V pražském komorním divadle Kolowrat je nově k vidění adaptace Dostojevského románu Idiot. Dětsky naivní dobrosrdečnost knížete Myškina a krutá povaha Rogožinova, ovládaná nižšími pudy, se v inscenaci střetávají jak v rovině psychologické, tak estetické. Na první pohled tyto značně rozdílné poloviny celku nejdou vůbec dohromady. Co však může jeden extrém vyvážit lépe, než extrém opačný?
Průsečíkem Myškinova a Rogožinova života se stává krásná Nastasja, do níž se oba zamilují. Zatímco Myškinova láska spočívá v křehkých vyznáních a není v ní stopy po tělesnosti, ta Rogožinova se zakládá na vášních a leckdy byste ji nerozeznali od nenávisti. Nastasja, která se (mimo jiné) chce bohatě vdát, zůstává nablízku oběma mužům. Oba mají v povaze něco klíčového, co v životě hledá. Nedokáže se však rozhodnout jen pro jednoho z nich – není totiž možné vybrat si správně, není možné získávat, jen ztrácet. Topící se chytá druhého, aby ho stáhl s sebou, protože v záchranu nevěří. Myškin volá po laskavosti, která jediná vyléčí toto dobrovolné neštěstí. Ostatní by mu rádi věřili, mají ovšem podezření, že je idiot.
Jevištní tvar rozhodně nevytváří iluzi každodenního života. Rozhovory doprovázejí nejrůznější symbolická gesta a práce s rekvizitou, střídají je monology či úryvky z románu, vyprávěné ve třetí osobě. Časté jsou i promluvy k publiku. Pozorujeme jakýsi z času a prostoru vykloubený svět, v němž postavy cirkulují a narážejí do sebe, aniž by nacházely skutečnou blízkost. Ta vzniká snad jen mezi postavou a divákem. Nejintimněji působí situace, kdy Myškin prokazuje náklonnost druhým. Jsou pojaty jako nevinná hra – kníže rozdává plyšové medvídky, staví s Nastasjou věž z dřívek, tančí s Aglajou apod. Také chování Rogožina a Nastasji připomíná často hru – hru plnou manipulace a násilí, která je však pro účastníka neméně vtahující. V inscenaci však mnoho explicitních scén neuvidíme, násilí se odehrává buď v zákulisí, nebo je vyjádřeno alegoricky. Tato náznakovost probouzí fantazii a má svůj účinek; například ve chvíli, kdy Rogožin po prostoru vláčí křeslo, v němž sedí Nastasja. Tento aspekt režie Pavla Šimáka považuji za zvlášť působivý. Na druhou stranu dodávám – a berte to jako subjektivní přání zaujatého diváka – že stejně intenzivně by mohly působit i některé výstupy Myškinovy. Jeho projevy bezpodmínečné lásky k bližnímu, které vytrvale narážejí na nezájem, by klidně mohly vyvrcholit tím, že Myškin začne ostatní bombardovat záplavou plyšáků. Tak jako tak je Idiot v Kolowratu neobyčejně naléhavý a vysílá prostý vzkaz těm, kteří dovolují svým vnitřním zraněním, aby je vedly: „Bojím se o vás všechny.“
Ze souboru herecky nejvíce vyčnívá Pavel Kryl. Jeho Myškin působí, že neustále bloudí ve vlastních myšlenkách, na veškeré podněty ze svého okolí však bezprostředně a uvážlivě reaguje. Než promluví, jako by si dvakrát rozmyslel, co říct a jak to nejlépe podat. Zajímavě ztvárněná je postava Aglaji, kterou ztělesňují hned dvě herečky, Marie Černochová (mladší Aglaja) a Kateřina Březinová (starší Aglaja). Nejprve vystupují spíše jako komentátorky děje, které zároveň předvádějí synchronní taneční choreografie. Černochová pak později dostává příležitost postavě propůjčit i psychologický rozměr. A pokud v někom zpočátku budil pochyby její mladistvý vzhled, přesvědčí ho o své herecké vyzrálosti. Kateřina Březinová naproti tomu v druhé půli plní spíše roli pozorovatele a vypravěče a do dění už téměř nevstupuje. Nastasja v podání Katrin Weitzenbauerové je uhrančivá, tajemná a odhodlaná dosáhnout svého. Snad by mohla být trochu zvýrazněna i Nastasjina citlivější, čistá stránka. Při premiéře byla vyjádřena spíše v náznacích a Nastasja působila především chladně a vypočítavě – nutila ptát se, zda má s Myškinem vůbec něco společného. Marek Menšík alias Rogožin se nejeví jako zcela bezcitný tyran, ale také jako někdo, kdo hořce lituje vlastního jednání, byť se nepokusí o změnu. Zachovává si tak částečně lidskou (byť zpotvořenou) tvář.
Ve výpravě, která je dílem celého inscenačního týmu, se rovněž projevuje rozpolcenost fiktivního světa. Hračky a nábytek, které patrně odkazují na pohodlí domova a bezstarostnost, sdílejí prostor se zvukovými objekty, vytvořenými jako by z materiálu, který člověk najde na skládce – zvonkohrou z kovových trubek a „zvonem“ z kola od auta, zbaveného pneumatiky. Podobných objektů by v prostoru mohlo být i víc, koncept jako takový je nicméně skvělý.
DIVADLO: IDIOT
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Režie a dramatizace: Pavel Šimák
Hudba: Jana Steidl Kindernayová
Fotografie: Benjamin Peguero
Produkce: Pavel Kryl
Hrají: Pavel Kryl, Marie Černochová, Katrin Weitzenbauerová, Marek Menšík, Kateřina Březinová
Premiéra: 25. 3. 2025, Divadlo Kolowrat
@ Divadlo Kolowrat
