Národní galerie uspořádala v Paláci Kinských výstavu Francouzský impresionismus, za zapůjčení obrazů vděčí dánskému muzeu Ordrupgaard. To za díla pro změnu vděčí Wilhelmu Hansenovi, řediteli pojišťovny a státnímu radovi, který žil na přelomu 19. a 20. století. Ten v roce 1916 zakoupil první umělecké dílo, a právě část jeho rozsáhlé sbírky je v pražském Paláci Kinských až do 13. října k vidění.
Dnes jsou díla impresionistických malířů velmi ceněná, ovšem nebylo tomu tak vždy. V začátcích směru byli umělci označováni dobovou kritikou za blázny, když se v roce 1875 poprvé snažili své obrazy prodat. Odklon impresionismu od tradičních uměleckých hodnot komplikoval jeho přijetí nejen mezi uměleckými kritiky, ale také u sběratelů a obchodníků.
Impresionismus byl ve Francii vzat na milost až kolem roku 1900. Přesto se našlo několik průkopníků a odvážlivců, kteří neváhali do nově smýšlejících umělců investovat. Mezi nimi byl například novinář Théodore Duret, jeden z nejvášnivějších obránců impresionismu, německý obchodník Paul Cassirer nebo Dán Wilhelm Hansen, jehož sbírce je výstava věnována.
V Hansenově sbírce najdeme i díla nejslavnějších impresionistů, jakým je například Monet, ale také Gaugin, jehož je možné řadit k postimpresionismu. Hansenovi se sběratelstvím pomáhal Théodore Duret, který mu doporučoval díla k nákupu. Hansenovu zálibu neovlivnila ani první světová válka a nárůst cen po jejím skončení. Výsledkem je umělecká sbírka, která je dnes pýchou dánského muzea. Pro českého návštěvníka se tak jedná o celkem jedinečnou možnost část této sbírky zhlédnout, samozřejmě pokud se nevypraví do Dánska.
Mezi v Praze vystavenými umělci se najde hned několik zvučných jmen a celou expozici zahajuje obraz Most Waterloo, zataženo od Clauda Moneta, jenž je považován za zakladatele impresionismu. Společnost mu v první místnosti dělá Eugène Delacroix a jeho portrét spisovatelky George Sandové. Už zde se projevuje dobře zvládnutá práce kurátorů, neboť obraz nedoprovází jen stručná popiska kdo, kdy, kde a co
namaloval, ale také vysvětlení, že se původně jednalo o dvojportrét George Sandové a Frédéricka Chopina. Později však byly obě figury vyříznuty a odděleny. Chopinův portrét je dnes uložen v Louvru, kde se nachází i skica dvojportrétu. Na výstavě Francouzský impresionismus ji máte možnost vidět také, ale jen v elektronické podobě.
Kromě „ryzích“ impresionistů nabízí expozice i jejich předchůdce, kterými byli například Jean-Auguste-Dominique Ingres i již zmíněný Delacroix, který byl běžně řazen k romantismu. Z tohoto směru vycházel i francouzský krajinkář Jean-Baptiste Camille Corot, jemuž je na výstavě věnována další místnost. Jeho odkaz pak rozvíjela tzv. barbizonská škola, která již naznačovala cestu směrem k impresionismu.
Po úvodním „nalákání“ hned zkraje výstavy se opět dostáváme ke Claudu Monetovi a jeho raným dílům jako Cesta ze Chailly přes fontainebleauský les, ale také Eugènovi Boudinovi nebo Alfrédu Sisleymu, jehož oblíbeným námětem bylo okolí řeky Seiny. Ostatně, Paříž byla impresionistům vděčným a oblíbeným motivem. Auguste Renoir zachytil na obrazu Tanec v Le Moulin de la Galette nedělní zahradní tančírnu v Montmartru, rozličné pařížské ulice zvěčňoval Camille Pissaro. Tento malíř byl ovšem i zdatný krajinkář a na jeho vystavených dílech vidíme znaky typické pro impresionismus.
Po této hlavní části přecházíme k Paulu Gauginovi, kterého do jisté míry ovlivnil Vincent van Gogh. Změnu stylu po tomto osudovém setkání můžeme spatřit u obrazů Vinobraní. Lidská bída nebo Modré stromy. Váš čas nastane, má krásko! Další posun v Gauginově stylu měla na svědomí jeho cesta na Tahiti, kde inspiraci nacházel hlavně v místních domorodých ženách.
Na závěr nezapomínejme ani na další oblíbené malířské téma, kterým jsou zátiší. Mezi nimi vévodí Košík hrušek od Édouarda Maneta nebo Květiny a ovoce
Henriho Matisse.
Ačkoli je výstava pojata vzdušně a jednotlivým obrazům je ponechán celkem velkorysý prostor, je toho v jednom patře Paláce Kinských k vidění opravdu dost.
Osobně jsem na výstavě ocenila texty a popisky, které u vybraných obrazů vysvětlovaly, jaký styl malíř použil a proč je obraz v rámci vývoje uměleckého směru tak důležitý. Přesně tyto informace na jiných výstavách mnohdy postrádám.
