Film Motorkáři (2024). Konec nostalgických dob Easy Rideru

22. 6. 2024

Byly doby, kdy se motorkáři proháněli dlouhými ulicemi Spojených států s vlasy vlajícími svobodně ve větru. Nešel z nich strach, spíše jako novodobí kovbojové brázdili zemi a vždy stáli na straně spravedlnosti a slabších. Nebo jim byl jen okolní svět fuk a oni si prostě žili po svém. Ale tenhle idylický svět se začal časem měnit. Příběh, který ve filmu Motorkáři vypráví Jeff Nichols, přivádí diváka do doby, kdy se svět změní. Nejen pro motorkáře.

Šedesátá léta minulého století jsou nástupem nové generace. Generace, která se již narodila po válce a upjatost i konzervativnost jejich rodičů je přímo dusí. Oni chtějí žít, nechtějí se neustále ohlížet na to, co se může. Žádná protestanská morálka, skoro klášterní upejpavost a pokrytectví. Touží po svobodě a lásce. Naštěstí, Amerika je velká, a tak někdy stačí sednout na motorku. Můžete jet daleko nebo blízko, dříve či později ovšem narazíte na bar s bandou sobě podobných.

Kamarádi a svoboda

Johnny byl přesně tenhle typ. Jestli něco rozhodně nechtěl, tak se usadit a chodit každý den do práce. Viděl kolem sebe spoustu kluků, kteří si pořídili manželky a děti. Sice pořád jezdí a odpoledne se tváří drsně, přes den jsou ale pěkně svázáni v práci. Nic z toho ho nelákalo. Naštěstí pro něj se ale přesně ve stejné době začnou probouzet i ženy. I mladé dívky přestávající snít o tom, že budou doma posluhovat manželovi, který dorazí večer opilý z hospody, aby si na nich vybil frustrace ze své neschopnosti a zbytečnosti své existence. Kathy nepochází ze zrovna spořádané rodiny a rozhodne se, že její život je jen její věc. Rozhodně nestojí o to, aby jí někdo do něj mluvil a radil jí, co má, nebo nemá dělat.

Do motorkářského baru se jednoho dnes dostane vlastně náhodou. Musí sem kamarádce přinést nějaké peníze. Neustálé obscénní návrhy postarších, přiopilých a mírně obtloustlých páprdů jí nedělají nijak dobře. I přes ubezpečování prezidenta klubu Vandalů, že je v bezpečí. Chystá se co nejrychleji zmizet. Jenže pak se najednou v baru objeví Johnny. K čemu jsou kamarádčina varování, že s ním žádná nechce nic mít, protože se pokaždé vybourá. Co po tom, že ostatní chlapi ho tak trochu přehlížejí, a že on zase tak trochu přehlíží Kathy. Skoro neodpoví na pozdrav. Nebo, že by ji zase tak úplně nepřehlížel?

Easy Rider trochu jinak

Motorkářské kluby se začaly rodit jako zvláštní, svobodomyslná subkultura někdy na konci padesátých let. Zhruba v té době dostaly motocykly Harley Davidson kultovní podobu choppera, byly sice poměrně drahé, současně se ale daly v té době sestavit motorky z různých dílů a docela levně. Takže každý, kdo o to stál, mohl mít vlastně jedinečný motocykl. Na konci šedesátých let se ale začala situace měnit a z motorkářských klubů se postupně stávala gangy, na které se nabalovalo spoustu násilí a nelegálních činností. A právě v téhle době, kdy jeden svět končí a na jeho místo nastupuje jiný, mnohem drsnější a také mnohem méně svobodomyslnější, se odehrává příběh knihy Dannyho Lyona Motorkáři. Z ní potom režisér nezávislých snímků Jeff Nichols napsal scénář, podle kterého natočil stejnojmenný film Motorkáři.

Je to vlastně příběh z doby, kdy končí éra zobrazená v kultovním Easy Rideru s Peterem Fondou a Dennisem Hopperem. Z původních kamarádských spolků, které sem tam prodaly nějaké drogy, nebo někoho zmlátily, se začaly stávat drsné násilné gangy. Ovšem, pokud si někdo myslí, že Nichols využil téhle výchozí situace k natočení akčního filmu plného bitek či honiček na motorkách, tak se mýlí. Spád filmu odpovídá jízdě na Harleyi, jen se tak pomalu sune kupředu, bez velkých zrychlení. Vlasy sice vlají, ale tempo je spíše poklidné. Trefou do černého bylo obsazení Toma Hardyho do role Johnnyho.

Ten nejenže do kin přitáhne dlouhé zástupy divaček, ale současně by si svým vzhledem i gesty mohl rovnou zahrát nějakou tu roli v Pomádě. Hlavně díky němu uvěříte, že jste v Americe v šedesátých letech. Jodie Comerová jako Cathy tuhle atmosféru skvěle dotváří a dobře k němu ladí. Klidně byste uvěřili, že tihle dva tvoří pár. Comerová navíc skvěle zvládla s rolí „zestárnout“, protože větší část filmu jsou vlastně její vzpomínky. Motorkáři si drží nezávislý styl vyprávění, který je Nicholsovi blízký. To podtrhuje uměřená a vlastně civilní kamera Adama Stona. To vše dodává Motorkářům nostalgický nádech, ve kterém se ale příběh tak trochu vytrácí.