Mám ráda nová místa a lidi a nedělá mi problém rychle si zvyknout na nové prostředí. Určitě mi ale pomohlo, že se mnou jel můj spolužák a kamarád, který byl náhodou vybrán na stejnou školu, takže jsem na zařizování a na první cestu nebyla sama. Také pak odpadl prvotní stesk po domově, když nikoho pořádně neznáte.
Čeští výměnní studenti jsou ale ve Finsku jednou z největších skupin. Já sama jsem jich z různých univerzit potkala asi deset a o mnoha dalších jsem slyšela. Naštěstí se nám ale nestalo, že bychom vytvořili vlastní národností skupinu. Což mnoho národů dělá a navázat pak s nimi kontakt je hodně těžké.
Studium na finské univerzitě
Finské školství se podle mé zkušenosti neliší tolik v kvalitě jako v přístupu učitelů k žákům. Neexistuje žádné oslovování titulem, zvykem je profesory normálně oslovovat křestním jménem. I tím vytváří velice osobní přístup, který je navíc umocněn ochotou. Kdykoliv byl nějaký problém, stačilo učitele oslovit nebo napsat mail, na který odpověděl klidně do pěti minut. I večer.
Výuka je založena na skupinové práci, díky čemuž jsme měli šanci potkat i jiné studenty, včetně těch finských, kteří s námi měli vyučování. Skoro v každém předmětu bylo nutné vypracovat skupinový projekt, v mnoha případech následovala i zkouška.
Na univerzitě měli asi pět různých možností zkoušky. Já jsem se nejčastěji setkala s „home exam“, kdy doma vypracujete zaslané otázky ve formě uceleného textu. V podstatě jste tak napsali čtyři malé eseje o 300 slovech založené na odborné literatuře a materiálech z hodin. Mohli jste použít jakýkoliv zdroj, pokud jste ho náležitě ozdrojovali. Nebylo tak nutné žádné učení nazpaměť, spíš se testovalo porozumění látce. Příprava na test vám ale ve finále zabrala skoro stejně času jako klasické „drcení“.
Stojí to za to?
Jednoznačně. S čistým svědomím mohu říct, že to byl nejlepší půl rok v mém životě. Procestovala jsem mnoho dalších zemí a troufám si říct, že jsem našla pár přátel na celý život. S mojí spolubydlící si skoro každý týden voláme, dopisujeme si a přijela i na návštěvu do Prahy. Teď jsem byla na řadě s návštěvou já, bohužel mi ale koronavirus zkazil plány. V kontaktu jsem stále i s kamarády z buddy skupiny, kteří spolu s naší tutorkou přijeli na návštěvu minulý rok.
Zahraniční univerzita mi ukázala i jiný styl výuky, zároveň jsem se ale ujistila, že u nás to školství není tak špatné, jak se říká. Pomohla mi i po jazykové stránce. Každodenní mluvení v angličtině vaši úroveň posune a naučila jsem se nějaké to slovíčko a věty i ve finštině.
Přestože to je finančně náročná zkušenost, už teď spřádám plány na další Erasmus. Mělo to ale i své stinné stránky. Pokud máte vztah, je to těžká zkouška. Stejně vás trápí i odloučení od známých věcí. Finsko je nádherná země, ale poměrně jednotvárná. Po půl roce vás ty krásné rovinaté plochy omrzí a budete se těšit na české hornaté prostředí. Nebo obyčejné rohlíky a chleba a levné pivo.
Po příjezdu jsem měla chvíli problém zapadnout do běžného životního běhu. Přeci jenom jsem strávila půl rok děláním věcí, co mě baví, cestováním, trávením času s přáteli, skoro žádný stres. Pak to ale vše znova udeří s první komunikací s domovskou univerzitou, kdy musíte vyřizovat další záležitosti. Za mě můžu zkušenost Erasmu jedině doporučit. I přes počáteční stres, papírování a stěhování, stojí za to každá minuta. Přeci jenom je to možná naposledy, kdy si budete moci udělat půlroční jazykový pobyt, na který vám ještě někdo přispěje.
