Znáte ten vtip, jak se sejde v nevěstinci Tim Burton, Lars Von Trier a Frankensteinovo monstrum? Žádný takový neexistuje, ale film Chudáčci od Yorgose Lanthimose vás donutí si jej představit.
A nejen to. V hlavní hrdince Belle vidíme částečně Bellu z “Krásky a zvířete”, Lisu Doolittle z “Pygmalionu” nebo muzikálu “My Fair Lady”, Burtonova “Střihorukého Edwarda”, Trierovu “Nymfomanku”, možná trochu Jeunetovy “Amélie z Montmartru”, Lilith i Evy z knihy Genesis a kterékoli verze Wednesday Addams nebo Olivera Twista. Teď, když víte, co máte vidět, pojďme si říct, co si o filmu a hlavní postavě máte myslet. Odpověď samozřejmě zní: co chcete.
Ďábel je hybná síla pokroku
Minimálně na začátku filmu budete chvíli oscilovat mezi znechucením a nadšením. Yorgos Lanthimos, jako v “Zabití posvátného jelena” nebo “Favoritce”, zkouší divákovy hranice. Ale protože je překračuje hned v prvním aktu, divák, není-li příliš velký puritán, na tuto hru přistoupí a dokáže se do téměř pohádkového příběhu snadno ponořit.
První obrazy nás chvíli nechají na pochybách: o jaký jde vlastně žánr? Vidíme totiž velmi surrealistický černobílý obraz. Dvojici sedící v honosné jídelně na přehnaně vysokých židlích, slepici s psíma nohama, starce připojeného na soustavu bublajících zkumavek vypouštějícího bubliny a mladou dívku v extravagantních šatech, jak toporně tleská každému vjemu a žvatlá jako batole. Vše, co se nám zdá surreálné, je vzápětí zdánlivě logicky vysvětleno, což nás popostrčí ke sci-fi. Realistické a surrealistické záběry se ale střídají po celou dobu příběhu.
Ten se týká mladé ženy s velmi dětinským chováním, jehož děsivý původ je rychle vysvětlen. Doktor Godwin Baxter (jenž je ve svém okolí nazýván “God” – Bůh) trpí do nějaké míry velikášským komplexem, ve kterém se mísí trauma z dětství, kdy posloužil otci jako laboratorní krysa, přičemž tento rodičovský přístup považuje za normální, a empatický otcovský přístup, jenž mu velí Bellu ochraňovat.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…
Bellina krása a chuť poznávat svět ji dostávají do zdánlivě nepříjemných situací, kdy by se zdálo, že je její naivita bezbřehá.
Bella se ale nenechá zneužít. Švejkovskou připitomělostí všechny, co z ní chtějí vysát poslední zbytky osobitosti, přivede k záhubě. Každá zkušenost, byť je sebenechutnější nebo morálně pokleslá, jí pomáhá nacházet další roviny sebe sama. Bella nás učí, že v žádné situaci nejsme oběťmi, pokud dokážeme být sami sebou. Belle dělá větší problémy to, že i v situacích, kdy je mefistofelovskými postavami vyzývána k prožívání rozkoše navzdory konvencím, se od ní očekává dodržování nějakých pravidel, na něž pochopitelně odmítá přistoupit.
Další rovina, z jejíž perspektivy můžeme Bellu vnímat, je ta zvířecí. Bella funguje jako dokonalý “temný” archetyp; vedle zvířete nerespektujícího společenské normy evokuje také tarotového “Blázna” jdoucího zvesela do propasti, aniž by hleděl před sebe. Když se oprostíme od tradičního “za vším hledej ženu”, můžeme v Belle vidět Godwinovo skryté temné, zvířecí já toužící po lásce, dobrodružství a rozkoši, což mu nedovolí jeho zohavená tvář. Tento jeho vnitřní živočich je hlavně zvědavý; a tak si Bella v jeho ordinaci hraje s očními bulvami a vyhřeznutými orgány nebožtíků, což je dlouho jediný svět, který jí její “Bůh” dovolí poznat.
Souboj logiky a vášně
Ve chvíli, kdy dívka utíká jako Lilith z rajské zahrady s ďábelským Duncanem (jejichž setkání zase v několika bodech odkazuje na první historicky doložený hřích), jí však “Bůh” nebrání. Vidíme proto Godwinovu zosobněnou temnotu v praxi. “Všichni jsme krutá zvířata, rodíme se tak, umíráme tak.” V této chvíli si zase můžeme připomenout pohádku o krásce a zvířeti. V tomto případě “zvíře” dává “krásce” svobodu s vědomím, že i svoboda a divokost mají své zákonitosti, které jsou naplněny tak jak tak, bez ohledu na to, jak moc se je snažíme ovládat.
V neposlední řadě je potřeba upozornit na feministický úhel pohledu. Bella nemá potřebu vysmívat se patriarchátu, protože pro ni prostě neexistuje. Objevování vlastní sexuality je pro ni stejně důležité jako dýchání. Svoboda je pro ni základní právo a nerozumí společenským konvencím tvrdícím opak. Ve chvíli svého vzdoru vyvolává v mužích chuť ji vlastnit, a to i za předpokladu, že muž o žádný závazek nestojí. I v tomto případě můžeme vidět hru mužsko-ženských archetypů a boje racia s emocemi. Vedeme také polemiku o pojmech “svoboda” a “nesvoboda”; protože nakonec není snadné je od sebe rozeznat.
Film “Chudáčci” vznikl na motivy knihy “Poor Things” Alasdaira Graye. Scenárista Tony McNamara kromě zmíněné “Favoritky” napsal také scénář k seriálu “Veliká”. Za pozornost stojí kostýmy a masky: Holly Waddington a Nadia Stacey působivě propojující módu 19. století se současnými módními trendy. Vynikající je také scénografie dvojice James Price a Shona Health.
FILM: POOR THINGS
Režie: Yorgos Lanthimos
Předloha: Alasdair Gray (kniha)
Scénář: Tony McNamara
Kamera: Robbie Ryan
Hudba: Jerskin Fendrix
Hrají: Emma Stone, Mark Ruffalo, Willem Dafoe, Ramy Youssef, Christopher Abbott, Jerrod Carmichael, Hanna Schygulla, Margaret Qualley, Kathryn Hunter, Suzy Bemba (více)
Produkce: Ed Guiney, Andrew Lowe, Yorgos Lanthimos, Emma Stone
Střih: Yorgos Mavropsaridis
Scénografie: James Price, Shona Heath
Masky: Nadia Stacey
Kostýmy: Holly Waddington
www.falcon.cz
