Téměř po čtvrtstoletí se činohra brněnského Národního divadla vrátila ke klasice bratří Mrštíků, ke hře Maryša. Tentokrát ji v režii Doda Gombára pojala poměrně netradičně. Příběh dívky donucené rodiči ke sňatku bez ohledu na její city (nebo alespoň mínění) se zdá být pevně zakotven ve vesnickém prostředí konce devatenáctého století, kde platilo to, co řekl pantáta. Zároveň ale i my dnes vnímáme opravdovost jejího dilematu mezi poslušností rodičovské autoritě a touhou rozhodovat o vlastním životě. Nicméně její situace je ještě složitější. Maryša není ani trochu povrchní ani slabá a ctí závaznost daného slibu, i když byl vynucený nátlakem. V tom jako by znovu stála skoro proti všem.
Už scéna napoví, že inscenace je vzdálená vykreslování vizuální podoby tradiční moravské vesnice. Místo toho sází na strohost a bezvýchodnost. Velké panely v podobě kamenných masivů účinně navozují pocit uzavřenosti. Vesnická hospoda je neútulný bufet na stojáka a všechen nábytek je tvořený velmi jednoduchými lavicemi s kovovou konstrukcí. Sporným nápadem jsou velké píšťaly varhan, které dominují na pozadí scény hlavně v prvním dějství. Podtrhují sice osudovost tragického příběhu, ale zároveň výrazně vybočují z prostředí omezeného na nejnutnější prvky.
Ve hře vyniká především výkon představitelky titulní role. Zuzana Černá odvedla bezesporu velmi dobrou práci v této nelehké roli. Zdařilo se jí vystihnout, že Maryša není „pouhou“ obětí bezcitnosti svého okolí. Sama se v závěru rozhodne přinést oběť nejvyšší za svého milovaného Francka. Překvapí také hrou na varhany, ke kterým několikrát usedne.
Michal Bumbálek jako její otec přesvědčivě ztvárňuje tvrdohlavého, vychytralého sedláka, za jehož hamižnost zaplatí především jeho dcera. Tereza Groszmannová v roli Maryšiny matky účinně podtrhuje přísnost a nesmlouvavost, která překonává i sedláckou zaťatost jejího muže. Tomáš Šulaj pojal roli mlynáře Vávry jako chlapáka se zálibou ve zbraních. Jeho konflikt s válečným veteránem Franckem, představovaným Jakubem Svojanovským, tak dostane ještě vyostřenější charakter. Postavy včetně uměřených kostýmů jsou rozkročeny mezi venkovským prostředím minulosti a naší dobou funkčním a nápaditým způsobem.
Je patrné, že tvůrci inscenace se snažili Maryšin příběh rozšířit o motivy ze současnosti. Druhé dějství začíná předtočenou anketou v brněnských ulicích na téma domácího násilí, postavení žen nebo generačních rozdílů. Krátkodobě dokonce vnese do hry odlehčení. Ne všechny aktualizace byly ale sdělné na první dobrou. Například významu žlutých papírků, kterými postavy oblepují scénu, jsem se dobral až v tištěném programu. Inspirací byl studentský protest proti zneužívání, vzniklý před několika lety, který dostal podobu zapisování a vylepování traumatických zážitků.
Gombárova inscenace klade důraz na osudovost a tragičnost. Volbou hudby, podobou scény i celkovým pojetím. Na konci však zřejmě tvůrci chtěli ještě více prohloubit širší dosah dramatu a závěrečná scéna proběhne za přítomnosti všech aktérů. Zdůrazní se tím, že z intimního dramatu se stala událost, která svým významem přesahuje soukromé drama. Je to ovšem na úkor gradace, kterou v závěru očekáváme. Zakončení je tak bohužel trochu rozpačité. Jinak je ale nová podoba Maryši nápaditá a objevná.
DIVADLO: MARYŠA
Autor: Alois a Vilém Mrštíkové
Režie a úprava: Dodo Gombár
Dramaturgie: Jaroslav Jurečka
Scéna a kostýmy: Eva Zezula
Hudba: Gabriela Vermelho
Hrají: Zuzana Černá, Michal Bumbálek, Tereza Groszmannová, Jana Štvrtecká, Anna Čonková, Anna Glässnerová, Jakub Svojanovský, Tomáš Šulaj, Jan Grygar, Eva Jelínková j.h., Terezie Vosáhlová j.h., Ema Pal’uchová j.h., Matěj Butula j.h., Jan Augustin j.h., Václav Holinka j.h., Tomáš Brychta j.h.
Premiéra: 7. března 2025
@ Národní divadlo Brno, Mahenovo divadlo
