Škola kola s enCYKLOpedistou Josefem Dresslerem

Zima letos není tak tuhá, jako v předchozích letech, proto kromě typických zimních sportů, jako je lyžování, můžeme vytáhnout na světlo i kolo, které jsme v očekávání kruté zimy uklidili do sklepa. Jak a na čem správně jezdit nám poradí cyklistický specialista a učitel jízdy na kole Josef Dressler.

❖ Jízda na kole je aktivita, kterou se jako malý učil asi každý. Kdy jste si uvědomil, že se tím chcete živit?

Mě na kole bavilo jezdit odmala. Hlavně dělat smyky, jezdit přes výmoly a jinak blbnout. Pak jsem začal závodit a až časem a vývojem se ze mě stal závodník. K závodům jsem si nejdřív přidal exhibice a někdy koncem devadesátých let jsem na jednom cyklistickém festivalu poprvé učil jízdu na kole. Začal jsem psát výukové články a zjistil jsem, že mě to baví a že je to cesta, jak zúročit nabyté zkušenosti. A samozřejmě si také prodloužit svůj sportovní život.

❖ Vaším mottem je: „Skoro každý umí na kole jezdit, ale jen někdo ovládat ho.“ Co by si měl čtenář představit pod pojmem kolo „ovládat“?

Být prostě pánem všech situací a jen výjimečně se nechat zatlačit do situace, kdy vás kolo veze tam, kam vy nechcete a kde je to nebezpečné. Neznamená to ale zároveň, že musíte kolo příliš a urputně řídit. Někdy je kolo třeba nechat jet a dát mu prostor a někdy trochu víc zabrat za řidítka a do pedálů.

❖ V prosinci vyšlo nové vydání vaší knihy „Škola kola“ (první vyšlo v roce 2002). Co vás inspirovalo k napsání této knihy? Kdo především by si ji měl přečíst?

Vedly mě k tomu zkušenosti a ohlasy na články a živou výuku na různých akcích a na mých campech. Reakce na první vydání byly skvělé a za celou svoji závodní kariéru jsem nedostal tolik děkovných mailů jako díky knížce. Je určena pro širokou veřejnost. Pro děti, ženy a chlapy. Pro hobby jezdce i závodníky. A přečíst by ji měl každý, kdo chce mít z kola větší radost.

❖ Na vaší knize spolupracovalo mnoho známých osobností sportovního i kulturního světa (Tomáš Hanák, Kateřina Nash, Tomáš Berdych, aj.). Jaká byla spolupráce s nimi? Překvapil Vás někdo z nich?

Hosty jsme s fotografkou Markétou Navrátilovou vybírali velmi pečlivě. Aby bavili čtenáře a také nás. Aby byli inspirativní. A to se nám myslím povedlo a focení s každým z nich bylo zábavné a zajímavé a bylo pro nás odměnou. Každý z nich jezdí na kole nějak jinak a ukazujeme tak barevnost cyklistiky. Možná nejvíc mě překvapil Roman Vojtek, který kolo nemá a přitom se velmi dobře učil a přejel řadu překážek.

❖ Vaší specializací byl dlouhou dobu biketrial. Jak velký je rozdíl mezi ním a „normální“ cyklistikou?

Biketrial je technická disciplína, kde se překonávají různé a pro běžné cyklisty nemyslitelné překážky. Je to ale velmi dobrá průprava, díky které jezdím jinak i na normálním horském kole. Obě odvětví jsou naprosto jiná cyklistika a přitom se dobře doplňují.

Josef Dressler

❖ Jako specialista na cyklistiku jste jistě jezdil na hodně kolech. Pamatujete si na vaše první kolo?

Různých kol jsem měl opravdu hodně. Zastávám názor, že čím víc kol člověk zkusí, tím víc je cyklistou. Na svoje úplně první kolo si pamatuji jen matně. Myslím si, že to byl stroj s názvem Pionýr. Malé dětské kolo ze socialistické doby.

❖ Vyzkoušel jste si někdy i nějakou cyklistickou raritu, jako je „kostitřas“, jednokolka nebo dvojkolo?

Ze jmenovaných všechno a pak řadu dalších. Kolo je hračka a je třeba si s ním hrát a zkoušet.

❖ Mnoho lidí chodí, hlavně v zimních měsících, „jezdit na kole“ na hodiny spinningu do fitnesscentra. Může právě spinning dostatečně nahradit venkovní cyklistiku?

Je to určitě dobrá alternativa na utužení fyzické kondice a je to asi i dobrá zábava. Pro mě tohle ale není. Bud’ jezdím v zimě na kole venku, nebo se snažím v zimě dělat zimní sporty. Miluji hory a snowboarding, a po tom, co jsem přestal závodit, mohu v zimě víc času věnovat svým jiným koníčkům.

❖ Co byste doporučil našim čtenářům, pokud by chtěli začít jezdit na kole intenzivněji? Kdy a jak začít? Jaké trasy si vybírat? Jaké kolo byste doporučil začátečníkům?

Myslím, že to chce mít hlavně chuť a nadšení a všechno ostatní už je jedno. Kdo chce jezdit na kole, tak jezdí. Kdo ladí výbavu a vymlouvá se pak na její nedokonalost, je ladič. Na campu jsme měli pětileté děti i šedesátileté kmety, kteří měli srdce těch dětí a chtěli se učit a jezdit. A měli obyčejná kola a usmívali se ze svých pokroků a chodí mi od nich skvělé maily s novými zážitky. Začít se dá vždy. A přidat intenzitu také. Je potřeba jen jít krok po kroku a s rozvahou.

Josef Dressler

❖ Jakou výstroj by měl správný cyklista mít? Vyplatí se ihned ze začátku investovat do speciálního cyklistického vybavení (dresu, bot, atd.)?

Cyklistika a každý jiný sport se lépe dělá ve speciální výstroji a na dobrém stroji. Ale jen v něm to není. Je důležité si vybrat hlavně správné kolo pro to, co chce kdo jezdit a mít správnou velikost kola. Cyklistické oblečení pomáhá lepšímu pohodlí na kole. A přilba, brýle a rukavice chrání zdraví.

❖ A co životospráva? Měl by cyklista dodržovat speciální jídelníček?

Ten závodní samozřejmě musí, ale hobby jezdci se s ním příliš trápit nemusí. Určitě jde o to si kolo a výlety na něm hlavně užít. Někdy je pěkný výlet někam do restaurace na něco dobrého k snědku a zase zpět domů. To jsou podle mě nejhezčí vyjížďky. Je ale pochopitelné, že je potřeba jíst s rozumem. Že po těstovinách se jede líp, než po svíčkové. Ale každý jsme jiný.

Zdroj fotografií: www.dresler.cz