Divadlo

Vinohradské divadlo se již pátým rokem postupně věnuje tvorbě autorů osudově spjatých s vinohradským jevištěm. Mezi ně patří i František Langer, autor z období první republiky propojený mimo jiné i s okruhem kolem bratří Čapků. Jeho drama Periferie patří pravděpodobně k nejslavnějším kouskům autorovy tvorby.

Klasické antické drama v moderní úpravě zinscenovali v Divadle v Dlouhé režisérka Hana Burešová a dramaturg Štěpán Otčenášek. Sofoklova Élektra tak tentokrát získala podobu talentované Evy Hacurové.

Muzikály patří u českých diváků k nejoblíbenějším žánrům divadla.

Někdo to rád horké. Božská Marilyn, Tony Curtis a Jack Lemmon. Snímek z roku 1959, který nestárne a baví dodnes. Jerry a Joe, kteří se schovávají před gangstery v dámské jazzové kapele, a sladká naivka Sugar Cane, která jim oběma pomotá hlavu.

Pražské divadlo DISK, které funguje v rámci DAMU, vešlo do letošní sezóny skutečně pravou nohou a hned s premiérou. Studenti Činohry se představili s již druhou absolventskou inscenací – tentokrát se ujali adaptace pozoruhodného románu Cizinec hledá byt.

Marta Kubišová. Jméno, které si každý spojuje s bojem proti okupaci, s nadějí a odvahou, s neuvěřitelným hlasem.

Poslední premiéru letošní sezony, která se měla uskutečnit v dubnu, muselo Divadlo Na zábradlí přesunout na září.

Louskáček patří mezi jeden z nejslavnějších baletů. Však se na něm také podílela největší jména baletní historie – skladatel Petr Iljič Čajkovskij a choreograf Marius Petipa spolu se Lvem Ivanovem. Premiéru měl Louskáček 18. prosince 1892 v Mariinském divadle a od té doby patří mezi tradiční předvánoční balet...

Dostojevského romány jsou považovány za těžko čitelné a též těžko stravitelné. Tím se však nenechali odradit v Divadle Rokoko, které nyní uvedlo inscenaci Idiot v režii Pavla Kheka a s Alešem Bílíkem v hlavní roli.

Může to znít jako začátek vtipu, řeč je však o nové inscenaci Cirku La Putyka. Tedy nové, Memories of Fools mělo svou premiéru už loni v únoru.

Čechovovy hry mají plno charakteristických rysů. Jeho postavy jsou znuděné životem, který vedou, a představují si, že je čeká lepší a zábavnější. Jeho hry nejsou obrazem vnějšího děje, ale vnitřního rozpoložení postav. Ty vzpomínají na minulost, upínají se k budoucnosti a nesnesou pomyšlení na trýznivou přítomnost...

Posledním představením, které jsem v rámci Letní Letné navštívila, se vymyká všemu, co bylo možné doposud spatřit. Herečka v akváriu, pod vodou.