Divadelní recenze

Příběh začíná mořskou bouří, podle které se dá vytušit, jak moc se povedlo rozhýbat celé představení.

Po úspěšných adaptacích knih Édouarda Louise přišla do divadla Venuše ve Švehlovce Ewa Zurakowská s inscenací Home Beyond the Borders?

Čechovova dramata se strašně špatně čtou. O to lépe se však na ně dívá v divadle. Jejich nedějovost, která je v tištěné verzi tolik úmorná, jako by byla na jevišti utlumena a dokážeme s hlavními hrdiny prožívat jejich vnitřní rozervanost a emoce.

Za svou více jak stoletou historii sáhlo plzeňské Divadlo J. K. Tyla po Büchnerově hře Vojcek poprvé. Byl to od něj poněkud odvážný krok, vezmeme-li v potaz, že hra není dokončená, pořadí scén očíslováno a téma samo o sobě nepůsobí nikterak zábavně. Tento odvážný krok se však zároveň vyznačuje jistotou, kterou představuje inscenační tým. Stačí říci jen SKUTR a jména automaticky naskakují.

Palác Akropolis 16. a 17. 4. ožil podivným světem. Lukas Bliss ve svém představení Still Waiting_Beckett 2050 oživuje obyčejné předměty.

Na Nové scéně Národního divadla vznikl další svébytný počin, tentokrát v režii Jana Friče. Hra René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj vznikla přímo pro Národní divadlo, jde tedy o původní hru, kterou máte v současné době možnost zhlédnout jen zde.

Městské divadlo Brno začalo sezónu premiérou méně známé hry slavného dramatika Eugena O’Neilla Tak trochu básník.

Letošní premiérou Letních shakespearovských slavností byla nejslavnější tragédie Romeo & Julie. Spor dvou rodů, mocných stejně, v překrásné Veroně, kypí už po staletí a...

Pouze ve dvou představeních, 13. a 14. ledna 2020, se v prostorách Jatka78 představil nový novocirkusový soubor Strapmania se svou první a stejnojmennou show.

Ingeborg Bachmannová i Paul Celan byli básníky, jejichž rodnou řečí byla němčina. Ona pocházela z rodiny rakouských nacistů.

Brněnské divadlo Reduta uvedlo inscenaci od současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga s názvem Kdyby, tak, a co pak. A bylo to špatné. Přesto, ne vinou herců. Protože kde nic není, ani smrt nebere. Těžko říct, proč se dramaturg rozhodl ze tří desítek Schimmelpfennigových her právě pro tuto.