Ionescova hra Židle klade mimořádné nároky na herecké ztvárnění. Jsou to především postavy Stařečka a Stařenky, na které je upřena divákova pozornost. Kromě nich a židlí není na jevišti už zhola nic. Prázdné židle, na které usedají neviditelné postavy, prázdná scéna, to vše podtrhuje vnitřní nenaplněnost samotných postav.
Michal Kern a Eva Novotná pojali obě hlavní role dynamicky. Nejprve se vbelhají na scénu jako téměř nemohoucí, nedbale oblečení starci. Tuto polohu ale vcelku brzy opustí. Proměna jejich šatníku do lehce starosvětské elegance pro ně znamená i novou energii. Eva Novotná je v roli Stařenky navenek medově starostlivá a láskyplná. Umí však svoji oběť zaskočit a nečekaně seknout drápem. Udržuje nás tak v plné pozornosti a v napětí.
Stařeček Michala Kerna je rafinovaný jiným způsobem. Cítí se být skrytým myslitelem, jehož poselství má zásadní význam pro celé lidstvo. A teď, na sklonku života, se odhodlal toto poselství předat. A ne jen tak ledaskomu, ale těm nejvýznamnějším osobnostem. Kern postavu modeluje v rozpětí od hrané skromnosti ke komickému velikášství. Jeho Stařeček je na jedné straně na oko vyrovnaný se svým podřízeným postavením a na druhé straně touží svoji výjimečnost předvést celému světu.
Stařenka jej v tom podporuje. Smysl svého života do značné míry měří podle významu, kterého dosáhnul její manžel. Zde si divák možná připomene, že hra, která zkoumá nové možnosti divadla, vznikla už v roce 1952, a že svět Stařečka a Stařenky je zakotvený v době, která je pro nás už vlastně vzdálená. Židle ostatně patří k Ionescovým raným hrám. Přesto jde v experimentování dál než mnohé inscenace ze současnosti.
Ionescův text je ovšem plný překvapení. Je nutné mu ale věnovat náležitou pozornost. Divák musí být ve střehu, jinak riskuje, že se nechá ukolébat záplavou navenek banálních dialogů a pak bude zaskočen prudkou změnou nálady na jevišti. Zdánlivě zničehonic se ocitne uprostřed drásavě tragického příběhu, který zruší ironický nadhled, s nímž postavy sleduje. Scéna příchodu neviditelných „hostů“ nás zatahuje do hry manželské dvojice stále víc a dává nám možnost ocenit nonsensový rozměr hry.
Trumpetista Lukáš Soldán nejen provází inscenaci hudebním doprovodem, ale účinkuje i v roli Řečníka. Jeho hudební vstupy vycházejí z jazzu a využívají i hudební odkazy (např. motiv z Felliniho Silnice při „vstupu“ zestárlé herečky). Soldán je naladěný na stejnou vlnu prožívání smyslu pro absurditu jako oba představitelé hlavních rolí.
DIVADLO: ŽIDLE
Autor: Eugène Ionesco
Režie: Martin Čičvák
Dramaturgie: Vladimír Procházka
Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková
Hudba: Lukáš Soldán
Autor fotografií: David Konečný
Premiéra: 15. 9. 2024
Hrají: Michal Kern, Eva Novotná, Lukáš Soldán
Divadlo Bolka Polívky
