Pětadvacetiletý Ondřej Michálek alias Mátový vlk se začal zabývat kreslením před pěti lety a díky samostudiu se brzy přeorientoval na malbu, které se nyní věnuje tři roky. Za tu dobu si na konto připsal několik výstav, naposledy v Josie Baru. Kromě toho s Petrem Němcem založil sdílený ateliér Meet Art, který funguje téměř rok, naprostou novinkou je pak projekt Pod obraz nabízející díla mladých českých umělců za výhodné ceny. Nás ale stejně nejvíc zajímalo, jaké je bydlet tři měsíce v dodávce.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ CO VÁS PŘIVEDLO K MALOVÁNÍ?
K malování mě přivedla touha tvořit, kterou v sobě mám už od dětství. Dříve jsem se nijak nerealizoval, vystudoval jsem ekonomickou školu a do 21 let se umění vůbec nevěnoval.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

Teprve po návratu z Austrálie, kde jsem rok a půl žil a studoval, jsem začal tíhnout k designu a učit se ho. Pracoval jsem ve start-upu, kdy mi tehdejší šéf umožnil si na design více sáhnout. Na základě toho mě zaměstnala další firma, kde jsem se věnoval i ilustracím. Právě ilustrace mě takovouto oklikou navedly k touze kreslit. Takže jsem opět zahájil samostudium a začal se učit kreslit, hlavně figury. Z kresby jsem přešel k malování ve chvíli, kdy jsem získal pocit, že se na to dá koukat.

❖ JAK DLOUHO A JAK JSTE SE UČIL?
Figurální kresbu jsem piloval asi rok. Způsobů, jak se vše naučit, je hned několik. Nabízí se samozřejmě škola, ale já nejsem moc studijní typ, takže tomu jsem se snažil vyhnout. Raději se vzdělávám sám, případně pomocí online kurzů. Skvělý je na to klasický YouTube, kde najdete plno užitečných videí zdarma. Důležité je hlavně vytrvat a nepolevovat. Kresbě jsem se věnoval opravdu téměř denně, aspoň hodinu, kolikrát déle.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ TOUŽIL JSTE SE NĚKDY VĚNOVAT I JINÉMU DRUHU UMĚNÍ NEŽ MALBĚ?
Táta má firmu na nábytek, takže jsem dříve chtěl dělat interiérový design. Asi to není vyloženě forma umění, ale do designu to přesahuje. A v současnosti si pohrávám s focením.

❖ PROČ JSTE SI ZA SVŮJ STYL ZVOLIL POP-ART?
Popravdě jsem nad tím ani nepřemýšlel. Nezkoumal jsem jednotlivé styly a nerozhodoval se záměrně, který z nich přijmu za vlastní. Vyplynulo to samo ze sebe, intuitivně. Řekl bych, že mě ovlivnila moje záliba ve figurální kresbě, která postupně přešla do komiksové tvorby, ačkoli jsem nikdy komiks nedělal. K pop-artu, který v sobě má navíc hodně z ilustrace, už pak byl jen kousek.

❖ JAK SE VÁŠ STYL PROMĚNIL OD DOBY, KDY JSTE ZAČAL MALOVAT, DO SOUČASNOSTI?
Proměnil se hodně. Dříve mé obrazy měly opravdu komiksový ráz, lidé je přirovnávali ke stylu Káji Saudka. Vyznačovaly se ostrými liniemi, plnými barvami a podobně. Oproti tomu je můj současný styl kompletně jiný. Ten vznikl v podstatě náhodou. Jednou jsem dorazil do ateliéru, ale neměl jsem vysloveně chuť malovat, přišel jsem spíše psát.

Nicméně všechno bylo připraveno – barvy, plátna –, a tak jsem vzal štětec do ruky a zkoušel něco nového. Pocitově mě to vedlo a vznikl první obraz v „roztrhaném“ stylu s vynechanými částmi. Odrazily se v něm myšlenky, o kterých píšu, proto se to ten den propojilo. Následně jsem to ale v dalším obraze pojal jako kompletní styl, který jsem pak doladil.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

Styl v sobě snoubí několik prvků. Vždy je tam ženská postava, která odkazuje na pin-up, kdy skrze sexualitu vyobrazených žen bylo upozorňováno na důležité myšlenky. Jelikož sexualita byla v té době naprosté tabu, vzbuzovalo to patřičnou pozornost. A podle mého názoru to platí dodnes. Občas mám reakce, že to lidem připadá erotické, ale to není pravda. Jenom upoutávám pozornost k hlavní myšlence za tím. Dalším prvkem jsou vynechané kusy těl, k nimž jsem se propracoval. Pro mě jde o znak nikoli rozpolcenosti, ale hrany, na níž se lidi drží, protože netuší, kam je nechá svět a systém až zajít.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ JAKÝ PRVEK JSTE SI NAOPAK ZACHOVAL?
Mám své charakteristické barvy (světle modrou, sytě červenou a pleťovou), které mám oblíbené a podle kterých se dá poznat, kdo je autorem obrazů. Dále zůstaly zachovány čisté linky, které se projevují ve věcech okolo postav.

