Blanku Matragi, českou módní návrhářku a výtvarnici žijící v Libanonu, není třeba dlouze představovat. V roce 1982 otevřela v Bejrútu vlastní salon Blanka Haute Couture a tím se jí otevřela i cesta k té, jak sama říká, nejnáročnější klientele tvořené manželkami a dcerami panovníků, prezidentů či ministrů. Její doménou se stávají velké večerní toalety, zásnubní a svatební šaty, často pojaté jako umělecké dílo s ruční malbou a výšivkami. Od roku 1997 se Blanka Matragi pravidelně vrací také do Čech a v Obecním domě otevírá svůj ateliér. Od roku 2012 je v Obecním domě k vidění také výstava její tvorby s názvem Timeless. Za svou kariéru získala Blanka Matragi bezpočet ocenění, například Mezinárodní cenu Salvadora Dalího či titul Významná česká žena ve světě udělený ministerstvem zahraničních věcí. Přestože Blanka Matragi dostává zakázky i z průmyslového designu, v rozhovoru jsme se zaměřili především na módu, která ji proslavila nejvíce.

Co pro vás znamená móda?

Móda je obor, který jsem vystudovala a zasvětila mu celý svůj život. Móda je způsob mé komunikace se světem. Umožňuje mi projevit se a sdělovat světu své pocity a myšlenky.

Vnímáte své šaty jako „pouhý“ oděv, nebo svého druhu umění? 

Jelikož jsem vystudovala dvě uměleckoprůmyslové školy a studium završila titulem akademická malířka, považuji i své návrhářství a tvorbu šatů za spíše uměleckou disciplínu. Řekla bych, že je mou profesní zodpovědností vnímat módu po všech stránkách. Ostatně vysoká krejčovina, haute couture, mi dává možnost se projevit i z výtvarného hlediska. Ale také jednodušší doplňky dostupné širší veřejnosti vždy nesou mou značku, můj akademický podpis.

Módnímu návrhářství se věnujete 40 let. Jak se za tu dobu vaše tvorba proměnila? 

Ten vývoj byl samozřejmě obrovský. Velmi mě ovlivnilo, když jsem se v roce 1980 odstěhovala za svým mužem do Libanonu, kde jsem do dvou let otevřela vlastní módní salon Blanka Haute Couture. Následně jsem měla možnost tvořit šaty pro nejnáročnější klientelu v Libanonu i Perském zálivu. Na to jsem samozřejmě nebyla připravená, respektive ve škole ani na praxích nás na to nijak nepřipravovali. Získala jsem tím ale možnost se kreativně projevit v té nejvyšší formě haute couture, a to bez jakéhokoli omezení – výtvarného či finančního. Zároveň jsem ale dál navrhovala své kolekce a pořádala módní přehlídky. Jak ve svém bejrútském salonu, tak například v pražském Žofíně v roce 1997, kdy jsem se poprvé vrátila do Čech. Později jsem také začala spolupracovat s oděvními firmami na vývoji nových materiálů. To vše byly významné milníky, které utvářely mou tvorbu a posouvaly ji neustále vpřed.

Jakými třemi slovy byste charakterizovala svou tvorbu? 

Kreativita, perfektně odvedená práce a inovace.

Jak dnes s odstupem vnímáte své první šaty? Změnila byste na nich něco?

S jedněmi z prvních šatů, které jsem vytvořila, jsem v roce 1976 vyhrála soutěž Mladý módní tvůrce. Šlo o první z mnoha mých ocenění a úspěchů, proto na ně dodnes ráda vzpomínám. A jestli bych na nich dnes něco změnila? Ani náhodou! Mimochodem šlo o béžové plisované šaty, které jsem poté darovala svojí mamince. 

S jakou nejnáročnější zakázkou jste se setkala?

Těch bylo! Měla jsem spoustu zajímavých zakázek. Ostatně všechny své šaty považuji za náročné, vkládám do nich veškerý svůj um. Ale pokud bych měla zmínit jedny, pak svatební šaty inspirované postavou Odetty z Čajkovského baletu Labutí jezero. 

Kde berete po všech letech inspiraci? 

Inspiraci je možné najít kdekoli. Ráda cestuji, pozoruji ruch na letišti a sleduji, jak jsou lidé oblečení. Dnes se návrháři neinspirují jen vysokou módou, která se předvádí na přehlídkách, ale tím, jak se oblékají lidé na ulici, a to transformují do svých kolekcí. Inspiraci čerpám také z umění – často chodím na balet, do galerií, na koncerty. Stejně tak je nevyčerpatelným zdrojem inspirace architektura nebo příroda. Z těchto motivů vznikla má kolekce Klávesy, Elements nebo modely inspirované pražskou architekturou. A v neposlední řadě sleduji nové technologie, inovace, moderní formy sebeprezentace a komunikace včetně sociálních sítí. Z toho všeho lze čerpat a posouvat se dál.

Potřebujete ke své tvorbě klid?

Většinou pracuji na dílně a podkres mi tvoří její šum. Z jedné strany slyším rádio svých křesťanských šiček, na druhé straně si muslimky pouští své orientální písničky. Zkrátka typický pracovní ruch, tedy žádný klid.

