Divadlo

Letošní premiérou Letních shakespearovských slavností byla nejslavnější tragédie Romeo & Julie. Spor dvou rodů, mocných stejně, v překrásné Veroně, kypí už po staletí a...

Příběh začíná mořskou bouří, podle které se dá vytušit, jak moc se povedlo rozhýbat celé představení.

Brněnské divadlo Reduta uvedlo inscenaci od současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga s názvem Kdyby, tak, a co pak. A bylo to špatné. Přesto, ne vinou herců. Protože kde nic není, ani smrt nebere. Těžko říct, proč se dramaturg rozhodl ze tří desítek Schimmelpfennigových her právě pro tuto.

Naposledy se nám naskytla příležitost nahlédnout do zákulisí budov činohry Národního divadla v Praze a dozvědět se něco o jejich historii skrze divadelní představení, jehož jsme v mnoha místech sami byli součástí.

Autorský projekt Lindy Duškové čerpá inspiraci z postavy Sandmana, který se objevuje v literatuře napříč několika autory – řeč je například o Neilu Gainmanovi, jehož Sandman vydal na celou, několikadílnou komiksovou sérii.

Ingeborg Bachmannová i Paul Celan byli básníky, jejichž rodnou řečí byla němčina. Ona pocházela z rodiny rakouských nacistů.

Divadelní soubor 11:55 vznikl z jednoho ročníku herectví KALD DAMU. Dnes, roky po absolvování studia, je soubor na domácí scéně plně etablován s rezidencí v holešovických Jatkách78. Zde uvedl i svou poslední premiéru Já v žádném případě netvrdím, že jsem Bůh. Inscenaci tvoří pět herců, kteří jsou zároveň i režiséry.

Jako námět inscenace posloužila historie deníku Lidové noviny. Zrušení jeho tištěné podoby bylo nemilým překvapením pro kulturní veřejnost.

Den před návštěvou kina Scala jsem byla na představení Káti Kabanové v brněnském Janáčkově divadle. A nikdy bych neřekla, že natolik převálcuje cokoli z produkce MET.

A je to tu opět. Ten neskutečně tvrdý oříšek, na který si doposud trouflo tak málo režisérů. Postavit se výzvě čelem, i když je výsledek nejistý. Převést na divadelní prkna Vianovu Pěnu dní. Zinscenovat nezinscenovatelné… Klicperovo divadlo je po olomouckém Moravském divadle a pražských divadlech ABC a La Fabrice čtvrtým odvážlivcem.

Městské divadlo Brno začalo sezónu premiérou méně známé hry slavného dramatika Eugena O’Neilla Tak trochu básník.

Bohatství a krása vždy neznamenají štěstí. Zvlášť, když je spojíte se slávou a prudérní morálkou. Powder her face je příběhem pozvolného pádu ženy, která měla zdánlivě vše. Jedná se o jednu z nejprovokativnějších oper, které byly na prknech Národního divadla v Brně uvedeny. Vážně, jak často vidíte primadonu na kolenou zpívající s okurkou v ústech?