- Reklama -

Ráda bych začala klasicky a řekla vám, jak v Provence všude voní levandule, jenže ouha. Byla jsem tam v červnu a to ještě nekvete. Tenhle šok způsobil smutek hlavně mé matce. Já odjížděla s tím, že ve Francii jsou divní lidi, co nemluví anglicky a jediné, co je na ní pozoruhodného, je Luis de Funés…

Spletla jsem se, samozřejmě. Nevím, jak je to v jiných částech Francie, ale Provence asi vážně dostane každého. Procestovala jsem tenhle milej kout autem i na kole, což považuji za vhodnou kombinaci. Na cestovkách mi totiž vadí, že vás ženou hlava nehlava. Přitom atmosféru místa poznáte nejlépe, když tam můžete strávit hodiny pouhým pozorováním. Nejlepší způsob, jak poznat Provence, ale i jiná místa světa, je proflákat se jimi, tuhle si dát kafe, támhle ochutnat místní specialitu, hodit řeč s trhovcem nebo farmářem.

Rodiče tenhle výlet plánovali dávno a já ho dostala za odměnu, protože jsem půl roku před tím zápasila s mononukleózou a obrnou lícního nervu, takže jsem se jela kurýrovat slunečními paprsky a slanou vodou, což je ta nejlepší medicína. Doporučuji vám – budete-li mít možnost – jeďte také autem a spěte v kempech; jsou hezky udržované, povětšinou s bazénem. Za stan zaplatíte cca 20 Euro na noc. Ráno si můžete sjet pro čerstvé bagety do místních pekáren, kterých je v Provence požehnaně… a rána jsou díky nim snesitelnější.

Nabízím vám pár tipů, kam se podívat, zavítáte-li do kraje Vincenta van Gogha a jeho uříznutého ucha:

Pont du Gard

Akvadukt z dob císaře Augusta (19 př. n. l.) je jednou z mnoha starověkých římských pozůstalostí, které v Provence najdete. Pozoruhodná stavba je zasazena do malebného okolí nad řekou Gard. Most je oblíbená turistická atrakce, ale za návštěvu rozhodně stojí. Přilehlé zahrady vás okouzlí tím, jak moc se podobají těm blízkovýchodním. Chvíli jsem měla pocit, že jsem v Izraeli, konkrétně v zahradě getsemanské.

Chateuneuf du Pap

Městečko – nebo spíš víska proslulá díky stejnojmennému vínu, kterého tu rostou celé lány – je jedním z nejmalebnějších míst, jaké jsme v Provence viděli. Najdete zde plno obchůdků s rozkošnými předměty v provensálském stylu (bohužel za hříšný peníz). V místních vinných sklípcích můžete ochutnat spousty odrůd vín. Ovšem pozor! Jste-li zvyklí pít kde co, může vás, stejně jako mě, zaskočit až příliš vytříbená chuť některých značek. Budete-li se pak tvářit kysele, vsaďte se, že to majitelé sklípků nenechají jen tak a budou chtít, abyste ochutnali další odrůdu.

Avignon

Město zapsané na seznamu památek světového dědictví UNESCO je zajímavé hlavně proslulým Papežským klášterem, jehož hradby leccos pamatují. Samozřejmě si každý vybaví avignonský most, o kterém se zpívají písně na hodinách francouzštiny. Já pro svůj velký nedostatek frankofilství z města i mostu nikterak odvařená nebyla, ale soudě podle nadšených výrazů turistů je třeba dát Avignonu zelenou, vždyť i tady se psal kus historie.

Arles

Umělecký domov Vincenta van Gogha. Tady holandský malíř tvořil a živořil. Najdete tu Vincentovu hospůdku, kde rád sedal (měl-li zrovna peníze) i spoustu dalších odkazů a hlavně suvenýrů, které kopírují dílo jedinečného umělce. Byli jsme se podívat na slavný most, který van Gogh zvěčnil. Jedná se o prostý dřevený můstek, na první pohled na něm není nic výjimečného. Ve městě se každou sobotu konají úžasné bleší trhy, kde si přijde na své snad každý. Já byla nadšená z vintage porcelánu provensálských babiček a busty Tin Tina. Ceny lze usmlouvat a s usměvavými obyvateli Arles to jde jednodušeji než s veksláky z pražského blešáku na Kolbenově.

Opatství Sénanque

Pro mě nejkrásnější místo celé Provence. Klidné, tiché opatství (založené v roce 1148 n. l.), které se skrývá v údolí kolem půvabné vesnice. Řád cisterciáků zde pěstuje záhony levandule, které pak dál zpracovává. Mniši chovají také včely a vyrábí výborný med. Výtěžky z jejich práce pak putují na údržbu kláštera a okolí. Za 7 Euro si můžete klášter prohlédnout i uvnitř – to vřele doporučuji. Mějte jen na paměti, že jste na půdě boží a proto by bylo fajn zachovat ticho a na prohlídku kláštera nechodit v mini… chudáci bratři nejsou zvyklí vídat holá dámská stehna (a šokující zážitek by pak mohl mít vliv na destilaci levandule). Cesta kolem opatství je velmi dobrodružná, jelikož je to samá zatáčka a šílené kopce, do kterých běhají zdravíchtiví Francouzi každé ráno.

Kaňon Verdon

Provensálský Grand kaňon Verdon je nejhlubší a nejširší kaňon Evropy. Jeho voda je modřejší než oči Alaina Delona. Kolem kaňonu se může vyžít kdejaký nadšenec adrenalinových sportů. My jsme velkolepost kaňonu radši sledovali zpoza oken naší Hondy a byli jsme spokojení i tak. Voda v kaňonu je na některých místech dostupná i ke koupání, jinak jsou to žiletky a kdo nechce zmrznout, ten tam neleze. Tady se již malebnosti celé Provence začnete vzdalovat, ale ono to po těch všech načančaných okýnkách, voňavých mýdélkách a bylinkovému šílenství není vůbec na škodu. Divočina je taky fajn!

Sečteno a podtrženo, Provence je nádherná. Nabije vás sluncem, ochutnáte výborné jídlo a pití. Meruňky jsou tam nejlepší, jaké jsem kdy jedla a v platanových alejích si přijdete jak v jiném světě. Provensálci jsou lidé usměvaví, ale anglicky s vámi nikdy mluvit nebudou. Jedno jediné mínus jsou poměrně silné povětrnostní podmínky, hlavně když jezdíte na kole. Vůbec se van Goghovi nedivím, že ho to štvalo, a tak si uříznul ucho.
Přijdete-li si unavení životem nebo zkrátka bez energie, jeďte na jih, na jih Francie.