V září začíná nejen další školní rok, ale, a to především, i další divadelní sezóna. Královéhradecké divadlo ji zahajuje festivalem „velkých malých divadel“ Čekání na Václava. V průběhu roku samozřejmě divadlo nabídne i premiéry nových her. O tom, na co se divák může tento rok těšit, či o tom, jak vznikají jednotlivé inscenace, jsme si povídali s dramaturgyní Klicperova divadla, Janou Sloukovou.
❖ Jak vzniká repertoár na novou divadelní sezonu?
Těžce. Musí se skloubit hodně faktorů dohromady. Jednak je důležité vyrovnat sezónu v celku, aby nebyly jen komedie nebo jen dramata. Potom se musí vzít v úvahu i obsazení kusů, abychom to vůbec byli schopni herecky pokrýt, jelikož se obvykle zkouší v takzvaných dvojácích. Také občas hru stavíme přímo pro konkrétního herce. A nejdůležitější je domluva s režisérem. Tím vlastně začínáme, že najmeme režiséry a teprve s nimi domlouváme konkrétní titul. Což bývá výsledkem velkého kompromisu mezi tím, co by se do našeho divadla hodilo a mezi tím, co režisér touží dělat. Samozřejmě nejlepší režiséři mají plno na dvě, tři sezóny, proto se repertoár řeší hodně dopředu, což znamená, že v únoru už budeme mít závazný repertoár na další sezónu.
❖ Hrou vytvořenou pro konkrétní herce jsou třeba Drábkovi Jedlíci čokolády a logicky i jejich pokračování, Velká mořská víla. Najdeme v letošní sezóně také takovou hru?
Ano, hned úvodní komedii Bez bab! jsme nasazovali vyloženě pro herce, kterým shodou okolností končily některé inscenace, a hrají toho v současné době méně, nebo nedostali poslední dobou výraznější příležitost.
❖ U inscenace Bez bab! je zajímavé, že další herec – Jak Sklenář – ji režíruje. Jak se to stalo?
Honza Sklenář má jisté režijní ambice, tak jsme si řekli, proč to s ním nezkusit a komedii Bez bab! mu svěřili. Sám by si jistě raději zkusil drama, emocionálnější záležitost, ale na druhou stranu není žádná legrace nazkoušet legraci a musím říct, že zatím si vede dobře. Je zábavné sledovat režírujícího herce, protože on dokáže díky svému hereckému cítění perfektně vést své kolegy. Například i jeden z největších režisérů současnosti, Daniel Špinar, je také vystudovaný herec.
❖ Za každým představením se skrývá mnoho práce a mnoho lidí, které divák v konečné podobě vůbec nevnímá a vidí jen herce. Jak tedy vznikají jednotlivá představení, kdo všechno se na nich podílí?
Když to vezmu úplně od začátku, tak dramaturg vybere režiséra a spolu s ním a s uměleckým šéfem vymyslí titul. Potom zhruba měsíc, měsíc a půl před začátkem zkoušení pracuje dramaturg na textu. Málokterá hra se hraje tak, jak byla napsaná. Škrtá se, přepisuje, upravuje na míru konkrétní inscenace, diskutuje o koncepci hry s režisérem. Následně se řeší obsazení a již nastupují i výtvarníci – scénograf, kostýmní výtvarnice, skladatel. Ti jsou debatám o hře také přítomni, nasávají koncepci, sbírají podněty. Poté tajemnice divadla naplánuje zkoušky. Zkoušecí čas je zhruba devět týdnů, zkouší se čtyři hodiny denně. Nejprve jsou na řadě čtené zkoušky, kdy dramaturg hercům sdělí veškeré zajímavé informace o pozadí hry, o vzniku textu, autorovi, době vzniku atd. A začne se zkoušet. Výtvarníci tou dobou již přicházejí s návrhy scény a kostýmů a předají je do divadelních dílen a krejčovny. Na zkouškách v divadle je už přítomen i inspicient, který odpovídá za průběh hry, posílá herce na jeviště, hlídá rekvizity. Týden před premiérou přibudou osvětlovači, zvukaři, kulisáci staví scénu. Na závěr se zapojí obchodní oddělení, hra se propaguje, prodávají se lístky a přichází to krásné finále – premiéra.
❖ Klicperovo divadlo pořádá v sezóně dva festivaly – zahajovací Čekání na Václava, který se již blíží, a závěrečné Divadlo evropských regionů. Jak se vybírají tituly pro festival a jak celkově probíhá jeho organizace?
Čekání na Václava je měsíc trvající přehlídka inscenací, kterými se snažíme nalákat diváky, aby se po prázdninách k nám do divadla vrátili co nejdříve. Také jde často o inscenace, které se nám už nevešly na program červnového festivalu Divadlo evropských regionů, ale i tak jim chceme dát prostor a ukázat je našim divákům. Zároveň jde o festival „velkých malých divadel“, tudíž jde o komornější repertoár, ačkoli třeba zrovna letošní zahajovací představení zlínského divadla do tohoto formátu nezapadá (Zlín má jeden z největších divadelních sálů a jevišť v České republice). Náš hlavní festival, Divadlo evropských regionů, je proti tomu větší divočina. Je festivalem se vším všudy, s tím životem okolo, vše vměstnáno do deseti dnů. Přípravy začínají už od ledna, vybírají se představení, dohadují se podmínky uvedení, náročné je zajištění zahraničního zastoupení, komunikace s jejich produkcemi, často i žádosti o příspěvky na velvyslanectví a podobně, je toho spousta, ale myslím, že letos výsledek stál za to.
❖ Co dalšího chystá Klicperovo divadlo pro své diváky v průběhu sezóny?
Teď v divadle vznikl unikátní projekt, došlo k natáčení našeho kabaretu Noc oživlých mrtvol Českou televizí. Unikátní je tím, že nejde o klasický divadelní přenos. Udělalo se spoustu dotáček a náš příběh – zombie nákaza šířící se televizním vysíláním – se vezme doslova a dojde k nákaze i mezi pracovníky ČT art. Přenos proběhl 20. září, kdy první část představení byla vysílána živě a druhá část vznikala v průběhu týdne před přenosem. Kdo představení neviděl, může si záznam pustit na webu ČT art.
V nejbližší době bych diváky nalákala na Noc divadel 15. listopadu, která měla loni velký úspěch. Plánujeme opět besedy, koncert naší divadelní kapely a další zajímavosti pro diváky.