❖ CO MŮŽETE ŘÍCT O VAŠÍ POSLEDNÍ KOLEKCI PASSIONFRUIT, KTEROU JSTE VYSTAVOVAL V JOSIE?
Slovo kolekce je poněkud nadnesené, jelikož jde jen o čtyři obrazy. Téma je úplně jednoduché, nechal jsem se inspirovat ovocem. A na každý vybraný druh ovoce jsem se opět snažil napasovat hlubší myšlenku dotýkající se společnosti nebo vztahů.

❖ CO KONKRÉTNĚ DO OBRAZŮ PROMÍTÁTE?
Díky své původní práci jsem se dostal do IT firem, které řešily velké projekty. Často se pracovalo s uživatelskými daty a když do toho člověk vidí, tak zjistí, že na mnoha pověrách je dost pravdy, ačkoli je dnes ochrana dat a osobních údajů už lépe ohlídaná. Zároveň se v dnešní době mění mezilidské vztahy, právě díky technologiím a počítačům.

Ale nesnažím se to svými obrazy změnit, jen na to upozornit. Proto v mých obrazech nenajdete jen jedno téma. Není to tak, že bych na jednom zaznamenal problematiku osobních údajů a na druhém mezilidských vztahů. Ale ve všech vycházím ze sebe, z toho, co mě trápí.

❖ ZMÍNIL JSTE, ŽE PÍŠETE. MŮŽU VĚDĚT CO?
Nerad bych tvrdil, že píšu. Spíš si dávám do kupy své myšlenky a poznámky, které možná jednou vytvoří příběh, který doplním svou tvorbou. Takový grafický román. Ale určitě bych se neoznačil za spisovatele.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ JAKÉ JSOU VAŠE MALÍŘSKÉ VZORY?
Vyloženě vzor žádný nemám. Samozřejmě historicky uznávám klasické i pop-artové malíře, ale spíš sleduji instagramové účty současných zahraničních umělců.

❖ KTERÉ UMĚLCE SLEDUJETE?
@sandrachevrier, @jude_devir, @kimjunggius, @beyelerdominic, @thebutcherbilly.

❖ JAKÉ POZORUJETE TRENDY V MALÍŘSTVÍ?
Tohle je spíše otázka na kritika umění, který by to dokázal popsat komplexněji, nicméně sám vnímám, že nyní jsou velmi v módě energetické obrazy jako mandaly a podobné věci. Ale k tomu bych se raději moc nevyjadřoval… A určitě je stále populární abstraktní umění, když tedy vynecháme věci, které za umění úplně nepovažuji.

❖ A CO SI MYSLÍTE O ABSTRAKTNÍM UMĚNÍ?
Hodně smíšený. Nechci jmenovat konkrétní umělce, ale stalo se mi, že jsem šel na výstavu, která měla skvělé ohlasy, ale já sám byl z autorovy tvorby dost zděšený. Zkoumal jsem, jestli je to mnou, četl jsem rozhovory, zhlédnul videa, ale stále mi to připadá jen jako lití barvy na plátno bez hlubší myšlenky a bez jakékoli techniky.

To ale vůbec neznamená, že abstrakci neuznávám. Abstraktní umění v sobě může skrývat jak myšlenku, tak náročnou techniku, která nemusí být vidět. Taková byla třeba nedávná výstava Kathariny Grosse v Národní galerii. Pracovala s pocitem a místem, a když jsem pod těmi obrovskými barevnými plátny stál, zanechávalo to ve mně přesně ty pocity, které ona popisovala, že by chtěla vyvolat.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ JAK BYSTE PODLE SEBE DEFINOVAL UMĚNÍ?
Čistě subjektivně cítím, že musí dojít k protnutí dvou věcí. Jednak musí obsahovat jednoznačnou myšlenku, která na něco naráží a má hodnotu. A tou druhou věcí je technika. V obrazech rád spatřuji, že se jimi člověk nějakou chvíli zabývá. Neříkám tím, že za umění považuji jen dokonale propracované obrazy, ale i v abstrakci by měl být patrný kus řemesla.

