Hra bratří Čapků Ze života hmyzu se vrací na naše jeviště už sto let a svoji pouť začala náhodou právě v brněnském Národním divadle. Už tehdy prý byla velmi úspěšná a zdá se, že i nyní má dobré předpoklady k tomu, aby ji diváci vyhledávali. 

Režisér Štěpán Pácl kladl vedle hereckých výkonů důraz i na pohybovou a hudební složku. Soubor byl posílen tanečníky a tanečnicemi, pro které vytvořila výborně fungující choreografii Andrea Opavská. Rovněž temperamentní hudba Jakuba Kudláče dodala ději dynamiku a spolu s vtipnými texty písní Robina Krále vysunula tykadla inscenace směrem k muzikálu. Nevadilo to, protože tanec, hudba i zpěv do sebe hladce zapadaly a vzájemně umocňovaly zážitek.

Člověk – tulák prochází v několika epizodách různými hmyzími společenstvími. Na louce sleduje milostné hrátky frivolních Motýlů, potkává Chrobáky, které zajímá jen hovnivá kulička, co si valí s sebou. Setká se s Lumkem – zabijákem nelítostně shánějícím potravu pro svoji věčně hladovou, přihlouplou Larvičku – a nakonec je svědkem boje dvou militaristicky řízených, agresivních mravenišť. Lidské typy jsou tu úspěšně zploštěny a zkarikovány už samotnými slavnými autory této hry. Proto není divu, že vážnější motivy, které hra také obsahuje, se prosazují přece jen o poznání méně.

Prakticky každý z herců prošel několika rolemi. Zuzana Černá předvedla s velkým nasazením roli rozmarné motýlí záletnice i omezené Chrobačky upnuté na drahocennou kuličku. Vojtěch Blahuta je nejprve motýlím básníkem Felixem, pak se promění v úlisného Parazita. Obě role zvládá s nadhledem a vtipem. Na humor úspěšně vsadil i Tomáš Šulaj jednak jako přelétavý motýlí milenec a jednak jako starostlivý Cvrček pečující o těhotnou Cvrčkovou, kterou s nadsázkou ztvárnila Petra Lorenc. Jan Grygar se uplatnil zejména ve vtipném výstupu Chrobáka. 

Tulák Petra Kubese je většinou zdrženlivým pozorovatelem a glosátorem. Kubes si vcelku dobře poradil s rolí, v níž má být ústřední postavou, kolem které se děj otáčí, a zároveň musí vždy poodstoupit do pozadí a nechat událostem volný průběh. Z pohybového i výtvarného hlediska byla velmi zajímavá a s velkým citem ztvárněná role Kukly (Michaela Skalová – J.H. v alternaci s Terézií Bocianovou – J.H.). Jemnými pohyby nápaditě vytvářela iluzi zámotku, v němž dychtivě čeká na svoje zrození. Tulák i Kukla ostatně patří k těm nemnohým postavám, které nejsou karikaturami. 

Zvláštní pochvalu si zaslouží i David Janošek, který je autorem scény a kostýmů. Jeviště nebylo přeplácané efekty, ale sympaticky střídmě navozovalo potřebnou atmosféru pomocí vždy jednoho dominantního nápadu. Ve scéně s Motýly to byly nápaditě instalované pestré květiny, u Chrobáků ona pověstná, a vášnivě opěvovaná, „zlatá“ kulička. Mravenci zase zaujali umělohmotně působícími uniformami. Ty, podobně jako květinové obleky Motýlů, přitahovaly oči a zároveň funkčně charakterizovaly postavy. Výtvarná stránka v každém případě velkou měrou přispěla k úspěšnému výsledku inscenace.

DIVADLO: ZE ŽIVOTA HMYZU

Autor: Karel a Josef Čapkové
Režie: Štěpán Pácl
Dramaturgie: Milan Šotek
Scéna a kostýmy: David Janošek
Hudba: Jakub Kudláč
Texty písní: Robin Král
Choreografie: Andrea Opavská
Hrají: Petr Kubes, Zuzana Černá, Petra Lorenc, Vojtěch Blahuta, Ivan Dejmal, Tomáš Šulaj, Jan Grygar, David Kaloč, Oldřich Bělka – J.H., Michaela Skalová – J.H. / Terézia Bocianová – J.H.
Company: Jan Augustin – J.H., Karolína Bínová – J.H., Karolína Bútorová – J.H., Gagik Čilingaryan – J.H., Václav Fiala – J.H., Sára Fiurášková – J.H., Václav Holinka – J.H., Adéla Jakubcová – J.H., Natália Klotková – J.H., Markéta Kolářová – J.H., Matyáš Kyncl – J.H., Veronika Martinů – J.H., Kateřina Michková – J.H., Hynek Mikuš – J.H., Martina Pavlínová – J.H., David Piskač – J.H., Adéla Sedláčková – J.H.,
Adéla Dohnalová – J.H.
Národní divadlo Brno: Mahenovo divadlo

PŘEHLED RECENZE
Režie/Dramaturgie
9
Zpracování
9
Výprava
10
Herecké výkony
8
divadlo-ze-zivota-hmyzuDynamicky působící inscenace zdařile rozvíjí text bratří Čapků, který sám o sobě obsahuje značnou míru nadsázky. Nápaditá scéna, kostýmy, hudba i choreografie se výborně doplňují a činí hru přitažlivou. Herecká práce je rovněž na stejné vlně inteligentního humoru.