Divadelní recenze

Scéna Jaroslava Milfajta ve hře Lakomec vytváří iluzi měšťanského salónu, jehož stěny jsou tvořeny bohatě zdobeným obložením.

Když Václav Havel psal v roce 1985 Pokoušení, měl už bohaté zkušenosti s estébáckým nátlakem a manipulacemi.

Než samotná novela Život s krajtou je zajímavější život spisovatele Romaina Garyho. Francouz rusko-litevského a židovského původu se narodil na počátku 20. století a zemřel roku 1980. Je jediným spisovatelem, který dvakrát získal Goncourtovu cenu, ačkoli to pravidla nedovolují. Psal totiž pod několika pseudonymy...

Brněnské Národní divadlo uvedlo druhé představení z cyklu Spílání Brnu. Tentokrát se věnuje takřka zapomenutému géniovi, skladateli Jiřímu Bulisovi.

Ansámbl Národního divadla Brno se odvážně pustil do dalšího z dramat Henrika Ibsena. V Paní z moře explodují emoce, hledá se ztracená svoboda a zuří boj se silnou touhou.

Když se sejdou staří přátelé na obvyklém posezení, čeká asi málokdo nějaké skandální odhalení. To by ovšem nesměly být na světě mobily.

Činohra brněnského Národního divadla tentokrát nabídla hru Vlastenci – téma nadmíru aktuální. Cesta k moci Vladimíra Putina je chtě nechtě tématem, které se nás týká...

V prostorách Jatek78 se konala tři unikátní představení projektu Analog / Finale. Soubor (dá-li se to tak nazývat) Analog založili v roce 2013 akrobaté Ethan Law, původem Američan spolupracující nyní s Cirkem La Putyka, a Švýcar Florian Zumkehr.

Recenze autorské inscenace Divadla Na zábradlí Ahoj vesmíre! , jež vznikla ve spolupráci s pražským Planetáriem.

Již čtyři staletí uplynula od smrti významného alžbětinského dramatika a jeho hry stále patří mezi nejoblíbenější inscenované kousky. Shakespeara se nebojí velká divadla ani malé alternativní soubory.

„Romeo, Romeo, proč jsi Romeo? Zavrhni otce, odhoď svoje jméno, nebo když nechceš, přísahej mi lásku a já se zřeknu rodu Kapuletů. Co je...

Když Molière v roce 1665 uvedl Dona Juana v Palais – Royal, byl z toho skandál. Hra musela být po patnácti reprízách stažena a znovu se objevila až v roce 1677, ovšem v cenzurované verzi. Ta přetrvala až do roku 1840. To však nezabránilo, aby se z Dona Juana stala vděčná postava pro Mozarta, Puškina nebo Camuse.