočkala místa v první řadě hned dvakrát a každý večer se mně a mým přátelům podařilo do „filmu“ vložit nějaký nápad. První večer žánr taneční film, druhý večer onu problematickou lokaci – Měsíc. Žánr vlkodlačí romance pak byl doslova paktem většiny první řady obecenstva, která se v dlouhém čekání ve frontě spřátelila a shodla, že se jedná o perfektní žánr.
Mischief Movie Night je také příkladem představení, které se koná ve vzdálenější budově. K většině dalším sálů to trvalo přibližně 25 minut, a bylo proto nutné se na to v rámci rezervování programu připravit.
Showstopper! The Improvised Musical
Pokud chcete děj, který dává větší smysl, ale stále je improvizací, pak Showstopper! The Improvised Musical je něco pro vás. Podobně jako Mischief Movie Night bere nápady z publika, místo žánru se ale vybírají skladatelé a muzikály, v jejichž stylu bude improvizované představení probíhat.
V našem případě se jednalo o muzikál Love is in the Hair odehrávající se ve vile populární reality show Love Island s hudbou ve stylu Eltona Johna, Probuzení jara, Vlasů a Popelky od Rodgerse a Hammersteina. Představení překvapilo kvalitními písněmi i choreografií, která byla na improvizaci velmi sladěná. Herci se protančili i mezi diváky a byli za to odměněni potleskem vestoje.
Charlie Russell Aims to Please
Britská herečka Charlie Russell je známá především jako Sandra ze seriálu Goes Wrong Show. Ve svém sólo představení provádí experiment, zda dokáže všechny v publiku uspokojit. Jak to pozná? Každý předem dostane samolepku, a když ho uspokojí, dotyčný si ji nalepí na hruď.
To, co na první pohled vypadá jako lehká komedie, v níž Charlie Russell zpívá, tančí, žongluje, uvádí kočičí zprávy či recituje Shakespeara, se postupně změní v bolestivou zpověď o její matce alkoholičce, která zemřela v den dceřiných osmnáctých narozenin. Russell se otevře o její potřebě potěšit všechny kolem ní i za cenu ublížení sebe sama a v průběhu představení prochází bolestným procesem pochopení, že šťastná bude jen, když bude sama sebou.
Představení je velmi silné a mnoho diváků odchází v slzách. Charlie Russell díky své odvaze plně se publiku otevřít předvedla jedno z nejlepších vystoupení na Edinburgh Fringe a ukázala, že její repertoár je mnohem širší než jen bezstarostná komedie, kterou předvádí například v Mischief Movie Night.
Ingenue: Deanna Durbin, Judy Garland and the Golden Age of Hollywood
Deanna Durbin patřila ve třicátých a čtyřicátých letech mezi největší hvězdy Hollywoodu. Byla nejlépe placenou herečkou, měla největší fanklub v Severní Americe a její plakát měla na zdi i Anna Franková. Přesto se na konci čtyřicátých let rozhodla potřetí provdat a odejít do úplné anonymity do Francie, kde poskytla až do své smrti jen jeden jediný rozhovor.
Kanaďanka Melanie Gall převedla její příběh na jeviště, kde za pomoci svého krásného hlasu a nahrávek přehrála život slavné herečky od úspěšného konkurzu, přes obrovskou slávu, kterou nikdy plně nepřijala, až po odchod do ústraní.
Toto představení mě přivedlo do neobvyklé situace – byla jsem v hledišti jediná. Jednalo se sice o preview, ale i tak se jednalo o překvapení. Podle slov samotné Gall měla zaslouženě už na další vystoupení prodáno více vstupenek, takže tato zajímavá a okouzlující show se snad nakonec dostala k více divákům než jen k jednomu za představení.
Mind Mangler: Member of the Tragic Circle
Komediální představení o ne příliš talentovaném kouzelníkovi míchá skutečná kouzla s vtipnými katastrofami. Mind Mangler, čili Keith a Mickey, neboli „náhodný člen publika“, jsou postavy původně pocházející z představení Magic Goes Wrong, které se úspěšně hrálo na londýnském West Endu. Právě oni dva patřili k tomu nejpopulárnějšímu ze hry, a není proto divu, že se tvůrci rozhodli z nich udělat sólovou show.
