Nezapomínejte, že tam jedete především studovat. A i když na různých akcích strávíte pravděpodobně více času než studiem, je dobré se do školy těšit a chodit na zajímavé předměty, které vás mohou akademicky posunout.
Následuje nominace od domovské university a čekání na přijímací dopis od té nové. Může to zabrat nějaký čas, ale většinou nebývá žádný problém. Pokud vás přijmou, zbývá vyplnění přihlášky na zahraniční universitě a začátek komunikace s vaší novou školou.
Dalším krokem je ubytování. Často mají univerzity vyhrazené pokoje pro výměnné studenty, které jim pak nabízejí, a které jsou mnohdy i nejvýhodnější. Jyväskylská univerzita má žádost o ubytování rovnou už v přihlášce, kde nabízí dvě možnosti kolejí – KOAS a Kortehpoja. Já si zvolila druhou variantu na základě doporučení od kamaráda, který na škole studoval dva roky.
Pokud ale překonáte prvotní formality, můžete jít podepsat smlouvu se školou o vašem pobytu a o přidělení stipendia. Mně peníze přišly pár dní po podpisu na nově založený eurový účet. Částka přijde v eurech, je proto vaší povinností si účet založit. Některé banky je nabízejí zdarma ke stávajícímu účtu, nejčastěji ale studenti volí speciální Erasmus účet od Komerční banky. Na něm máte zdarma jednu příchozí a odchozí eurovou platbu, což se hodí na placení nájmu. Další platby jsou pak zpoplatněny. Před odjezdem ještě určitě uzavřete cestovní pojištění na celou dobu vašeho pobytu.
Vzhůru za novými zážitky
Do Finska jsem odlétala hned po novém roce a vracela jsem se 31. května. Kvůli rozdílnému finskému počasí jsem měla hodně oblečení, i proto jsem si za letenku kvůli váze kufru a příručnímu zavazadlu radši připlatila. Letěla jsem ještě s velkou krosnou, kterou jsem si už při koupi letenky přikoupila jako další zavazadlo. Další věci jsem si pak nechala poslat poštou, nebo mi je dovezla návštěva.
V prosinci jsem dostala nabídku ubytování na koleji Kortehpoja, o kterou jsem si zažádala při vyplňování přihlášky. Za kolej se platilo měsíčně přes 250 euro a byl to v podstatě malý byt v panelovém domě pro dvě osoby. S mojí spolubydlící z Nizozemí jsem měla společnou koupelnu a kuchyň, každá jsme pak měla svůj pokoj. Zařízení bytu hodně záleželo na předchozích nájemnících, někdo měl například rychlovarnou konvici nebo mikrovlnku, my měly jen základní vybavení. Obě jsme si do pokojů pár věcí dokupovaly, vyřešily jsme to ale Ikeou, Armádou spásy nebo obchody v centru města, kde měli studenti slevy.
Zařízení bylo v klasickém severském stylu – bílé stěny a nábytek ze dřeva. Tím byl pokoj hodně vzdušný. Přestože se jednalo o staré byty, na finské poměry prý už v horším stavu, kde jsou jen „erasmáci“ nebo studenti prvního ročníku, v porovnání třeba s českými kolejemi to byl luxus. Bydlení bylo pohodlné, pěšky půl hodiny od školy, na kole pak 15 minut, kousek byly i dva velké supermarkety. Velkou výhodou našich kolejí byla menza ve vedlejší budově, kde každý den vařili tři teplá jídla, z toho jedno vegetariánské. Student zaplatil za hlavní jídlo, salát a pití 2,60 euro, za lepší s kávou nebo čajem 4,90. Prakticky se tedy nevyplatilo vařit, protože mléčné potraviny a maso jsou ve Finsku drahé. Jídlo bylo opravdu dobré, stejně jako ve všech univerzitních menzách, kde platily i stejné ceny. Ve stejné budově byla k dispozici i posilovna nebo sauna, která je ve Finsku nutností. I kvůli počasí, kdy v zimě padají teploty pod -20 stupňů.
Nové prostředí…
Zvyknout si na Finsko není nic těžkého. Hlavní překážou je jazyk, který se opravdu za půl roku naučit nedá. Není to podobné skoro ničemu a mají tolik pravidel, že ani Finové sami často nevědí. Naštěstí téměř každý umí alespoň trochu anglicky, takže se nemusíte bát, že byste se nedomluvili. Na začátku jsem sice párkrát koupila sem tam sýr místo másla, pak už jsem se ale radši ptala dalších nakupujících. Slovník totiž skoro vůbec i kvůli komplikovanosti jazyka nepomáhal.
Jinak je ale život ve Finsku velmi pohodlný. Kromě vysokých cen, především za dopravu nebo alkohol, které jsou ale u běžných potravin naštěstí nižší. I kvůli ceně městské dopravy většina Finů, a i dalších zahraničních studentů včetně mě, jezdila na kole. Sníh ani nízké teploty nejsou problém, však také počasí není výmluva, jak jsme byli hned zpočátku na univerzitě poučeni. Přesto, pokud nejste milovníky zimy, asi radši volte jižnější země. Je normální, že teploty v zimě i přes den jdou pod k -30 stupním. Oteplovat se začíná na konci března, přesto nový sníh v dubnu nebo v květnu není nic neobvyklého. K tomu se navíc přidá v zimních měsících tma už ve tři hodiny odpoledne, která se od března mění na nepřetržité světlo.
Možná i kvůli počasí se o Finech říká, že jsou chladní. Na první pohled se tak mohou zdát, na ten druhý to ale rozhodně není pravda. Jen respektují váš osobní prostor, i vás samotného, čímž ten dojem vytváří. Za žádnou cenu vás nechtějí uvést do nepříjemné situace. I proto se vám téměř nestane, že by se k vám někdo cizí, a i často i přátelé, na těsno přiblížil. Pro nás vtipné fotografie, kde stojí na zastávce lidé dva metry od sebe, jsou tak realita finského dne.
Jinak jsou ale neuvěřitelně nápomocní, pokud potřebujete pomoc, udělají vše, co je v jejich silách. A pokud ve městě nebo v autobuse vypadáte ztraceně, klidně s vámi vystoupí a vše vám ukážou.
…a hlavně noví lidé
Většinou se stává, že výměnní studenti zůstanou jenom v „erasmácké bublině“ a nemají moc šancí pořádně se seznámit s místními studenty. Naše tutorka, která měla na starosti jak můj příjezd, tak i zbytku jejích „buddies“, nás zapojila do jejich studentského spolku, který má téměř každý obor nebo fakulta. Tím jsem se dostala do jejich kolektivu spolu s mými spolužáky z oboru a účastnila jsem se části jejich oficiálních akcí. Přestože většina byla ve finštině, vždy se našel někdo, kdo si s námi povídal nebo překládal.
Tutoři si vybírají své buddy do skupinky po cca osmi lidech a tato přátelství jsou první, která můžete navázat, protože první dny trávíte převážně spolu. Tutoři byli na naši univerzitě placeni, takže se ve většině případů opravdu snažili. Naše tutorka si vybrala studenty ze stejného oboru, jaký studovala ona, díky čemuž jsme od začátku měli hodně společného. Tím pádem nám vyšly společně skoro všechny předměty, čímž jsme si vytvořili skupinku, se kterou jsme pak podnikali různé výlety. Ať už to bylo do Baltských zemí, Petrohradu nebo Laponska.
Článek pokračuje na další stránce…
