Letos se konal již desátý ročník prestižní mezinárodní sklářské soutěže Stanislav Libenský Award, jež je určena všem čerstvým absolventům uměleckých škol, kteří ve svých závěrečných pracích používají sklo. Výstava prací, jež se dostaly do finále, je k vidění v Centru současného umění DOX do 19. listopadu 2018.
Stanislav Libenský Award je každoroční mezinárodní cenou udělovanou čerstvým absolventům bakalářského nebo magisterského studia, kteří do své závěrečné práce nějakým, jakýmkoli, způsobem zakomponovali sklo a pracovali s ním. Do finále soutěže, kterou iniciuje Pražská galerie českého skla, se letos dostalo 32 umělců ze 17 zemí světa. Mezi nejčastější zástupce patřili umělci z Česka, Polska a Číny, mezi vystavenými díly však bylo možné najít i ty z Japonska, Kanady, Švédska nebo Indie.
Letošní první cena putovala do Číny. Dílo Yunxiao Wanga vzniklo s pomocí stovky náhodně vybraných účastníků, kteří předem připravené sádrové formy vyplnili skleněnou fritou. Výsledkem jsou různobarevné sukulenty, jež prý mají vyjadřovat rozmanitost jednotlivých bytostí. Autor o svém díle tvrdí: „Snažím se dovést lidi k zamyšlení nad existencí života a současně zjistit, cítit, pochopit a přijmout kouzlo chyb způsobených náhodnými faktory.“
Druhou cenu získala francouzská umělkyně Judith Roux za svou skleněnou zvukovou instalaci tvořenou úzkými skleněnými a kaskádovitě pospojovanými tyčinkami. Zajímavější než zvuková část pro mě byla ta vizuální – celá instalace vlivem nasvětlení vrhala zajímavé stíny tvořící na podlaze rozličné mapy. Třetí místo připadlo Ericu Hessovi z USA, který umístil skleněné lidské embryo do kostky ledu. Ta během několika hodin roztaje a plod se roztříští. Výsledný dojem v DOXu kazily dvě věci – plod nebyl roztříštěn, jen se mu uštípla nožička, jinak zůstal neporušen. A časosběrné video, jenž mělo celou událost zaznamenat, těsně před roztáním kostky končí, návštěvník tak nemá možnost avizovaný záměr zhlédnout.
Kromě prvních tří míst byly letos uděleny i dvě zvláštní ceny poroty. První získal polský umělec Pavol Barkóci. Zdánlivě obyčejná koule se při bližším prozkoumání začne zakřivovat, lámat a vnitřně rozkládat. Jednolitost je jen zdánlivá, vnitřní členění objektu je mnohem bohatší, než by se na první pohled mohlo zdát. Druhou zvláštní cenu obdržel Ján Mýtny ze Slovenska za svou kombinaci fotografie a skla.
Ač nikterak nezpochybňuji rozhodnutí odborné poroty, musím přiznat, že mými favority se stali jiní umělci. Nejvíce bych asi vyzdvihla Belgičanku Gaby Berger, jež se ve své práci zabývá problematikou kontaminovaných potravin a jejich ohrožením lidského života. Mimo jiné ve svém díle reflektuje i metanolovou kauzu v Česku. Bohatě prostřený stůl na rozdíl od loňské slavnostní tabule tentokrát k usednutí opravdu neláká. Příšerně zní i menu, které je seznamem těch největších potravinových skandálů.
Dále mě zaujalo dílo lotyšské umělkyně Edite Zulke. Její Měsíční typy kombinují foukané sklo a kamenné uhlí. Vznikly tři samostatné sochařské předměty, jež mají představovat různé typy lidí (introvert, extrovert a intuitivní extrovert). Zajímavá byla také velká závěsná plastika Emilie Marcjasz inspirovaná genetikou a italskými futuristy. Zvláštní poetiku v sobě mělo dílo švédské sklářské dvojice BarroLevén (Ulrika Barr a Kristina Levén). Skleněné barevné kameny jsou zabírány kamerou a pomocí zpomaleného záběru z filmu makro perspektivou vytváří snovou krajinu. Na výstavě je možné vidět jak kameny, tak filmové záběry. Jako posledního zmíním ještě Bhimanshu Pandela z Indie, který ve svých skleněných kvádrech „zmrazil“ dynamiku pohybu.
Desátý ročník Stanislav Libenský Award opět představil zajímavé sklářské talenty z celého světa a zdaleka jsme vám nepředstavili všechny, jen oceněné a náš výběr. Do 19. listopadu máte možnost obdivovat v DOXu práce finalistů a sami zvolit své oblíbence. A my se už pomalu začínáme těšit na další ročník.
