Jan Hísek (* 1965) je pražský malíř, grafik, kreslíř a ilustrátor, který ke každé z oblastí své tvorby přistupuje odlišným, specifickým způsobem. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, Ateliér knižní kultury a písma. Jeho nedávným počinem je dvanáct originálních mezzotintových ilustrací k novému vydání Kytice od Karla Jaromíra Erbena, která vyšla v nákladu sedmdesáti pěti signovaných výtisků.
✱ JAK JSTE SE K ILUSTROVÁNÍ BALAD ERBENOVY KYTICE DOSTAL?
Pro nakladatelství Aulos jsem během 25 let ilustroval tři knihy. První byl Tolkienův Kovář z Velké Lesné, dále Zjevení Janovo, můj největší projekt se sedmi velkými biblickými mezzotintami, a potom Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Proto mě Zdeněk Křenek přizval i ke Kytici, a to už někdy v roce 2005.
Ale já zpočátku odmítal, protože můj tatínek (ilustrátor Květoslav Hísek pozn. red.) Kytici ilustroval v roce 1961 a vnímal ji jako své největší ilustrační dílo. Za jeho života jsem proto nedokázal tu nabídku přijmout. Jenže před třemi lety tatínek odešel a já před rokem a půl nabídku nakonec přijal. Věřím, že se na mě dívá z obláčku a nezlobí se, že jsem to udělal jinak, než by si on představoval.
✱ JAK TEDY KYTICI, A S TÍM I POZADÍ VZNIKU, KTERÉ JSTE PRÁVĚ ZMÍNIL, VNÍMÁTE?
Oba mí rodiče měli Kytici rádi a oba mě během posledních několika let opustili. Takže částečně jsem nabídku k ilustraci vnímal jako příležitost se s touto situací vyrovnat.
Bylo pro mě důležité jim nahoru ukázat, jak jsem se s daným tématem utkal.
A téma to pro mě bylo velmi hluboké, takřka jungovské, kde se řeší dva prostory: první je viditelný na božím slunci a druhý je ukryt mimo náš dohled v hlubinách jungovských jeskyň, kde se odehrává něco velice příšerného, temného, archetypálního. A ten druhý svět se v 19. století podařilo Erbenovým jazykem dobře odkrýt pomocí starých legend, pohádek a bájí.
✱ ČÍM SE TYTO ILUSTRACE ODLIŠUJÍ A CO JE NAOPAK SPOJUJE?
Grafiky tvoří můj určitý svět, který je docela rozdílný od mých kreseb a maleb, ačkoli lze poznat jednotící vodítko, neboť celé je to veliké průběžné dílo. Grafiky navazují na celou moji grafickou tvorbu, kterou dělám 33 let, a z obrazů se do nich promítá jen určitý druh inspirace.
Právě jako onen hlubinný ponorný jungovský svět, různé mraky a uzavřené prostory, které se tam objevují. Ale pokud to někdo porovná s grafikami, které jsem dělal třeba před 20 lety, zjistí, že jsou si podobné, jen rozšířené o zmiňovanou jungovskou sféru a obrazy, které do toho něco vložily.
✱ JE JEŠTĚ JINÁ LINIE, KTERÁ BY MOHLA ILUSTRACE K ERBENOVÝM BALADÁM SPOJOVAT?
V ilustracích pro Kytici je i silná přírodní linie. Objevují se v nich různá zvířata, ptáci, lesy a hladiny vod, kde se odráží měsíc nebo slunce, aniž by bylo úplně jasné, co je co. Jednotící krajinný a přírodní prvek zde tedy je, ač není tak zásadní jako u mého otce. On do svých ilustrací rád přidal i zvířata, ptáky a ryby, které se v baladách neobjevují, čímž předurčil svou cestu.
✱ KTERÉ Z ERBENOVÝCH BALAD MÁTE NEJRADĚJI?
Záhořovo lože, Vodník nebo Svatební košile jsou pro mě signifikantní a od dětství mám rád jejich děj, takže tyto balady se mi ilustrovaly velmi dobře. Naopak špatně se mi dělala Dceřina kletba.
Dcera proklíná matku, ale není úplně jasné proč a co dalšího z toho vyplývá. Ale člověk musí umět udržet jednotu ilustrací a nedat najevo, že něco mu šlo lépe nebo hůře než ostatní, takže na výsledku to není znát.
✱ MUSEL JSTE DLOUHO HLEDAT MOTIV, ABY VAŠE ILUSTRACE ODPOVÍDALA TEXTU BALADY?
Nedělám si žádné skici ani předkresby. Takže jsem nápad na baladu nosil několik týdnů v hlavě a jakmile dozrála do finální podoby, začal jsem ji přenášet rovnou na nazrněné destičky. Občas se ale také stane, že motiv nosím v mysli tak dlouho, až jej nakonec úplně změním.
