Woody Allen se ve svém prozatím posledním filmu Zásah štěstím vrací ke klasičtější romantice, ale v tak odlehčené formě, že se ani nestihneme dojímat.
Klasický milostný trojúhelník. Fanny tvoří zdánlivě dokonalý pár se Jeanem, dokud nepotká Alaina, s nímž chodila před lety do školy. Alain dokonce přizná, že byl kdysi do Fanny blázen. Je milá, hodná, stále veselá (diváci v tuzemsku herečku v hlavní roli pro jisté podobné rysy přirovnali k Emmě Smetaně). Dvojice se začíná na přátelské bázi scházet prakticky denně a jejich schůzky začínají mít brzy parametry nevěry, a to dříve, než dojde k samotnému sexuálnímu aktu.
Velice rychle si jako diváci uvědomujeme, proč Fanny Alainovi propadne. Spisovatel na volné noze, který cestuje, spíše působí jako katalyzátor děje, než plnohodnotná postava. Ke srovnání lze nabídnout podobnou situaci z filmu Titanic: hodná ženuška ovládaná manželem se bláznivě zamiluje do volnomyšlenkářského umělce, vedle nějž zesílí manželova (i když v případě Titaniku jde o snoubence) potřeba kontrolovat, vlastnit, chlubit se s partnerkou jako s trofejí a uklízet z cesty násilnou formou každého, kdo by mu ji zkřížil. Jean ve snaze udržet si partnerku začne Fanny přemlouvat k založení rodiny, což Fanny zpočátku zdánlivě kvituje.
Zdá se také, že Fanny manželovu násilnickou a manipulativní povahu přehlíží, nebo si ji nepřipouští. Stejně jako jiní manipulátoři je také Jean zdánlivě šarmantní, dokonalý gentleman, jehož jí všechny ženy závidí. Není ale výjimkou, že se tyranovi povede přesvědčit oběť, že veškeré týrání je pro její dobro a že s případným rozvodem může hodně ztratit. Fanny je také často předkládáno, o kolik je Jean kvalitnější než její první manžel, kterého si před lety vzala právě pro své dřívější hodnoty, skrze něž se více ztotožňovala s bohémským životním stylem. Otevřená nám zůstává záhada, zda tento člověk zmizel z Fannyina života sám, nebo mu někdo pomohl.
Alain jí nabídne „reality check“ právě v tom smyslu, že Fanny najednou vidí, jak moc se ve skutečnosti vzdálila svým cílům a idejím. Teprve teď doceňuje opravdové vazby a plnohodnotné diskuze ve srovnání s plytkými a povrchními vztahy, jež jí nabízí společenský život v manželství. Fanny si uvědomuje, jak moc se v kruzích povrchních zbohatlíků nudí a začíná působit poněkud „bovaryovsky“, a to až do midpointu, kdy převezme zásadní kontrolu nad situací její manžel.
Právě midpoint nám svou podobou vysvětlí některé záhady a ukáže skutečnou Jeanovu podstatu; v něm se Allen vrací k původnímu obecnému pojetí romantiky, která je zřídka komická. Komediálních prvků se však nevzdává, a to silně akcentovanými divadelními prvky.
K zobrazení násilí Allen často využívá metaforu, v některých případech dokonce naprosto identickou, což situaci de facto paroduje (jedna z postav se při konzultaci svých nekalých úmyslů s „odborníky“ prochází ve stínech pod mostem), a proto je možné i přes velmi temné momenty film sledovat s nadsázkou. Násilné scény zase zastupuje záběr na obraz s vyobrazením násilí, tudíž divák přijme určitá fakta v rámci děje bez výraznějšího zásahu do hranic vlastní estetiky. Allen mluví o násilí, aniž by jej přímo zobrazoval.
Je prazvláštní, že Allen dokáže předat poměrně tragický příběh tak, aby z výsledného narativu vzešel “feel good” film. Allen se i zde jako obvykle vysmívá intelektuálním divákům a vytvořil cosi jako přístupnou “romcom” pro všechny generace, není ale vyloučeno, že s divákem se bude proměňovat také žánr Zásahu štěstím. Allen v podstatě napsal grimmovskou pohádku pro dospělé; sice nikdo nikomu neřeže nohy nebo neztrácí děti v lese, ale jsme tomu velice, velice blízko.
FILM: COUP DE CHANCE (ZÁSAH ŠTĚSTÍM)
Režie: Woody Allen
Scénář: Woody Allen
Kamera: Vittorio Storaro
Hrají: Lou de Laâge, Valérie Lemercier, Niels Schneider, Melvil Poupaud, Elsa Zylberstein, Grégory Gadebois, Guillaume de Tonquédec, Anne Loiret, Sara Martins (více)
Produkce: Letty Aronson, Erika Aronson
Střih: Alisa Lepselter
Zvuk: Jean-Marie Blondel
Scénografie: Alain Bainée
Masky: Marie Lastennet, Fabienne Robineau
Kostýmy: Sonia Grande
www.bioscop.cz
