Výstavou Impresionismus od úsvitu do soumraku, s podtitulem Slovinské umění 1870-1930, navazuje Jízdárna Pražského hradu na úspěch předchozí výstavy Světlo v obraze, která se zabývala českým impresionismem. Tentokrát se v popředí zájmu ocitli slovinští umělci a návštěvník tak může sledovat cestu slovinského impresionismu od jeho počátku až po jeho odliv a nástup expresionismu.
(FOTO)REPORT: Výstava Světlo v obraze nabízí důkladnou sondu do hlubin impresionismu
Impresionismus jako umělecký směr vznikl ve Francii v druhé polovině 19. století. Jako „bod nula“, od něhož se tento směr odvíjí, je označován Monetův obraz Imprese, východ slunce. Slovinské umění v té době procházelo složitým obdobím. Kolem roku 1870 zemřeli hned tři významní umělci a došlo ke generační obnově. A teprve tehdy se pomalu začalo formovat slovinské umění.
V roce 1895 došlo v Lublani k zemětřesení. Tato tragická událost však nastartovala modernizaci Slovinska, a to ve všech směrech včetně umění. Realistické umělce posléze nahrazuje generace impresionistů a umění se začíná objevovat ve všech svých podobách – od sochařství a malířství přes grafiku až po architekturu.
Mezi nejvýznamnější představitele slovinského impresionismu patří Jurij Šubic, Ivan Grohar, Rihard Jakopič nebo Ivan Vavpotič. Ovšem o slovinském impresionismu můžeme mluvit jen ve velmi krátkém období (od roku 1903 do roku 1907), proto výstava obsahuje i období před a po slovinském impresionismu a exponáty netvoří jen obrazy, ale také fotografie či sochy.
Ač expozice mapující slovinské umění není tak rozsáhlá jako předchozí česká výstava, rozhodně má co nabídnout. Jízdárna je rozčleněna do dvanácti menších průchozích místností, z nichž každá se věnuje jinému tématu. Úvodem tak vidíme v 19. století tolik oblíbené portrétní malby, například skladatele Frana Gerbiče od Ivana Vavpotiče. Následuje sekce aktů a ateliérních maleb, které diváka přenesou na místo vzniku obrazů. I v této části najdeme pár portrétů, například autoportrét Ivana Vavpotiče při práci v ateliéru.
Kromě portrétů byly jistým zdrojem umělcových příjmů také malby zátiší, kterým je věnována další část výstavy. Na tu navazuje sekce nazvaná Žánr, kterým je konkrétně venkovský život. Ivan Grohar na svém obraze zachytil sklizeň brambor, Ivan Vavpotič zase pradleny u řeky. Nechybí ani další výjevy z venkovského života plného práce a církevních rituálů. Především v této části se začíná objevovat typická „rozostřenost“ impresionistických děl.
Na plenérismus (neboli krajinomalbu) navazuje již impresionismus. Pastelové barvy, rozmazané hrany a krátké tahy štětcem se uchytily i u slovinských malířů. V této části se také nachází ústřední obraz celé výstavy, Červený slunečník od Mateje Sternena. Jedním z nejplodnějších slovinských impresionistických malířů byl Rihard Jakopič, který je na výstavě hojně zastoupen.
S nástupem symbolismu a secese se objevují i knižní ilustrace, satira a karikatura. Na tomto poli se nejvíce proslavil Hinko Smrekara, kterému je v rámci výstavy věnován značný prostor. Nebál se ve svých kresbách zesměšnit své malířské kolegy a spisovatele Ivana Cankara vyobrazil jako tchoře. Že tímto pomalu opouštíme snový impresionismus, je více než jasné. Poslední části výstavy jsou pak věnovány počátkům fotografie a expresionismu, který nastoupil po velmi krátkém impresionistickém období.
Tím ovšem výstava nekončí, ale pokračuje na galerii. Prostor je mimo jiné věnován slovinskému architektu Jožovi Plečnikovi, který má na svědomí například kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech. Takže chcete-li detailněji poznat slovinské umění (nejen) v období impresionismu, měly by vaše kroky směřovat na Jízdárnu Pražského hradu. Možnost máte až do 16. září 2019.
