Notre-Dame: divoká minulost i přítomnost

52

Před pouhými několika dny zpustošil jednu z nejslavnějších katedrál na světě ničivý požár, což k ní přitáhlo pozornost a nářky celého světa. Zatímco pohledy většiny se upírají do budoucna k otázkám, jak bude Notre-Dame znovu vystavěna, my se dnes podíváme na její obzvláště zajímavou a často divokou minulost.

Když se roku 1163 pokládal její základní kámen, se slávou události přihlížel francouzský král Ludvík VII. i papež Alexandr III. Notre-Dame však není prvním svatostánkem, co kdy vévodil Île de la Cité, přírodnímu ostrovu na Seině v samotném srdci Paříže, vůbec prvnímu obydlenému místu v této oblasti.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Dlouhá staletí před příchodem křesťanství do Francie se na jejím místě vypínal starověký chrám zasvěcený Jupiterovi, bohu hromu a blesku, králi římského panteonu. Změna víry si však vyžádala i změnu místa pro uctívání, a tak na jeho místě postupně vznikla série kostelů. Jak město rostlo, stoupal i počet věřících, až jim nakonec nestačila ani poslední z těchto staveb, na svou dobu dosti velká románská katedrála.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Pařížský biskup Maurice de Sully se ji proto rozhodl zbourat a na jejím místě postavit chrám nový, jenž by lépe vyhovoval potřebám rozvíjejícího se města.

Právě tak vznikla Notre-Dame de Paris, perla francouzské gotiky. Její stavba zabrala téměř dvě stě let a na svou dobu byla doslova technologickým a kulturním zázrakem. Podporu obrovské střechy zajišťovala složitá síť třinácti set masivních dubových kmenů, které by zaživa zvládly pokrýt jednadvacet hektarů půdy. Právě proto se této konstrukci říkalo ‚forêt‘, což doslova znamená ‚les‘. Mimochodem, nahradit tyto nedávným požárem značně poškozené trámy bude velmi složité, neboť pocházely z divokých pralesů, jejichž stromům bylo v době pokácení i přes čtyři sta let – a takové dubové lesy v dnešní Evropě již téměř nejsou.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Do historie se ovšem Notre-Dame zapsala dlouho předtím, než byla dokončena. Již roku 1185 povolával jeruzalémský patriarcha Hérakleitos z lůna rozestavěné katedrály třetí křížovou výpravu, jejímž cílem bylo znovu dobýt Svatou zemi z rukou sultána Saladina a jeho válečníků. O pár desítek let později v ní král Ludvík IX. uložil trnovou korunu Ježíše Krista, zatímco se pro ni stavěl její vlastní svatostánek, dnes známý jako Saint-Chapelle, umístěný jen kousek od Notre-Dame. Ta se do ní později vrátila a zůstala tam až do požáru, kdy ji z plamenů hrdinně vynesl kaplan pařížských hasičů. V roce 1431 byl v srdci Notre-Dame korunován Jindřich VI. králem Francie.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Svého času Notre-Dame sloužila jako liber pauperum, tedy ‚Bible chudého muže‘. Jelikož velká část věřících byla po většinu dějin negramotná, hledaly se různé způsoby, jak jim předávat biblická poselství. Kromě bohoslužeb k tomu posloužila i samotná výzdoba katedrály – její bohaté sochy ukazovaly křesťanské příběhy, aniž by potřebovaly písmo či slovo. Sochy byly navíc původně pestře barvené, ač dnes již vybledly do šedé.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Ne vždy však byla léta k Notre-Dame přívětivá. Během Velké francouzské revoluce, těsně před koncem osmnáctého století, ji potkaly prudké a neočekávané změny. Dočkala se hrozivého plundrování, někdy dosti absurdním způsobem – sochy biblických králů, původně umístěné na její západní fasádě, byly sejmuty a následně jim byly uťaty hlavy. Důvod? Revolucionáři je omylem považovali za sochy francouzských králů, přičemž proti monarchii byla revoluce vedena. Celé události nasadila pomyslnou absurdní korunu skutečnost, že jen o pár let později v ní byl korunován Napoleon Bonaparte císařem Francie. Většina zvonů byla navíc sundána a přetavena na dělové koule.

Zdroj fotografie: pixabay.com

Katedrála jako taková byla navíc v té době dočasně zbavena svého křesťanského svěcení a namísto toho dedikována kultu Rozumu, což byla revoluční představa ‚ateistického náboženství‘, uctívajícího namísto božstva ideál lidského kritického myšlení. Pochopitelně, tento výstřelek dlouho nevydržel.

I přes tyto dramatické události však Notre-Dame přežila více i méně ve zdraví až do osudného nedávného požáru. Kromě obrovského duchovního, kulturního, uměleckého a turistického významu má navíc jednu další funkci, o které se téměř neví – na náměstí před ní je umístěný takzvaný ‚Bod nula‘, malinkatý, snadno přehlédnutelný kamenný plát. Právě od něj se měří všechny vzdálenosti vedoucí k Paříži a z ní. Pokud tedy na mapě najdete, že vzdálenost mezi Paříží a Prahou je 882 kilometrů, bude to právě vzdálenost z Prahy k tomuto ‚bodu Nula‘.