- Reklama -

Letošní práce finalistů i oceněných si můžete prohlédnout v dočasné galerii budoucího Muzea současného skla ZIBA, a to až do 3. ledna. My jsme se tam samozřejmě byli podívat také a kromě obdivování sklářského umění jsme i vyzpovídali Kateřinu Čapkovou, ředitelku Pražské galerie českého skla.

Letošního finále se zúčastnilo čtyřicet dva vystavujících ze třiadvaceti zemí, soudila je pětičlenná mezinárodní porota. Vítěz soutěže získal letní studijní pobyt na renomované sklářské škole v Pilchucku v USA. Druhou cenu udělila česká sklárna Ajeto, oceněný bude mít příležitost zúčastnit se zde týdenní pracovní stáže. Letos měli soutěžící možnost vyhrát ještě další dvě zvláštní ceny od partnerů výstavy, a to čtrnáctidenní stáž a účast na workshopech v Corning Museum of Glass v USA a cenu za originální design aukční láhve Pilsner Urquell. Další tři ocenění účastníci měli navíc možnost postoupit svá díla do podzimní aukce skla, pořádané aukční síní Dorotheum.

Stanislav Libensky Award

Vítězkou se stala Tami Ishida z Japonska, která vytvořila sadu pohárů, vyrobených technikou foukání a broušení. Jejich tvar byl inspirován starou japonskou keramikou pro čajový obřad, autorce se tak podařilo zachovat odkaz na tradici a přitom vytvořit něco nového.

Druhé místo zaujala egyptská umělkyně, Walaa Hamza. Ta vytvořila brokolici a květák v košíku, technikou pâte de verre. Toto označení nese technika, při níž se jemně drcené sklo smíchá s vazebným materiálem, jako je například směs z arabské gumy a vody, a často také s barvivy. Tato směs se pak dále tvaruje do výsledné podoby.

Japonka Chieko Sasaki vytvořila duhového draka. Pečlivě vybroušený materiál a dračí šupiny v barvě duhy jí vynesly třetí místo. Zvláštní cenu získalo dílo Němky Leny Feldman s názvem Osmdesát devět x 0. Inspirováno je strukturou pěny a vzhledem se ke své inspiraci i dost přibližuje. Druhou zvláštní cenu, originální design láhve Pilsner Urquell, získala Lenka Husárková, která se do finále dostala se svými Rozpustnými životy – urnami vytvořenými ze skla a soli. Funerálním designem se autorka zabývá již delší dobu, doplňuje to experimenty se solí. Sloučením obojího vznikla solná urna, určená pro pohřeb do moře, kde se celá rozpustí.

Stanislav Libensky Award

Ale i další vystavená díla stojí za zhlédnutí, nejen ta oceněná. Mě například zaujaly barevné lisy na citrusy izraelské umělkyně nebo koupací čepice z Holandska. Ve všem se však skrývala elegance spojená s křehkostí skla. Výstavu lze označit za průřez toho, co všechno se sklem lze dělat. A věřte, že toho není málo…

❖ JAK VZNIKL NÁPAD USPOŘÁDAT TAKOVOUTO VÝSTAVU?
Vzniklo to z nápadu Marka Veselého, což je majitel a zakladatel Pražské galerie českého skla. V době vzniku nechtěl založit jen galerii jako takovou, ale chtěl dát vzniknout i něčemu dalšímu. A ve správní radě byli tehdy Oldřich Palata a Jaroslava Brychtová. Ti tři tedy dali hlavy dohromady a shodli se, že by rádi podporovali mladé studenty a začínající umělce. Také chtěli, aby to souviselo se sklem, ale zároveň nechtěli, aby to bylo omezeno například jen na tavenou plastiku, nebo jen na broušené sklo. Na základě těchto idejí založili v roce 2009 Cenu Stanislava Libenského, která je určena čerstvým absolventům z celého světa, kteří právě ukončili bakalářské nebo magisterské studium a při své závěrečné práci použili sklo. Jde tedy o mix technik použití skla, průřez toho, co se sklem jde udělat.

❖ K JAKÉMU VÝVOJI DOŠLO ZA DOBU KONÁNÍ?
Vývoj je obrovský. V počátku byla porota složena pouze z českých odborníků, teď již čtvrtým rokem máme v porotě zahraniční zastoupení. Také v roce 2009 se nám přihlásilo asi 30 umělců a letos rekordních 110. Takže opravdu to funguje jako sněhová koule, nabaluje se to. Oslovujeme všechny umělecké školy, takže tím pádem se rozrůstáme.

