Divadlo Na zábradlí zahájilo novou sezónu premiérou inscenace Ztracené iluze, kterou první nedočkaví diváci mohli zhlédnout již v červnových předpremiérách. Román Honoré de Balzaca do jevištní podoby převedl režisér Jan Mikulášek spolu s dramaturgyní Dorou Viceníkovou a scénografem Markem Cpinem. Hlavní role Luciena Chardona, mladíka, který v Paříži přijde nejen o iluze, se zhostil Vojtěch Vondráček.
Z několikasetstránkového románu si Mikulášek s Viceníkovou vybrali jeho druhou část, v níž se hlavní hrdina knihy Lucien Chardon (ačkoli raději dává přednost šlechtickému jménu du Rubempré) již dvoří hraběnce de Bargeton. Ta nad ním, k nelibosti její přítelkyně paní du Chatelet, drží ochrannou ruku a přemluví ho ke společnému odjezdu do Paříže. Jen tam, tvrdí mu, může prorazit jako básník, zejména díky jejím známostem v aristokratické vrstvě. To se však paní de Bargeton přepočítala a aby si tyto známosti zachovala, musí se Luciena urychleně zbavit.
Místo bezstarostného bohémského života tak Lucien putuje do chudinské čtvrti a protlouká se, jak může. Zachrání jej až Etienne Lousteau a jeho přítelkyně, herečka Florine. Ta za noc s Dauriatem dá do pohybu soukolí, jež Luciena vynese na vrchol. Pracuje jako redaktor novin a jeho kritiky mají moc zničit, koho si zamane. Včetně paní de Bargeton. Ta ovšem zahájí vlastní zákeřný protiútok a pod příslibem šlechtického titulu, kterému Lucien nedokáže odolat, jej zmanipuluje. Jeho kolegové z novin aristokracii nemohou ani cítit, a tak se Lucien stane obětí intrik z obou stran, jejichž výsledkem je jeho nevyhnutelný pád až na dno. Lucien tak přichází nejen o iluze, ale i o veškeré peníze a svou milou.
Srozumitelnost Balzacova románu z počátku 19. století i v dnešní době napovídá o jeho nadčasovosti. Intriky, mocenské boje, řeč peněz a snaha mít navrch nejsou cizí ani dnešní společnosti. Pletichy a „politika“ se objevují i v zákulisí organizací, kde by je člověk vůbec nečekal. V tom měli Mikulášek s Viceníkovou zřejmě usnadněnou práci – nemuseli dlouze přemýšlet, jak děj románu podat současnému divákovi.
Scéna okamžitě zaujme svou výraznou strohostí – po obvodu jeviště jsou nataženy sytě zelené „závěsy“, které barvou připomínají pláště chirurgů na operačním sále. Symbolizovat však mohou i závist či jedovatost, s níž ostatní postavy trousí poznámky na Lucienovu adresu. Zelenou monotónnost rozbíjí nejen barevné kostýmy herců, ale také neony, které se občas vynoří z provaziště a zdůrazní některou ze scén. Slogany také působí jako výsměch Lucienovi.
Vojtěch Vondráček se role mladíka, který postupně přichází o iluze, aby posléze zjistil, jak naivní vlastně celou dobu byl, zhostil na výbornou. Vedle něj nejvíce zaujali dlouholetí členové souboru Jana Plodková jako paní du Chatelet, Magdaléna Sidonová v mužské roli Finota (jejíž smích nemohu dostat z hlavy ani týden po premiéře), Jakub Žáček jako Dauriat a Miloslav König jako zásadový Daniel D’arthez, který tvořil protiklad k morálně přelétavému Lucienovi. Všichni čtyři ve svých rolích působili uvolněně a zároveň suverénně. Ale nutno podotknout, že celé obsazení šlapalo jako dobře seřízený stroj a byla radost představení sledovat.
Tím, že Mikulášek s Viceníkovou zinscenovali jen prostřední část románu, se jim podařilo zachovat dynamiku děje. Přestože má představení tři hodiny, nechybí mu spád po celou dobu. Ztracené iluze se tak mohou směle zařadit po bok dalších povedených inscenací dvojice Mikulášek-Viceníková, jako jsou Požitkáři, Mýcení či Persony).
DIVADLO: ZTRACENÉ ILUZE
Dramatizace a režie: Jan Mikulášek
Překlad: Stanislav Jirsa
Dramaturgie: Dora Viceníková
Scéna a kostýmy: Marek Cpin
Foto: KIVA
Hrají: Vojtěch Vondráček, Robert Mikluš, Miloslav König, Jiří Černý, Magdaléna Sidonová, Jakub Žáček, Petra Bučková, Dita Kaplanová, Jana Plodková, Kateřina Císařová, Barbora Bočková, Ondřej Jiráček