Autorka fotografie: Lenka Lesenská

❖ JAK JSTE PŘIŠEL KE SVÉMU PSEUDONYMU MÁTOVÝ VLK?
Pseudonym vznikl napůl náhodou. Vlk jako zvíře mě fascinuje od dětství. Vždy jsem se s ním ztotožňoval a přijal ho za svůj symbol. Když jsem začal ilustrovat, hledal jsem doménu pro své webové stránky, které by mohly sloužit jako moje vizitka a ukázka prací.

Vlk, respektive anglicky wolf, byl jasnou volbou, chtěl jsem kombinaci s tímto slovem. K tomu jsem zkoušel postupně přidávat barvy, ale všechny klasické byly zabrané. Pak mě napadla mátová, protože mojí oblíbenou dobou jsou 20.-40. léta minulého století – retro, první republika, americká prohibice a podobně. A mátová barva podle mě tuto dobu perfektně charakterizuje. Když jsem zjistil, že doména mintwolf je volná, tak do sebe všechno zapadlo a já se rozhodl, že pod tímto jménem chci vystupovat.

❖ LZE SE V ČESKU UMĚNÍM ŽIVIT?
Tuto otázku v současné době intenzivně řeším také. Ale myslím si, že to lze. V Česku jsou lidé, kteří se uměním uživí a není jich úplně málo. Ačkoli jich není ani hodně. Podle mě se dá uživit čímkoli, stačí tu danou věc dělat dobře a dlouho a lidi vás musí znát kvůli tomu, že to děláte dobře a dlouho. Pokud se propojí tyto tři faktory, jde cokoli. Sám nyní plánuju, jak svou tvorbu více přiblížit lidem, dostat ji do povědomí. Chtěl bych proto v průběhu zimy vytvořit oblečení s motivy z mých obrazů.

❖ POJĎME NYNÍ K MEET ARTU. JAK TENTO POSTOR VZNIKL?
Meet Art vznikl díky mému setkání s Petrem Němcem, kdy jsme během hovoru zjistili, že oba řešíme stejný problém. Oba jsme v té době malovali doma, což nám nedávalo smysl, ale zároveň jsme si ani jeden nemohli dovolit samostatný ateliér. Bylo nám líto, že v Praze není otevřený ateliér pro umělce i veřejnost. Proto jsme založili Meet Art, kde nás nyní je osm.

❖ NENÍ TO RUŠIVÉ, KDY SE VÁS V ATELIÉRU POTKÁ VÍC NAJEDNOU?
Vůbec ne, naopak je to příjemné. Ale pokud někdo potřebuje k tvorbě více klidu a soukromí, díky členitosti prostoru se mu ho bez problému dostane.

❖ DALŠÍM VAŠÍM PROJEKTEM JE POD OBRAZ. MŮŽETE HO PŘEDSTAVIT?
Myšlenka vznikla z mých frustrací. Mrzí mě, že lidé nekupují umění. Nebo jej nevnímají jako umění, ale doplněk do bytu, takže pak kupují reprodukce a tisky bez reálné hodnoty v obchodních domech. Přitom za podobné peníze by mohli mít originál od mladého českého umělce, kterého by tak podpořili, a měli by doma kousek, jehož hodnota bude stoupat, nebo přinejmenším nikdy nespadne níž.

Podle mě hlavní důvod, proč lidé umění nekupují, je, že je to vůbec nenapadne, nerozumí tomu, nebo je to pro ně hodně peněz. A všechny tyto problémy jsem se pokusil vyřešit projektem Pod obraz. Mladí umělci nabídnou k prodeji svůj obraz, který odborně zhodnotí kurátorka. Obraz nemůže stát více než 4 242424500 korun a cena musí být nižší oproti původní. Od umělců mám na projekt skvělé ohlasy, hlavně proto, že si neberu žádnou provizi. Jen propojím kupujícího s umělcem a je to, tím to pro mě končí.

PRÝ NYNÍ ZKOUŠÍTE ŽÍT VE VANU A CHTĚL BYSTE JEJ ZA BYT VYMĚNIT NATRVALO…
Je to tak, ve vanu v současnosti žiju, ale do bytu se vrátím zpátky. Dal jsem si tříměsíční zkušební dobu a během ní si uvědomil, že to z několika důvodů nepůjde. Například nemám van zateplený, takže v zimě bych s ním musel hodně na jih. A to kvůli práci není možné.

 

Více informací najdete na stránkách www.matovyvlk.com.