Tereza je krásná a nadaná výtvarnice a alternativní fotomodelka žijící a působící v Praze. Vývoj její tvorby sleduji již od umělecké školy, kterou jsme spolu absolvovaly. Jak se dostala k umění a k fotomodelingu, na čem právě teď pracuje, co a kdo je jí inspirací, se dozvíte v následujícím rozhovoru. Nechybí ani ukázky jejích prací, speedpainting video a zajímavá biografie.
Jak ses dostala do kontaktu s uměním a objevila v sobě, že jsi obdařena talentem?
V době, kdy jsem chodila ještě do školky, jsem ráda kreslila. Tehdy mne přijali na umělecké kurzy, které navštěvovala moje starší sestra. Byla jsem nejmladší – nikoho tak malého normálně nepřijímali, ale paní učitelka ve mně asi viděla nějaký potenciál a rozhodla se udělat výjimku.
Myslím, že tam to začalo. Postupem času, na základní škole, mě umění zajímalo víc a víc. Začalo to knihami o umělcích, sledováním různých zahraničních umělců na internetu… V té době jsem samozřejmě začala přemýšlet o studiu střední umělecké školy.
❖ Kde čerpáš inspiraci?
Všude možně. Z hudby, z knih, z událostí, ze všemožných blogů s fotkami na internetu, ze svých psychických rozpoložení. Hlavně na té hudbě jsem závislá a to je propojené s psychickým rozpoložením. V tichu se mi nepracuje moc dobře. Občas musím dlouho čekat na inspiraci, pokud není na tvorbu vyloženě nálada, nelámu to přes koleno. Výsledek pak nestojí za nic. Takže čas od času si musím počkat na nějaké to políbení múzou.
❖ Jak ses dostala ke svému stylu? Proč sis vybrala pin-up art?
Od malička jsem ráda sledovala černobílé filmy z 30. let. Bavila mne ta móda, dámská elegance a šarm. Obdivovala jsem tu ženskost. To velice ovlivnilo jak mé vzezření, tak později tvorbu. Je zasvěcená hlavně ženské kráse, která je pro mě velice inspirativní. Pin-up art jako takový v České republice není rozšířený, neznám nikoho, kdo by se mu věnoval tak naplno jako já. Toto téma mne baví a chtěla bych ho svou tvorbou dostat více do povědomí širší veřejnosti.
V obrazech kombinuji ženskou krásu s trochu více expresivním vyjádřením – typická stékající barva, cákance a různé splashe, nejčastěji používám černo-červenou kombinaci barev. To pramení z mé fascinace temnou stránkou lidské psyché. Od útlého věku mne fascinuje téma psychologie narušené lidské osobnosti, jako malá jsem viděla řadu dokumentů o sériových vrazích a narušených osobnostech. Už v té době jsem se začala o toto téma zajímat. To je druhý aspekt, který mou tvorbu velice ovlivňuje.
❖ Nedávno proběhla akce s názvem La Femme, můžeš, prosím, čtenářům nastínit, o co šlo a jaký měla akce úspěch?
Šlo o spojení krásy s uměním. Akci jsem pořádala s přední českou korzetiérkou a módní návrhářkou Riwaa Nerona. Jednalo se o její největší přehlídku tohoto roku, přehlídka byla rozdělena do dvou částí – první s názvem „La Femme“ inspirována vintage stylem. Druhá s názvem „Noire“ byla víc temná a erotická než první. V této části mohli návštěvníci vidět na mole i mou maličkost. Na akci jsem vystavila svůj nový cyklus obrazů „La Femme“.
Celá událost byla pojatá jako velkolepá oslava ženství. Diváci si mohli užít i burleskní vystoupení Lady Mousellyca ze souboru Prague Burlesque. Já a Riwaa jsme si v úvodu střihly také menší burleskní číslo s názvem „Balloon act“. Mezi jednotlivými přehlídkami a vystoupeními probíhalo promítání videí od Murhaaya.com a Vega Production – ti vytvořili speciální sérii videí se všemi modelkami, které se účastnily obou přehlídek. Také s námi spolupracoval slovenský fotograf Marius Sachtikus, jehož fotky byly promítnuté na plátně. Vytvořil sérii promo fotografií, design plakátu i vstupenek. Ve výstavním sále byly vystavené i fotografie od Honzy Sakaře (Fotograf na plech). Fotografie vznikly tradičním kolodiovým procesem, takže „true vintage“ záležitost. Byla to naše první velká akce, rozhodně se nedá říci, že by vše proběhlo na jedničku – ani jedna z nás není pořadatelka z povolání. I tak jsme ale hrdé, že jsme to zvládly. Pro příště víme, co udělat jinak a lépe, každopádně ohlasy na akci máme pozitivní, což nás neskonale těší.