Kolik má váš ateliér nyní zaměstnanců? 

Vzhledem k současné situaci mám teď šest lidí. Jedná se o jádro ateliéru – vyšívačky a krejčové, které se mnou spolupracují už 30 let. Ale jakmile to půjde, vrátí se mi i další zaměstnanci. Některé ženy ke mně totiž dojížděly až ze Saïdy, což je město od Bejrútu vzdálené 40 kilometrů. A to teď dost dobře nejde.

Kolik lidí se podílí na jedněch šatech?

To záleží na náročnosti zakázky a na tom, jak rychle ji musím dodat. Někdy šaty vyšívají čtyři dívky, jindy i dvacet. To se týká především hodně zdobených svatebních šatů. Ale nikdy neděláme všichni na jediných šatech, máme jich rozděláno několik naráz a po celé dílně rozprostřené rámy s jednotlivými částmi. 

Kromě oděvního výtvarnictví jste vystudovala také sklářství. Věnujete se mu dodnes? 

Ano, sklo miluji a považuji za úžasné, že se vedle módního návrhářství mohu stále věnovat i sklářství. Vytvořila jsem několik skleněných kolekcí nebo například největší skleněný objekt ve tvaru šatů v životní velikosti, který je zapsán v České knize rekordů. Dále vytvářím i sochy, kde kombinuji sklo a bronz, ale také bytové doplňky či lustry. Dostávám spoustu nabídek od průmyslových designérů, takže jsem už vytvářela ledacos – od návrhů šperků přes porcelán až po bytový textil. Zkrátka i mimo šaty je můj záběr opravdu široký. Podobné spolupráce vítám a ráda přijímám, protože se tím na chvíli oprostím od rutiny oděvního oboru.

Jak jste zmínila, byla jste i u zrodu zcela nových materiálů. Jedním z nich je CRAN, který vám umožňuje vytvářet skulpturální modely. Proč právě takovýto materiál? 

Nová technologie dává produktu nový rozměr, novou přidanou hodnotu. Z toho důvodu jsem vždy pátrala po inovativních materiálech a technologiích. A také jsem toužila vytvořit šaty, které se budou chovat skulpturálně a bude možné jim vtisknout moji autorskou aranžovanou práci na tvaru a celkovém vizuálním designu. Hledala jsem tedy materiál, který bude tužšího charakteru, aby držel tvar podle toho, jak šaty naaranžuji. Nic takového ale k dostání nebylo, a tak jsem si musela látku ve spolupráci s dodavatelskou firmou sama navrhnout. Vývoj trval bezmála dva roky a CRAN byl poprvé užit při představení mé kolekce Elements. Zároveň se nám na tento materiál podařilo digitálně reprodukovat i mé malované motivy a vize. 

Vaším vzorem, který vás inspiroval v tvorbě, byl malíř František Kupka, ale také architektka Zaha Hadid. Čím vás zaujala?

Zaha Hadid byla všestranná umělkyně, nejen architektka. Jejím tvaroslovím a vizemi se neinspiruji jen já, ale celý svět. Mám o ní všechny možné knihy, pro mě je ikonou. A trochu souvisí i s tím Kupkou. Jejich tvarosloví je hodně podobné. Vnímám propojení těchto dvou osobností v designu, sochách i malbách, které vytvářela. 

O Libanoncích tvrdíte, že jsou oproti Čechům více uvolnění a otevření novým věcem. Co ale kuchyně – dáváte přednost libanonské, nebo české? 

V dnešní době už dávám více přednost libanonské kuchyni, která je velice zdravá a nepřibírá se po ní. 

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?

To, které mi někdo uvaří. A klidně to mohou být jenom vajíčka od mého muže.

Nejraději relaxujete sportem nebo četbou. Co zrovna teď čtete?

Vždycky čtu tak dvě až tři knihy naráz a nevyhýbám se ani poezii nebo autobiografiím. Proto u mě teď najdete román Guillauma Mussoa a sbírku básní Tma mezi hvězdami.

Vy sama jste vydala několik knih, naposledy dokonce jednu multimediální. Co vás k tomu vedlo? 

Vím, že současná generace už tolik nečte klasické knihy, ale dává přednost elektronickým, které si snadno může vzít s sebou na cesty. Proto jsem vytvořila tuto knihu věnovanou mileniálům. Jedinečná je tím, že obsahuje ukázky z mé tvorby nejen ve formě fotografií, ale také videí. A osobně jsem namluvila audio záznamy, které knihu provází.

V Obecním domě i nadále probíhá výstava vaší tvorby s názvem Timeless, kterou je možné absolvovat s vaším výkladem. Na kdy chystáte další komentované prohlídky? 

Další návštěvu Prahy plánuji na přelom října a listopadu, konkrétní termíny budou včas uveřejněny na mých sociálních sítích. Kromě výstavy mám v Obecním domě také butik a ateliér. Je možné se se mnou během mého pobytu zde domluvit na konzultacích. U mě si lze totiž vybrat nejen honosné večerní šaty, ale také oděvy a doplňky na běžné nošení.