✱ S JAKOU TECHNIKOU JSTE PŘI TĚCHTO ILUSTRACÍCH PRACOVAL?
Tvořil jsem mezzotinty neboli tónové rytiny. Velice pracná technika, těch dvanáct mezzotint vznikalo celý minulý rok. Deska se nazrní skoblinou malými body a poté se do nich vyhlazují světlé motivy, protože jinak by držely barvu a byly černé.
✱ POUŽÍVÁTE TUTO TECHNIKU ČASTO?
Ano, mezzotint jsem udělal už několik set.
✱ JAK JSTE SE K TÉTO TECHNICE VLASTNĚ DOSTAL, ČÍM VÁS TOLIK ZAUJALA?
Zhruba v letech 1987/1988 jsem dělal akvatinty a potřeboval jsem temnější, hrubší černý prostor, k čemuž mezzotinta směřuje. Proto jsem si v roce 1988 koupil skoblinu a začaly mé první pokusy. Ta technika je ale opravdu pracná a téměř nikdo další ji nepoužívá.
✱ ZNAMENÁ TO TEDY, ŽE VŠECHNA VYDÁNÍ KYTICE S VAŠIMI ILUSTRACEMI JSOU ORIGINÁLY?
Je to originální tisk. Tiskař musí každou destičku ručně zatřít barvou, ručně vytisknout, a pak ji v knihařské dílně musí ručně svázat s ostatními. Takže dejme tomu 75 krát 12, to je skoro 900 tisků, které se musely zvlášť vytisknout a pak svázat.
✱ PŘEJDĚME TEĎ K VAŠÍ OSOBĚ. ZMIŇOVAL JSTE VAŠE RODIČE, KTEŘÍ BYLI TAKÉ OBA UMĚLCI…
Oba studovali u Karla Svolinského, ke kterému jsem v dětství chodil. Sledoval mé první kresby a byl nadšený mým talentem. Jen během dětství jsem vytvořil osm tisíc kreseb.
Většinou jsou ve skicácích – moji rodiče je schovávali a datovali, takže je na nich dobře vidět můj postupný vývoj. Místo na střední grafické škole jsem studoval na gymnáziu, protože mě rodiče raději vedli sami.
Po gymnáziu jsem nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde jsem dělal Ateliér knižní kultury a písma, jenže písmo mě až tolik nebavilo. Během třetího/čtvrtého ročníku jsem přešel čistě k ilustraci a grafice, a to už jsem si udržel.
✱ JAK SE VAŠE TVORBA POSTUPNĚ VYVÍJELA? KDYŽ VÁS VEDLI RODIČE A PAK VÁS ZASE FORMOVALI NA UMPRUM…
Právě na UMPRUM jsem se docela odklonil, protože táta dělal přírodovědné ilustrace. Máma naopak dřevoryty, ale po mém narození už tolik netvořila. Oba jsem tak neustále překvapoval novými výlety do jiných sfér.
Tím mám na mysli volnou grafiku, kresbu, intuitivní obrazy, které byly velmi barevné a potom přešly spíše do monotónních škál. Svět mých rodičů byl ale vždy zúžen vůči imaginativním vjemům. Byli více realističtí, ale velmi je zajímalo, co tvořím, a sledovali moje pozdější výstavy. A byli na mě hrdí.
✱ KDO DALŠÍ VÁS BĚHEM VAŠÍ CESTY INSPIROVAL?
Inspirovala mě například gotika, z umělců Leonardo da Vinci, Hieronymus Bosch nebo Jan Zrzavý, který je mi už od dětství blízkým člověkem. Hlavně v grafice tak lze najít mnoho motivů, které souzní s tvorbou Jana Zrzavého.
V obrazech a kresbách také, v nich ovšem tyto vlivy nelze úplně dohledat, jelikož velkou roli v nich sehrává intuice. Hodně blízcí jsou mi také Toyen a Štyrský, ovšem těžko říci, zda se to na mém díle nějak projevilo. K tomu by se měli spíš vyjádřit kurátoři a historici umění.
✱ PRÝ VÁS TAKÉ INSPIRUJE CESTOVÁNÍ. JAKÝM ZPŮSOBEM? NA JAKÝCH MÍSTECH TO BYLO NEJVÍCE SIGNIFIKANTNÍ?
Po světě cestuji již 30 let, a to dvakrát až čtyřikrát do roka. Absolvoval jsem i delší a náročnější cesty, například do Austrálie nebo Indonésie. V poslední době však už tolik nelétám, dávám přednost vlaku, a tedy cestám po Evropě. Pokud bych měl vybrat státy, které mě nejvíce ovlivnily, pak by to byly Irsko, Austrálie a Mexiko.
