Co je mým posláním? Kam se mám vydat? Pro co stojí za to zemřít? A žiji správně? Tyto a jiné otázky si zvláště v posledních měsících kladou miliony lidí po celém světě a samozvaní koučové jim s oblibou poskytují zázračná řešení v podobě knih či online seminářů. Nový animák od proslulého studia Pixar Duše na to jde komplikovanější, zato vydatnější cestou, na jejímž konci možná poupravíte svůj žebříček hodnot.
Joe Gardner (Jamie Foxx) je afroamerický pedagog ve středním věku. Na živobytí si vydělává hudebními lekcemi jedné newyorské školní kapely, ale jeho skutečným snem je stát se profesionálním jazzovým klavíristou. Když od vedení školy dostane pracovní nabídku na plný úvazek, Joeova matka Libba (Phylicia Rashadová) je štěstím bez sebe — synáček konečně získá životní jistoty a přestane bláhově pošilhávat po riskantní kariéře hudebníka, kterým kdysi býval i jeho otec Ray. Joe se svého domnělého poslání nechce za žádnou cenu vzdát a jako na zavolanou střetne příležitost zúčastnit se konkurzu na člena jazzového kvartetu uznávané saxofonistky Dorothey Williamsové (Angela Bassettová). Na zkoušce udělá dojem a místo získá. Poté se ale vlivem nepříjemných okolností ocitne někde mezi nebem a zemí, v temné oblasti zvané The Great Beyond.
V té se nezdrží dlouho a zakrátko navštíví jinou nadpozemskou sféru. Tentokrát jde o The Great Before, místo, v němž budoucí lidské duše nabývají své charakterové rysy a připravují se na život na planetě Zemi. „Jsem manipulativní megalomanka s intenzivními sklony k oportunismu,“ prohlásí demonstrativně jedna z dušiček na edukativním videu v rámci informačního semináře. Aby obdržely povolení odcestovat zemským portálem, musí nejprve objevit svou jiskru, jež následně stvrdí jejich kompetenci k žití v lidském těle. Joe zde za normálních okolností nemá co dělat, ale je mu umožněno nějaký čas zůstat, aby „přiložil ruku k dílu“. Cestu mu zkříží „duše č. 22“, která si v rámci hesla „všechno vím, všechno znám“ tvrdohlavě stojí za přesvědčením, že život na Zemi není nic lákavého. A probudit v ní entusiasmus je pěkný oříšek: v minulosti neuspěli Gándhí či Matka Tereza. A ani Joe „dvaadvacítku“ neobměkčí — alespoň ne přímo teď a tady. Joe by se na rozdíl od ní na naši planetu vrátil moc rád. 22 tak kontaktuje hipísáckého „mystika bez hranic“ Moonwinda, jenž má schopnosti, které by mohly být nápomocné. Společně vymyslí plán, který se vtipně zvrtne. Následuje emotivní dobrodružství Joea a 22, během něhož obě entity navzájem obohacují společnou existenci.
Že to nezní jako film pro děti? Ani není. Roztomilá animace — tradičně naprostá špička v oboru — může mást, ale Duše předkládá spoustu těžkých a nepříjemných témat. Tituly od Pixaru pravidelně přinášejí univerzálně oblíbené příběhy, které zasáhnou jak děti, tak jejich rodiče, ovšem tato novinka, troufám si tvrdit, zaboduje především u staršího publika. Pro ty nejmenší je tu několik vtipných scének a atraktivní vizuální stránka, ale převažujícím naladěním snímku je melancholie a filozofické dumání nad smyslem bytí.
Jiskra nerovná se poslání. To, co děláme rádi, nás nutně nemusí živit, abychom dosáhli uspokojení a společenského uznání. Ztracené duše, jež životem proplouvají bez cíle, nemají tak daleko od těch, jejichž cíl je konzumuje do té míry, že pro ně nic jiného neexistuje. V obou případech jsou tyto osoby odpojeny od každodenních životních okamžiků, které jim unikají mezi prsty, a když si jejich hodnotu uvědomí, už bývá pozdě. Honba za vykonáváním určitého poslání nás může zaslepit a zabránit v uvědomění si, že ho již naplňujeme. Jen má jinou podobu, než jsme doufali, a tak nejsme schopni ho rozpoznat. Joe tak moc touží stát se hudební hvězdou a považuje svůj život za prohru jen proto, že se mu to ne a ne podařit, až naprosto přehlídl fakt, že svým vedením předává lásku k hudbě mladší generaci, což je skutečným smyslem jeho existence. Film je plný myšlenek, jež by se vyjímaly jako potisk na tričku či tetování na předloktí, a každá scénka je nabitá tolika kreativními nápady, až je obtížné během jednoho zhlédnutí naplno ocenit péči, která byla jeho tvůrci vynaložena.
Jazzová hudba, charakteristická svým důrazem na improvizaci, funguje v rámci celého snímku jako metafora pro vyrovnávání se s nástrahami života. Stejně jako jazzoví muzikanti nezahrají identickou skladbu dvakrát, musí i lidé pružně reagovat („jazzovat“) na události, které mohou navždy změnit jejich životní trajektorii. Tuto skutečnost ilustruje skvělá scéna z barber shopu, v níž se kadeřník Dez (Donnell Rawlings) svěřuje, že původně snil o práci veterináře, ale když onemocněla jeho dcera, zvolil méně nákladné kadeřnické studium. Možná nevymýšlí krevní transfuze, avšak životy zachraňuje i tak, jak vtipně podotkne s odkazem na úpravu Joeova účesu.
Kromě jazzu tvoří podkres Duše i hypnotický původní soundtrack od pánů Trenta Raznora a Atticuse Rosse, kteří v minulosti spolupracovali například s Davidem Fincherem a za hudbu k jeho filmu The Social Network (2010) získali Oscara. Závěr filmu sympaticky obchází tradiční happyend, přesto je v něm cítit jistá naděje a vyvrcholení. Věrně vůči předchozímu ději na jednu otázku odpovídá a další dvě přináší. Že se jedná o precizní dílo, je ale naprosto jasné.
FILM: DUŠE
Režie: Pete Docter
Scénář: Pete Docter, Mike Jones, Kemp Powers
Kamera: Matt Aspbury, Ian Megibben
Hudba: Trent Raznor, Atticus Ross, Jon Batiste
Hrají: Jamie Foxx, Tina Fey, Phylicia Rashad, Angela Bassett, Graham Norton, Questlove, Rachel House, Donnell Rawlings a další…
Produkce: Dana Murray
Střih: Kevin Nolting
Scénografie: Steve Pilcher
Zvuk: Vince Caro, Lisa Chino a další…
www.disneyplus.com
