Hra Fachman je postavena na kontrastu dvou postav, které tvoří trochu neuvěřitelný manželský pár. Ona je vzdělanou, vášnivou čtenářkou. On zedníkem, který v životě nic nepřečetl. Přesto až donedávna vedli celkem harmonický život. Každý přebýval ve svém světě a ani jeden z nich se nesnažil toho druhého předělat. Tak nesourodá dvojice klade jisté nároky na divákovu schopnost situaci uvěřit. Příběh však pracuje s nadsázkou a především s humorem a dokáže účelně protikladné povahy postav zapojit do hry.
Inscenace je ovšem sólem jednoho herce. Celý příběh odehraje pouze Martin Trnavský. Ten se dobře vehrál do role v podstatě jednoduchého dělníka, aniž by z něj musel nutně dělat hlupáka. Jeho „fachman“ je postaven před nečekanou rachotu. Kvůli nemoci své ženy se musí seznámit s některými slavnými díly světové literatury, protože právě do nich se jeho žena mentálně odstěhovala.
Trnavský nepřehrává svého machra přes sádrokarton do nějaké nečekané polohy. Charakterizuje ho pomocí gest i vyjadřování tak, jak bychom si je s dobráckým dělňasem asi spojovali. Taková průhlednost až jednorozměrnost postavy má ovšem své limity. Přece jen se po čase začne vyčerpávat. Nápad s nestravitelností klasické literatury pro běžného nečtenáře posouvá příběh do příjemně absurdní roviny. V nich se cítí dobře jak Trnavský tak diváci.
Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že šlo z tohoto nekonvenčního nápadu vytěžit víc. Postavy z Anny Kareniny nebo Jany Eyrové by mohly být větší měrou součástí příběhu ze současnosti. Jejich svět by s tím naším mohl více kontrastovat nebo naopak souznít. To bohužel zůstalo tak trochu na půli cesty.
Trnavský několikrát využije převleků. „Fachman“ se z pracovního převléká do svátečního a naopak. Postava však zůstává konstantní. Podobně stabilní je i scéna Diany Strauszové. Tvoří ji tvar domu naznačený z lehkých latěk, který nijak nebrání divákovi v rozhledu. Prostor dokreslují prvky stavebního materiálu jako cihly nebo hromada štěrku. Tvoří jak zedníkův domov, tak stavbu, kam chodí pracovat.
Další rozměr poskytují hře zadní projekce, které dokreslují některé situace. Svou možná až příliš magazínově romantickou polohou mají také tvořit kontrast k všední existenci hlavní postavy. A zároveň i k prázdnému a neuspořádanému prostoru, ve kterém se „fachman“ pohybuje.
Trnavský podává solidní výkon, když celou inscenaci s minimem rekvizit odehraje zcela sám. Dokáže publikum po celou dobu provádět příběhem a bavit. Děj se odvíjí zejména pomocí monologů, které „fachman“ vede směrem k literárnímu vědci, kterého si vybral za svého mentora. Závěr hry ovšem vyznívá trochu do ztracena a prospělo by mu trochu výraznější vyústění.
DIVADLO: FACHMAN
Autor: Jakub Nvota
Režie: Jakub Nvota
Scéna: Diana Strauszová
Kostýmy: Lenka Polášková
Hudba: L’ubica Čekovská
Foto a plakát: Ivana Hannichová
Premiéra: 2021
Hraje: Martin Trnavský
@ Divadelní spolek Frída
