Ve dnech 3.-5. srpna jste v Galerii Mánes mohli obdivovat stovky akvarelových obrazů od umělců z celého světa. Uskutečnil se zde totiž první Mezinárodní festival akvarelové tvorby konaný v České republice. Akce proběhla pod záštitou IWS (International Watercolor Society) a velvyslanectví Ukrajiny v Česku.
Ve dvou patrech Galerie Mánes viselo na zdech 400 obrazů od stejného počtu umělců z 64 různých zemí celého světa. Tentokrát šla stranou politika, náboženství, rasové i kulturní rozdíly. Dokonce nebyl rozhodující ani styl umění či téma. Jedinou podmínkou vystavených obrazů bylo, že musely být namalovány akvarelovými barvami. Do posledních míst zaplněné zdi tak hýřily veselými barvami a teplými tóny. Až by to jednomu mohlo připadat téměř kýčovité.
Osobně jsem si výstavu velmi užila. V dnešní éře moderního umění je celkem úlevné vidět obraz a poznat, co je na něm zaznamenáno. To byla společná charakteristika akvarelových umělců, ačkoli pár abstraktních výjimek potvrzujících pravidlo se mezi nimi také našlo. Mezi nejčastější motivy patřila architektura, příroda a lidé. Právě příroda, konkrétně různá květinová zátiší, mi byla nejbližší.
U některých obrazů bylo možné také podle tématu poznat, z jaké země umělec pochází. Finská malířka Benita Suomi zobrazila polární záři, Kashintathu Dasovi z Indie jako inspirace posloužil svátek Hólí, který je plný barev. Íránský malíř Niloofar Borjian namaloval modlícího se muže, pro Pákistánku Azru Wahab jsou typické postavy ženy v sárí.
Ne všechna vystavená díla byla jen snová a krásná, některé reflektovaly i realitu všedního dne. Portugalský umělec António Bártolo zachytil mladíka se sluchátky na uších, který vypadá, jako by čekal na metro. Němec Lars Hanisch výstavě přispěl svým obrazem lyžaře a Mike Nichols ze Spojených států amerických naplnil svůj obraz popkulturními odkazy. I mezi akvarely bylo možné najít minimalismus, který například zastupovala svým obrazem Michaela Žemličková z Česka. Několik načrtnutých linií a trocha barev dávala tušit květinu a houslistku v jednom.
Samostatnou kapitolu tvořily české odkazy. Je možné, že s ohledem na místo konání festivalu se autoři rozhodli poslat právě svá díla věnovaná Česku, přesto mě překvapilo, kolik jich mezi několika stovkami děl bylo možné spatřit. Několik variant Pražského hradu, například od malajského a německého umělce, Karlův most nebo Národní divadlo od ukrajinského malíře doplnil ještě Kafka argentinského malíře či dívka v pokoji s Muchovým obrazem z Francie.
Rozhodně bylo nač se dívat a co obdivovat. Kromě výstavy samotné probíhal v Mánesu i doprovodný program, během kterého vystoupili někteří z umělců a za hudebního doprovodu předvedli svůj talent naživo. Je velká škoda, že výstava trvala jen pár dní. Hned od pondělí 6. srpna do 9. srpna totiž umělci s částí obrazů cestují po republice, vybraných sto děl pak bude vystavováno v dalších českých městech do jara 2019. A nám nezbývá než doufat, že se festival uskuteční i příští rok a my se opět budeme moct nechat pohltit pestrými barvami, které akvarelovou tvorbu doprovází.