Podobně jako The Importance of Being… Earnest, hra stojí a padá na publiku. Zatímco první večer publikum silně spolupracovalo a hlavní trik, kde Mind Mangler uhodne, komu v publiku patří tajemství napsané na lístečku, který diváci před začátkem hodili do losovací bedny, se povedl, druhý večer už takové štěstí neměl. I tak bylo představení zábavné, ale to první bylo o poznání lepší.
Cesta do tmy s Eulogy a Séance
Asi nejsilnější zážitek nabízí netradiční představení společnosti Darkfield. Při nich jste zavřeni do kontejneru a v naprosté tmě se sluchátky na uších se necháte přenést do jednoho z možných zážitků.
V případě Eulogy usednete do klecových sedaček a ocitnete se v podivném hotelu, kde se o vás neustále stará váš ošetřovatel. Podle vašich rozhodnutí (odpovědí ano/ne) váš děj pokračuje buď k dobrému konci, nebo, jako v mém případě, k tomu špatnému, kde místo toho, abyste pohřební řeč četli sami, ji posloucháte po své velmi intenzivní kremaci.
U Séance se ocitnete na večírku spojeném s vyvoláváním duchů. V tomto případě nejde o interaktivní představení, a vy tak jen sedíte a nasloucháte, jak se večer zvrtne a vaše tělo je duchem vybráno k posednutí.
Oba zážitky jsou velmi intenzivní a nejsou pro slabé povahy. Před vstupem dostanete instrukce a po první minutě ve tmě vám dávají možnost odejít, pokud zůstanete, můžete vždy zážitek ukončit sundáním sluchátek. Zvuky jsou velmi realistické a ze šeptání do ucha vás opravdu mrazí.
Darkfield má ještě třetí představení – Flight, které jsem ovšem kvůli svému strachu z létání nemohla absolvovat. Podle reakcí lidí, kteří z něj odcházeli, se ale jednalo o stejně intenzivní zážitek jako zbylé dvě.
Blodlina: The Viking Musical
Muzikál ve svém programu píše o svých snech o turné po Velké Británii a o následném nástupu na West End. Předvedené vystoupení ale těmto snům neodpovídalo. Děj byl plný nelogičností a podivných rozhodnutí a chyběla mu gradace či napětí, což u muzikálu plném vynikajících bojových scén není něco, co byste očekávali.
Volba Lokiho a Thora jako vypravěčů do děje neseděla. Jejich postavy byly spíše karikaturami a vliv na děj minimální. Hudební čísla byla chytlavá, u některých ale nebylo hercům rozumět ani slovo.
Muzikál má normálně dvě hodiny, ale pro potřeby festivalu byl zkrácen na pouhou hodinu. To může poukazovat na to, odkud dějové problémy pocházejí, bohužel ale ve formě, v jaké představení teď předvádějí, není příliš kvalitní a spíše nudí.
The Anniversary
Edinburgh Fringe přivítala i soubor z Austrálie Salvador Dinosaur. Jejich fraška o dvou důchodcích slavících padesáté výročí společného života, které se zvrtne, v mnohém připomíná legendárního Mr. Beana. Ústřední dvojice je jako starý pár velmi roztomilá, povedená je i situační komika. Pouze konec působí příliš dlouze a představení by bylo lepší přibližně o deset minut zkrátit.
Něco pro každého
Edinburgh Fringe je festival, který má něco pro každého – a možná až příliš. Z velkého množství představení je někdy opravdu těžké vybírat, a i kdybyste tam byli celý měsíc, nestihli byste všechna, která byste chtěli vidět.
Kromě sázek na jistotu doporučuji občas chodit naslepo, řídit se pouhým instinktem, protože vás to může dostat na opravdu zajímavá vystoupení. Zároveň si ale vždy pročtěte varování, která jsou u každého představení uvedená, především pokud trpíte nějakou fóbií nebo je navštěvujete s dětmi.
I přes vysoké ceny mohu festival doporučit. Pokud jste divadelní fanoušek, tak v se na Edinburgh Fringe budete opravdu cítit jako v ráji.
