Co by se stalo, kdyby v moravské vesničce chtěl arabský investor postavit mešitu pro muslimské turisty? Co všechno by místní zastupitelstvo bylo ochotné obětovat ve prospěch vidiny všemožných vymožeností, ve vsi nikdy nevídaných, jako je fitko, wellness nebo ekologické poldry? Záhy je jasné, zda převáží ohledy na místní občany a jejich způsob života, nebo zištnost.
Inscenace si ale nevystačí jenom s tímto satirickým motivem. Slibně se rozvíjející rozkol na obecním úřadě je přerušen zjištěním, že příběh má další rovinu. A právě na ní se ukáže, oč vlastně ve hře jde. Divadelní soubor se snaží vyřešit otázku, co je ještě možné na jevišti říkat a co už je urážkou nějaké minority – ať náboženské, nebo sexuální. Nebo také kde končí rozumné ohledy a začíná cenzura, případně autocenzura. Jak se ukazuje, pro každého leží hranice někde jinde. A navíc tu hrají důležitou roli generační rozdíly.
Mnohovrstevnatý půdorys inscenace obohacuje děj o nečekané momenty a zároveň od herců vyžaduje vytváření současně dvou postav. Velmi dobře toho využil Petr Bláha, který hraje omezeného, cholerického podnikatele, urážejícího kde koho, zatímco jako herec ztvárňující tuto roli, je v podstatě submisivním typem.
Rozmíšky divadelního souboru nad tím, jestli je téma dostatečně korektně pojato a co se má raději z opatrnosti vyškrtnout, brzy proniknou do medií. Proto je další rovinou videoprojekce televizního vysílání, které o dění v divadle informuje. K tomu patří i nahrávky kompromitujících momentů ze zákulisí, které slouží k diskreditaci protivníků v boji o post ředitele divadla nebo o vliv v obecním zastupitelstvu.
Při vší nadsázce a humoru, které jsou hře vlastní, působí dění na jevišti i záznamy „televizního zpravodajství“ a diskuzí velmi autenticky. Hra totiž citlivé téma pojímá s vtipem a nadsázkou. Satiricky je ztvárněno nejen téma korektního vyjadřování a mediálních diskuzí, ale i práce divadelního souboru nebo obecního politikaření. Tvůrce inscenace viditelně bavilo hledat a nacházet další možnosti, o které by bylo možné ještě příběh obohatit. Takže nechybí ani „slušný člověk“ z publika rozčilující se nad zvrhlostí celého představení. Je ovšem také pravda, že přeskakování mezi různými rovinami plynulost vyprávění přece jen trochu brzdí.
To je ale bohatě vynahrazeno satirickým účinkem a širokým záběrem představení, na který diváci vesměs živě reagovali. Herci i herečky si s chutí užívali toho, že mohou představovat aktéry z jim důvěrně známého divadelního prostředí. Hana Briešťanská přesvědčivě ztvárnila navenek zásadovou, ale ve skutečnosti poněkud úskočnou dramaturgyni. Charakteristické je, že mužské postavy se často projevují velkými, až siláckými, gesty jako ředitel divadla (Petr Kubes), režisér (Pavel Čeněk Vaculík) nebo starosta (Martin Sláma), ale ve skutečnosti jsou ochotni projevit značnou dávku přizpůsobivosti. Nápaditě pojal roli Tomáš David, jehož postava byla současně obecním zastupitelem, ředitelem školy i původcem všeho rozruchu. Bedřich Výtisk uplatnil svoji osobitou komiku jako představitel herce ze staré školy roztomile ztraceného v dnešní společnosti zakládající si na nenapadnutelném způsobu vyjadřování o vybraných tématech.
DIVADLO: MEŠITA
Autor: Martin Glaser, Olga Šubrtová
Režie: Martin Glaser
Dramaturgie: Barbara Gregorová
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy: Markéta Sládečková
Premiéra: 28. 2. 2025
Hrají: Tomáš David, Petr Bláha, Bedřich Výtisk, Petra Lorenc, Martin Sláma, Petr Kubes, Pavel Čeněk Vaculík, Hana Briešťanská, Michal Sopuch / Dominik Grim
Hrají ve videoprojekci: Jan Grygar, Tereza Groszmannová, Isabela Smečka, Zuzana Černá, Zuzana Petrů, Jana Kobylinská, Vlasta Machačová, Jana Bílová, Jana Faronová, Jitka Kytnarová, Eva Hudečková, Renata Štefaňáková
@ Národní divadlo Brno, Reduta
