Pýcha a předsudek: Darcy nikdy!!!! Darcy nikdy?
Divadelní adaptace slavného románu Jane Austenové Pýcha a předsudek měla premiéru v Národním divadle. Režie se ujal Daniel Špinar, umělecký šéf tamní činohry. Jak se mu podařilo přenést na jeviště vtip a ironický nadhled na společnost anglického venkova 18. století, jímž román Austenové oplývá?
Vše, co mělo v baletu zůstat skryto, odhalují Ballet Hommes Fatals
Balet, to je vážná věc. Spousta hodin namáhavých tréninků a litry potu, aby na jevišti pak nic z toho nebylo poznat. Ladná, přesto tvrdě nadřená a vyprecizovaná choreografie, balerína usmívající se i v druhé polovině představení, které celé protančila na špičkách.
Jaká je Malá mořská víla v režii SKUTRů? Pohádková!
Další krásné dílo vzešlo z dílny známého režisérského dua SKUTR, které už ani nemusíme představovat. Pánové Kukučka a Trpišovský se opět obklopili svými stálými spolupracovníky – scénografem Jakubem Kopeckým a choreografem Janem Kodetem.
Top Dogs: Když se vrcholoví manažeři učí rvát se o pozice dětskými hrami
Divadelní hra Top Dogs švýcarského dramatika a prozaika Urse Widmera se odehrává v prostředí outplacementové agentury, v níž se propuštění vrcholoví manažeři snaží vyrovnat s vyhazovem, zlepšit se ve svém projevu a získat zpět ztracené sebevědomí, aby si dokázali najít jinou pracovní pozici.
RECENZE: Není radno dotýkat se vesmíru
Na Nové scéně Národního divadla vznikl další svébytný počin, tentokrát v režii Jana Friče. Hra René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj vznikla přímo pro Národní divadlo, jde tedy o původní hru, kterou máte v současné době možnost zhlédnout jen zde.
Krysař: Lidé ho rádi vidí přicházet, ale odcházet ještě raději
A o této hře to bohužel platí také. Slavné dílo Viktora Dyka není přes svou zdánlivou jednoduchost zřejmě snadno zinscenovatelné. O tom svědčí i to, že Krysaře málokde nasazují. V současné době vím kromě Švandova divadla ještě o plzeňské inscenaci, která je baletním zpracováním tématu.
RECENZE: Lidská tragikomedie aneb Ladislav Klíma byl podivín
Lidská tragikomedie je groteskní filosofické drama českého a poněkud excentrického filosofa a spisovatele přelomu 19. a 20. století Ladislava Klímy.
RECENZE: Black Black Woods jsou zkouškou divácké trpělivosti
Poslední díl laputykářské trilogie Family Roots in Black Black Woods měl premiéru koncem září, ještě před českým uvedením části druhé, Roots. Ač na sebe jednotlivé inscenace nikterak nenavazují a není nutné je zhlédnout v uvedeném pořadí, osobně jsem si počkala, až uvidím Roots a pak teprve šla na Black Black Woods.
Roots uchvátily německé publikum, nyní ohromují i to české
Druhý díl trilogie Family Roots in Black Black Woods měl, oproti dalším dílům trilogie, premiéru v berlínském Chamäleon Theatre. Ta proběhla na jaře a soubor Cirku La Putyka zde za půl roku sehrál téměř 180 představení.
RECENZE: Tři sestry jsou na jednu švagrovou stále málo
Legenda praví, že k napsání Tří sester inspiroval Čechova Jára Cimrman. Oním slavným výrokem „A není to málo, Antone Pavloviči?“ se ze dvou sester staly rázem tři.
RECENZE: Třikrát stařec a jednou moře
Novela Stařec a moře od proslulého představitele ztracené generace Ernesta Hemingwaye je známá každému, kdo vychodil alespoň základní školu a někdy nakoukl do seznamu povinné četby.
Tristan a Isolda v MET: 50 odstínů zoufalství
Den před návštěvou kina Scala jsem byla na představení Káti Kabanové v brněnském Janáčkově divadle. A nikdy bych neřekla, že natolik převálcuje cokoli z produkce MET.