V blízké době se můžete těšit na videoreport.
❖ Co chystáš do budoucna? Jsou tvé obrazy aktuálně někde vystavené?
Do budoucna chystám spoustu nových projektů. Mám nabídku úzce spolupracovat s projektem Core Girls a být součástí CG Muses – kdybych to měla nějak stručně nastínit, tak se jedná se o projekt, který bude soustřeďovat zajímavé a inspirativní ženské osobnosti z české alternativní scény… Dále mám v plánu několik větších fotoprojektů s Luna Torr Photography. Uvidíme, co z toho vzejde. Minimálně chceme v blízké době zorganizovat společnou výstavu. Bude to dekadentní, provokativní a temné. Nyní žádná má výstava neprobíhá, všechny v nedávné době skončily.
❖ Jaka byla tvá nejzajímavější zakázka?
Těžko posoudit. Pro mne je zajímavá každá zakázka. Jako nejzajímavější bych ale shledala ty, u kterých si zákazník moc nediktuje, jen si řekne, jaké téma by rád a zbytek nechá na mém uvážení.
❖ Vystupuješ také jako pin-up (alternativní fotomodelka), kdy a jak jsi se k tomu dostala a co tě na tom baví?
Od puberty jsem tíhla k alternativním stylům, díky tomu jsem sledovala všemožné stránky plné alternativních fotomodelek. Díky tomu jsem se dostala i ke stylu pin-up. Začala jsem fotit již na základní škole, moje kamarádka, sousedka vrstevnice, začala studovat střední fotografickou školu. V té době začaly vznikat mé první fotky. Zatím to bylo jen takové cvakání a pokusy. Kolem sedmnáctého roku jsem měla první ateliérové focení s jedním z mých kamarádů.
Postupem času jsem fotila stále víc. Po celá ta léta mám v okruhu svých přátel spoustu velice nadaných fotografů, takže to bylo jednoduché. Fotomodeling neberu jako svou profesi, i když v nynější době, po těch letech cvakání jen tak pro zábavu, se již jedná o „profi“ focení… moc to tak ale pořád nevnímám. Nyní spolupracuji a fotím pro americký Sinical Magazine, několikrát jsem se objevila i v českých médiích (nedávno třeba promo pro Hotel Emblem). Stále ale svůj fotomodeling beru jako koníček. Baví mne na tom ta spolupráce s přáteli, vždy se skvěle pobavíme, ve fotkách pak máme zaznamenané vzpomínky. Pokud fotím s neznámými fotografy, je pro mne zajímavé to setkávání se s novými lidmi. Baví mne tvořit něco zajímavého, lákavého a krásného.
❖ Máš nějaký vzor?
Vzor nebo idol jako takový nemám – tahle označení se mi poněkud příčí, spíše bych to nazvala inspirací. Asi nejvíce mám ráda Bettie Page – v 50. letech byla nejoblíbenější a nejslavnější pin-up girl, nyní je považována za královnu pin-up éry. Mimo to byla i významná fetish/bondage modelka, na tu dobu velmi kontroverzní. V pozdějších letech byla zavřena v ústavu pro choromyslné, zbláznila se a pobodala několik lidí. Tato osobnost je ztělesněním toho, co mne inspiruje nejvíce. Ženská krása a charisma, temná a narušená stránka lidské osobnosti.
❖ Který umělec je tvůj nejoblíbenější?
Nejoblíbenějšího nemám, to se nedá tak jednoznačně říci. Mám spoustu velice oblíbených. Přes Dalího, Gustava Klimta a Aubrey Beardsleyho, k současným umělcům jako je Zoe Lacchei, Eric Lacombe… samozřejmě nesmím opomenout mého velice oblíbeného Tima Burtona!
❖ Chtěla bys žít v nějaké jiné době?
Ani ne. Jiné doby mne lákají vizuálně, inspiruji se třicátými až padesátými lety, ale v té době bych žít nechtěla, protože bych, jakožto židovka, s největší pravděpodobností skončila v koncentračním táboře a pokud bych žila v 50. letech, byla bych domácí puťka se třemi dětmi, upoutaná k plotně. Toho nejsem moc velký fanoušek. Dnešní dobu mám nejraději. Každý druhý si stěžuje, ale málokdo si uvědomuje svobodu, kterou dnes máme. Můžu si dělat, co chci, živit se tím, co mě baví a nenechám se omezovat. Vypadám, jak chci, cestuji, bavím se, flámuju, můžu žít naplno… cokoli si jen zamanu. A toho si nesmírně vážím. Hlavně proto bych neměnila naši dobu za jinou. Chtěla bych mít ale stroj času a navštěvovat různé doby. V každé z nich si něco užít a pak se zas vrátit.
