Claude a Margot se potkají na autostopu. Na stopování ale už dávno nemají věk. Margot je matkou dospělé dcery a Claudina aktuální adresa je domov důchodců. Navíc jsou dvě hodiny ráno. Je jasné, že obě před něčím utíkají. Claude nechce jen trpně dožívat mezi cizími lidmi. Margot má zase dost toho starat se stále jen o nevděčné členy vlastní rodiny, když ani její muž ani osmnáctiletá dcera o ni kloudně nejeví zájem. Pohár přeteče právě uprostřed noci. Obě jsou zralé na radikální změnu.
Každá z nich je ovšem jiná. Claude je svérázná stará dáma a je odhodlaná jít víc do krajností. V příběhu je to ona, kdo posunuje děj kupředu. Margot je temperamentní žena v plné síle. Bez jejího fyzického přispění by jejich putování bylo sotva možné. Margotinu cestu ke svobodě ovšem komplikuje její starostlivá povaha. Claude ji bez cavyků nutí zbavovat se věcí z domova, které si s sebou vláčí v kufru, a neupadnout znovu do vztahu, ve kterém bude zase někomu dělat služku. Margot je možná naivnější, ale jsou chvíle, kdy je to ona, kdo projeví víc zdravého rozumu.
Právě napětí mezi jejich odlišnými povahami dodává příběhu potřebnou dynamiku. Vytváří prostor pro slovní humor, na kterém hra stojí. Není divu, že vtipné dialogy jsou páteří celé inscenace. Hra vznikla v roce 2007 a je dílem dvou současných francouzských autorů Pierra Palmada a Christopha Duthurona. Kromě toho, že jsou dramatici, jsou oba navíc režiséři, herci i komici. Působí v divadle i ve filmu. Spolupracovali například s i u nás dobře známým Pierrem Richardem.
Chantal Poullain v roli starší, skeptické Claude prokazuje, že je hereckou osobností. Její herecký projev je úsporný a věcný. Tím víc vynikne ironie a suchý humor dialogů. Poullain uměla dobře využít svého přízvuku pro to, aby postava Claude byla ještě o něco exotičtější, tajemnější a komičtější. Také Štěpánka Křesťanová, v roli mladší uprchlice, ztvárňuje svoji postavu věcně a s příjemným nadhledem. Zároveň dovede být i velmi bezprostřední, jak to ostatně vyplývá z její role. Obě herečky se vzájemně velmi dobře doplňovaly a působily dojmem, že je jejich spolupráce na jevišti vyloženě baví.
Děj se posouvá nebo spíš skáče po jednotlivých epizodách. Podle toho se proměňuje i scéna Petra Hlouška. Ta většinou jednoduše naznačuje prostředí, v němž se obě dámy právě nacházejí, ať je to silnice, les, farma nebo hřbitov.
Příběh ale nekončí na místě věčného odpočinku. Ve chvíli, kdy se zdá, že se obě vzpurné poutnice chytily do pasti své nově nalezené schopnosti překračovat pravidla čím dál odvážněji, ukáže se, že jejich putování vůbec nebylo zbytečné. Cesta, kterou za pár dní urazily, jim proměnila životy víc, než by se zprvu mohlo zdát.
Autor hudby k inscenaci bohužel v programu uvedený není. To je škoda, protože ta byla vybrána s velkou citlivostí a vkusem. Útěk ze všednosti je prokládán jemným jazzovým podkresem, navíc zpívaným francouzsky. Prchá se totiž napříč Francií a to vždy vyžaduje určitou úroveň.
DIVADLO: REBELKY
Autor: Pierre Palmade, Christophe Duthuron
Režie: Antonín Procházka
Scéna: Petr Hloušek
Kostýmy: Lenka Polášková
Premiéra: 15. 11. 2019
Divadlo Bolka Polívky
Hrají: Chantal Poullain, Štěpánka Křesťanová
