- Reklama -

Soutěž Stanislav Libenský Award je poctou českému sklářskému výtvarníkovi Stanislavu Libenskému, jenž spolupracoval s Jaroslavou Brychtovou a společně vytvořili metodu tavení skla ve formě. Význam jejich práce překročil hranice naší země a ovlivnil mnoho dalších sklářů. Sklo tak samozřejmě hraje hlavní roli i v soutěžních výtvorech hodnocených odbornou porotou. Ta do finále letošního jedenáctého ročníku vybrala osmadvacet umělců, jejichž práce bylo možné od 4. do 15. září zhlédnout na výstavě v pražské Novoměstské radnici.

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Do soutěže Stanislav Libenský Award se mohou přihlásit studenti posledních ročníků bakalářského i magisterského studia z celého světa, kteří ve své závěrečné práci jakkoli využívají sklo. Letošní jedenáctý ročník hodnotili Kaisa Koivisto, vedoucí kurátorka Finského muzea skla v Riihimäki, Stella Orlowski, pedagožka na mnichovské Akademii výtvarných umění v ateliéru pro Sochařské zpracování skla, a český sklářský výtvarník Vladimir Klein. 

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Do finále pak postoupilo osmadvacet umělců ze třinácti zemí světa. Největším počtem zastoupených prací se může pochlubit Čína a Česko, mezi finalisty se dostali ale také studenti ze Švédska, Turecka, Francie či Tchaj-wanu. 

Porota letos upřednostnila práce, které kromě precizního a originálního zpracování skla doprovázela i hlubší pointa. V dílech finalistů tak rezonují témata jako udržitelnost, zachování životního prostředí, vyhynutí některých z ohrožených živočišných druhů a podobně. „Díla moderního umění vysílají vzkazy, které v současné době nutně potřebujeme. A právě oceněná díla tato silná poselství přinášejí,“ uvedla předsedkyně letošní poroty Kaisa Koivisto.

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Paradoxně ale první cenu nezískala žádná z těchto prací. Z letošního vítězství a třítýdenního pobytu v americké sklářské škole Pilchuck Glass School se může těšit český zástupce Adam Hejduk, který stvořil objekt oscilující na hraně mezi sochou a hudebním nástrojem. Jeho Zapření, jak své dílo nazval, tvoří tabule skla a struny. Účelem strun je sice držet objekt pohromadě, lze na ně však i hrát. Tabule skla pak slouží jako rezonátor zvuku. 

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Porota dále udělila dvě druhá místa. Jedno z nich připadlo polské umělkyni Gabriele Osiniak, jež vytvořila skulpturu závodních psů právě metodou ve formě taveného skla, kterou se proslavili Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou. Název Dostih odkazuje ke psím závodům, jejich šokující historii a lidské chamtivosti, jež si z živých zvířat učinila pouhý prostředek vlastního zbohatnutí. 

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Druhé místo obsadila také Číňanka Ating Weng se svou prací nazvanou 3 nestabilní tanky. Zobrazuje trojici plynových bomb, které jsou k sobě připevněny a tvoří tak trojúhelník. Uvnitř nádob je instalováno zvukové zařízení, které syčením signalizuje možnost výbuchu plynových bomb. Tuto hrozbu exploze pak autorka vnímá jako paralelu k současné společnosti, kdy dochází k napětí mezi ní a průmyslem na jedné straně a životním prostředím na straně druhé. 

Autorka fotografie: Kateřina Zemanová © Kulturio.cz

Problematikou životního prostředí a nadměrnou produkcí odpadu se zabývá i Švédka Annelie Grimwade Oloffson. Její kolekce Pustina demonstruje nejen hrozby jako znečištění podzemních vod, ale také potenciál odpadu. Pomocí svého zkoumání materiálových inovací chce umělkyně dosáhnout změny ve vnímání odpadu a rozšíření upcyklace. 

Hale Feriha Hendekcigil z Turecka vytvořila skleněné figurky ohrožených druhů zvířat, jež byly ještě zatepla vloženy do skleněné baňky vyfouknuté na huti. Dílo nazvala Lucerna, a kromě problematiky životního prostředí se v něm objevuje ještě téma existenciální. Jak uvádí sama autorka: „Na okamžik se cítíme jedineční mezi miliardami lidí a nesčetnými bytostmi, jindy naopak individualitu zcela ztrácíme. Většina tvorů, se kterými nyní žijeme, čelí nebezpečí vyhynutí. Možná jde o potřebu integrity. Ale vidíme sami sebe, když se k nim otočíme a podívame se na ně znova?“ 

Existenciální otázka a téma smrti zaznívá i z dalších děl. Emel Erdem, také z Turecka, inspirovala Kostnice v Kutné Hoře – Sedlci, po níž nazvala i svou práci. Objekt z taveného křišťálového skla tak odráží myšlenky na smrt i strach z následné nicoty. O něco explicitnější je práce Rakovina Číňanky Weiran Cai. Poněkud truchlivou inspirací se jí staly rentgenové snímky její tety, která zemřela na rakovinu. Objekt, pod nímž si lze představit některý z orgánů, například plíce, je tak kombinací transparentně modrého a bílého skla, které představuje zdravé části, a temně rudých částí symbolizujících rozrůstající se nemoc. 

Ne všechny práce však mají potřebu reflektovat závažná témata. Rumunka Alice Protopopescu vytvořila kolekci pěti šperků ze skla a stříbra, s kolekcemi váz se do finále pak probojovali Kristýna Venturová a Igor Kováč. Také dílo Aktualizácia Petry Molnárové je oslavou užitkového předmětu. Naopak téměř hravé jsou práce Andreye Molchanovkiyho, jenž se inspiroval ruskou avantgardou, či Švédky Fridy Lundén Mörck, jejíž Podvratná měkkost pracuje s dualitou tvarů a tématem omezení, jež jsou sice limitující, ale také nezbytné pro definování identity. 

Výsledkem jsou objekty složené ze dvou částí: vnější tvarované a pevně dané struktury, do nichž je fouknuta bublina, jež je danou strukturou formována. Vesměs pozitivní, trochu sentimentální a pestrobarevné dílo vytvořil další čínský zástupce, Wang Xin. Jde o sérii skleněných destiček, které mají tvar bublinkové fólie. Ty jsou zespoda nasvíceny lampou a pod sklem vidíme zachycené šťastné vzpomínky z autorova života. Toto dílo, jež pracuje s autorovými emocemi, si od poroty vysloužilo zvláštní cenu.

STANISLAV LIBENSKÝ AWARD 2019