Stanislav Libensky Award

❖ BYLA HOJNÁ MEZINÁRODNÍ ÚČAST JIŽ V PRVNÍM ROČNÍKU?
Byla, ačkoli první rok je vždycky tím testovacím, takže převažovali čeští studenti. Ale každý rok se účast rozšiřuje čím dál tím víc a vystavující jsou z různých koutů světa. Letos máme zastoupení například z Japonska, Austrálie, Izraele, Egypta a mnoha dalších zemí.

❖ LONI VYHRÁLA ČEŠKA, BYLA PRVNÍ, NEBO CENU ZÍSKALO VÍCE ČESKÝCH UMĚLCŮ?
Ne, hned první rok vyhrála Soňa Třeštíková, která se sklu věnuje dodnes. Druhý rok vyhrál Brit Alan Horsley, třetí rok Jiří Růžička. Čtvrtý ročník vyhrála Japonka Natsuho Enomoto, která na vyhlášení dokonce osobně dorazila, v pátém roce to byla Litevka Ieva Voroneckyte a loni Michaela Mertlová. Takže celkem tři Češi, protože letos vyhrála opět Japonka, Tami Ishida.

Stanislav Libensky Award

❖ JAK PROBÍHÁ VYHLAŠOVACÍ VEČER, ÚČASTNÍ SE VŠICHNI UMĚLCI?
Kéž by to šlo, aby na vyhlášení byli všichni přítomni. Bohužel to ale málokdy dopadne, letos Tami Ishida také nemohla přijet, protože byla zrovna někde jinde. Jinak je celý večer jedním obrovským setkáním všech, které sklo baví a mají ho rádi. Většina umělců přijede i se svými rodinami a přáteli, jsou samozřejmě pozváni všichni partneři výstavy a celá řada skvělých sklářských odborníků – profesorů, kurátorů, umělců… Studenti mají také možnost se přímo osobně setkat s porotou. Cena Libenského je mimo jiné o setkávání, vyměňování zkušeností a porovnávání přístupů ke sklu, a to celosvětově.

❖ A JAK PROBÍHÁ PŘÍPRAVA CELÉ SOUTĚŽE?
Každé jaro vyhlásíme soutěž a obešleme umělecké školy. Přihlašování je online a uzávěrky jsou v květnu. Poté probíhá naše interní kontrola, zda všichni splňují požadovaná kritéria. V momentě, kdy to máme zkontrolováno, zpřístupníme vše porotě, která to online ohodnotí. Následně se sejdeme u nás v galerii s odborným garantem Milanem Hlavešem a dlouze projednáváme, kolik děl můžeme pro daný rok přijmout do finále. Do této fáze se zapojuje i architekt výstavy. Pak přes prázdniny nás čeká největší práce – všechno nechat dovézt, sepsat s umělci smlouvy, zajistit pojištění, sestavit katalog a podobně. Vyvrcholení probíhá na přelomu září a října, kdy je nainstalována výstava a v den vyhlášení ráno se sejde porota, která rozhoduje o vítězi na základě již vystavených objektů. Ten samý večer proběhne slavnostní vyhlášení.

❖ DLE ČEHO SE HODNOTÍ?
To je spíš otázka na porotce, ale za těch posledních pět let jsem vypozorovala, že je pro ně důležitý koncept, nápad, neotřelost, zpracování. Něco nového a troufalého, což je například viditelné u letošní druhé ceny. Působí to obyčejně, ale jde o něco tak nového a originálního, že to zaujalo.

Stanislav Libensky Award

❖ KTERÉ DÍLO JE VAŠÍM FAVORITEM?
To nemohu říct. Vše je nádherné, tak krásně individuální. Vidět různé přístupy, různé země, různé školy. Musím říct, že obdivuji porotu, že se dokáže rozhodnout. Je to velmi těžké.

❖ LZE JEDNOTLIVÁ DÍLA ROZPOZNAT, Z KTERÉ ZEMĚ POCHÁZÍ?
Na první pohled ani ne, ale když se tomu člověk nějaký čas věnuje, dokáže rozeznat různé detaily. Japonci jsou pečliví a jdou do podrobností, vyznačují se precizností a propracovaností na nejvyšší úrovni. A třeba ve srovnání se Skandinávií – to jsou zase velké kusy skla, jen hrubě opracované a jdoucí spíš na tu naturu.

 

Stanislav Libenský Award 2015