- Reklama -

Dereck Hard – Love is Hard výstava! Nový fotografický formát! Zkoumání dnešních vztahů! Sponzorováno. Vyskakovalo na mě asi tři týdny na Facebooku. Nicméně znělo to dobře. Tak jsem se vypravila omrknout, jak to s tím Hardem a láskou vlastně vypadá.

Audiovizuální výstava zahájena 8. listopadu probíhá na třech různých místech. Ve Vnitroblocku, v Pasáži českého designu a v The Chemistry Design Store. Vzala jsem to pěkně popořadě, jak bylo psáno, a započala svou cestu výstavou ve Vnitroblocku.

No, čekala jsem víc. Víc i ohledně zpracování tématu (k tomu se ještě dostanu), ale hlavně jsem podle propagace čekala víc než šest fotek na zdi a televizi, kde se ty samé fotografie promítaly s hudebním podkladem.
Tu jeden ze zaměstnanců líně zapnul, když zaregistroval, že tam něco okukuju a neštráduju si to pro kafe s vegan mlíkem.

Nevadí. Výstava má přece další dvě části! A tak jsem se otočila na koloběžce a pokračovala k dalšímu stanovišti výstavy – do Pasáže českého designu. Zde na mě čekala opět 4K supr čupr OLED LG telka (aka sponzor) a série s názvem Telefon.
Název není nijak zavádějící. Série zachycuje model partnerského vztahu (v hlavních rolích David Kraus a Barbora Strýcová) v dnešní době ovlivněného telefonem, sociálními sítěmi apod. Ale nečekejte žádnou nápaditost.
Fotky vypadají přesně tak, jak by člověk čekal. Prostě Kraus a Strýcová na večeři zírají do telefonů. Kraus a Strýcová v kině zírající do telefonů. Kraus a Strýcová v posteli zírající do telefonů. Fakt se to nedalo udělat nějak rafinovaněji?
Vždyť přece to, že se telefon stal součástí naší horní končetiny, už snad všichni dávno víme. Povzdechnu si a vyrazím na poslední část.

Stojím v The Chemistry Design Store a civím. Přemýšlím, co pozitivního vlastně budu moct o téhle výstavě napsat. Poslední série fotografií Dnešní vztah má kritizovat falešnost a povrchnost soudobé společnosti a navazování vztahů skrze sociální sítě.
Nemá smysl se rozepisovat. K přehnaným barvám, vyumělkovanému obrazu a prvoplánovým motivům připočítejte, že hlavní roli v této sérii hraje nafukovací panna. Proč? Jako provokace? Asi to pořád nechápu a vůbec mě to nebaví.
Stejně tak znechucená byla nejspíš i ta úžasná televize, protože se v polovině příběhu sama od sebe vypnula. To jsou ty nové inteligentní přístroje.
Povzdechnu si a chvíli ještě koukám na černou obrazovku, snažím se najít nějaké pozitivum. Nakonec jsem ho našla. I přes pro mě prvoplánové náměty fotografií musím uznat, že fotografie jako takové jsou technicky skvělé.

Velmi dobře nasvícené, zpracované, zkrátka ten vystudovaný Institut tvůrčí fotografie v Opavě tam cítit je. To je věc, kterou dokážu ocenit.
Novým fotografickým formátem zřejmě byl myšlen pohyb částí fotografií. To tu už ale bylo, ne? Navíc mi přišlo škoda, že je to využito jen v rámci pohybující se hladiny vína ve skleničce, nebo poletujícího motýlka v pozadí. Dojem nezachránil ani hudební podklad, který doprovázel série Telefon a Dnešní vztah.
Nakonec si ale musíme připomenout, že Dereck Hard je hlavně komerční, pop art fotograf. Že části jeho tvorby si zaslouží uznání. Možná nebyl ani tak problém ve výstavě jako v mém očekávání. Přesto se nemůžu zbavit pocitu, že to šlo udělat líp.
S vyšší výpovědí, s větším prostorem pro fantazii a s tím, že tohle bylo možná až zbytečně, přehnaně popisné. A kýčovité. Koneckonců, ani ta televize se na to nechtěla dívat. A to je 4K Smart OLED.