Pokračování The End of the F***ing World je divácky příjemné, ale zbytečné

- Reklama -

Druhá řada The End of the F***ing World trpí známým symptomem pokračování uzavřeného díla. I přes obstojnou snahu navázat na předchozí sérii a zajímavé rozvedení děje proto nakonec selhává. Zatímco jednička byla zcela výjimečná, dvojka je pouze dobrá.

Nemohu si pomoci, ale musím druhou sérii The End of the F***ing World srovnat s druhou sérií Westworldu. V obou případech končí první řada seriálu velmi sofistikovaným otevřeným koncem, který zdánlivě vybízí k pokračování. Slovo ‚zdánlivě‘ je zde ovšem klíčové, neboť ve skutečnosti jde o uzavřené příběhy s otevřeným vyzněním, jimž pokračování jen ubírá na dokonalosti.

Druhá série The End of the F***ing World proto byla ze samotné své podstaty odsouzena k neúspěchu, navzdory řadě svých nesporných kvalit. Zavedení postavy Bonnie, milenky Cliva Kocha zavražděného hlavními postavami během první série, a tudíž toužící po pomstě, je elegantní způsob, jak nenásilně pokračovat v příběhu a dodat mu potřebný hnací mechanismus.

Přirozeně také působí celková nálada nových dílů. Před dvěma lety se stalo něco naprosto zásadního, ale svět se nezastavil. James a Alyssa žili dál své životy a museli se vypořádávat s důsledky svých činů a traumaty s nimi spojenými. Stále jsou křehkými bytostmi schovávajícími svou bolest za nepřístupnost, hledající útěchu jeden v druhém, aniž by to chtěli přiznat. Vzájemné odcizení, k němuž došlo během dvouletého časového odstupu mezi sériemi, tento rozměr ještě umocňuje.

Dalším velkým kladem je, že se lépe pracuje s vedlejšími postavami. Zatímco v první sérii proběhla celkem zbytečná a nedořešená milostná linka dvou policistek, které by nejspíše prospělo, kdyby zůstala prostě jen na úrovni vyšetřování Kochovy vraždy, ve druhé se podpůrné postavy soustřeďují čistě na posouvání děje a dokreslování prostředí, aniž by to působilo nuceně. To jim svědčí.

Nejlepší je ovšem hudba. Její výběr je stejně jako u první sezóny jednoduše geniální. Skvěle doplňuje vyznění scén, které si člověk užije ještě více, když zná názvy skladeb. Ty totiž perfektně sedí k náladám postav a děje. Takové mistrovství se vidí jen vzácně a samo o sobě je důvodem, proč by se divák měl na druhou řadu podívat.

A teď k negativům. Kromě prvního, základního nedostatku popsaného výše jich není mnoho, ale přesto stojí za to je zmínit.

Děj si bohužel místy vypomáhá až příliš okatou (ne)náhodou. Je nutná, protože bez ní by se postavy nemohly smysluplně sejít a děj by se v některých chvílích nemohl pořádně posunout vpřed. V první sérii se podobné momenty objevovaly také, ale působily více nenuceně a děj plynul v podstatě samospádem. Divák tak neměl pocit, že je něco divného.

Druhým problémem je humor. U předchozí řady byl sice temný, ale neexistoval na úkor příběhu a uvěřitelnosti díla jakožto celku. Na samotném konci nové série je bohužel specifický okamžik, ve kterém proběhne situační humor naprosto hluchý k tónu celé scény. Vzhledem k její významnosti pro završení cesty hlavních postav jde o závažný problém, ačkoliv naštěstí se nejedná o takovou epidemii hloupého nevkusu jako v tomto ohledu prokletém osmém dílu Star Wars.

Celkově je tedy nové The End of the F***ing World pokračováním, které si divák užije, ale které nepřekoná první sérii. Dalo by se říci, že to je tak trochu zklamání, ale ve skutečnosti není – vzhledem k výstavbě příběhu ani neexistovala žádná jiná možnost.

SERIÁL: END OF THE F***ING WORLD II.

Dobrodružné/psychologické/krimi//romantické/thriller/komedie
Režie: Destiny Ekaragha, Lucy Forbes
Předloha: Charles S. Forsman (komiks)
Scénář: Charlie Covell
Kamera: Benedict Spence
Hudba: Graham Coxon
Hrají: Jessica Barden, Naomi Ackie, Alex Lawther, Jonathan Aris, Nadine Marshall, Karl Collins, Christine Bottomley, Josh Dylan, Steve Oram, Nigel Boyle, Tilly Gaunt, Bronwyn Jones, Robert Whitelock a další
www.netflix.com

PŘEHLED RECENZE
Příběh
8
Herecké výkony
9
Hudba
10
Vizuální zpracování
8