Tyto země mi ukázaly další možnosti a posunuly mě v tvorbě. Třeba skrze vnímání barev nebo jiný typ intuice, kterou jsem si dovezl zpět. Dříve jsem během cest také hodně kreslil. Šlo o konvoluty kreseb, z nichž vznikly i samostatné výstavy. Dnes už si udělám jen pár kresbiček, které ani nejsou realistické, ale jsou nasáklé atmosférou, kterou jsem v určitých místech prožil.
✱ S KTEROU ZE ZEMÍ JSTE SE NAOPAK TOLIK NEZTOTOŽNIL?
Čína na mě působila bílým nekonečnem. Do určitých typů kreseb jsem si něco odnesl i z ní, ale rozhodně mě neovlivnila barevností nebo tvarově. Spíš velkým vyprázdněním a saháním do samoty, která tam naprosto chybí. Ovšem v Číně jsem byl naposledy před 22 lety, takže se mezitím hodně změnila. Potřeboval bych tam jet znovu a nabrat nový typ inspirace, který jsem tenkrát třeba neviděl.
✱ VYSTAVOVAL JSTE I V ZAHRANIČÍ, NAPŘÍKLAD NEW YORKU A LONDÝNĚ. JAK VNÍMALI LIDÉ Z ODLIŠNÝCH KULTUR VAŠI TVORBU?
V Americe, Itálii a Velké Británii jsem na vernisážích byl a měl možnost si s lidmi popovídat, jak moji tvorbu vnímají. V těchto zemích jsem měl dobré ohlasy.
V rámci Českého centra jsem pak vystavoval ještě několikrát na různých místech. Ale třeba v Mexiku, Austrálii nebo Indonésii jsem žádné výstavy neměl – čekám na galeristu, který tam moje věci odveze, aniž bych měl pocit,
že se tam ztratí.
✱ A CO VÝSTAVY V ČESKU?
Celkem jsem měl 55 výstav a většinu z nich v České republice. Výstavy u nás pro mě vždy byly mnohem důležitější než v zahraničí. Velmi rád bych připomněl výstavy v Galerii Rudolfinum, která do jisté míry mou tvorbu posunula do nových výšin a vnímání, nebo v Galerii Václava Špály.
Kromě nich jsem vystavoval také na UMPRUM a vzhledem k velikosti prostoru došlo i zde k určitému posunu. Například díky výstavě Kodex v roce 1999 jsem byl nominován na Chalupeckého cenu. Což bylo celkem překvapení, protože je spíše pro umělce konceptuálního rázu.
✱ KDE NEJRADĚJI TVOŘÍTE?
Nejraději právě tady, ve svém ateliéru. Obrazy tvořím hlavně v noci. Jakmile se setmí, rozsvítím světla a pracuji. Je tu klid a nikdo mě neruší. Jak tvorba ubíhá přes půlnoc dál, intuitivně se rozvíjí. Přes den pak pracuji spíše na grafikách a detailních kresbách. Jde o tři odlišné světy, které potřebují nějak odstřihnout.
✱ TVOŘÍTE V TICHU, NEBO POSLOUCHÁTE INSPIRATIVNÍ HUDBU?
Přes den více v tichu, ale v noci si třeba něco pustím – provádí mě to noční taneční atmosférou, kdy se můžu i víc pohybovat a nebýt úplně v jedné stylové pozici.
✱ NA ČEM AKTUÁLNĚ PRACUJETE?
Za posledních osm měsíců vznikly monotónní temně šedé obrazy, protože některé velké obrazy trvají tři až pět měsíců. Jedinou výstavu, kterou teď mám smluvně jasně danou, je výstava v oblastní galerii v Jihlavě, na které spolupracuji s Radkem Wohlmuthem. Výstava, která by měla být v Národní galerii, je zatím v nejistém stavu.
✱ A KROMĚ OBRAZŮ JSTE VYTVOŘIL I PÁR TEXTŮ…
Texty jsou starší, z přelomu let 1999–2001, a vždycky vznikají náhle. Třeba až po roce. Nosím v hlavě nějaké myšlenky, z nichž někdy vzejde text. Ale pokud ho nenapíšu během dvaceti minut tak, abych s ním byl spokojený, nijak ho nevyužiju. Texty vnímám jako velice výjimečné a záleží na situaci, kdy je vyplodím. Nejsem přímo spisovatel.
✱ JAK SVOU TVORBU VNÍMÁTE VY SÁM?
Zavádí mě do jistých hlubin, kam bych se tvorbou v grafice a kresbě nedostal. Proto obrazy vnímám jako ponoření se do velkého intuitivna, kde prožívám věci, které nemohu prožít nikde jinde. Jde o určitou osobní očistu, kdy se někam ponořím a tvořím ve třech různých plánech, jak jsem už zmínil. V grafice se vyjadřuji k jasným a uchopitelným textům nebo motivům, kresby jsou detailní a propracované a nakonec obrazy, které jsou neméně pracné, ale je v nich více exprese, ponoření a jistá osobní terapie.
