Divadlo

Národní divadlo poprvé po padesáti letech uvádí operu Krakatit Václava Kašlíka, syntézu původního románu Karla Čapka a filmové adaptace Otakara Vávry, navíc přesně v duchu slučování děl a žánrů doplněnou o činoherní prolog režisérky nynějšího nastudování, Alice Nellis.

U inscenací Divadla Na zábradlí, toho času sídlícího v Divadle Komedie, bývá zvykem, že slovy neplýtvá. Posedlost či Požitkáři jsou toho důkazem a Macbeth - Too Much Blood se k nim směle přiřazuje.

Když divadlo, tak pořádně! Na scénu v Mahenově divadle se nastěhovala rovnou celá vesnice. Želary, které z mapy zmizely dřív, než se na ni vůbec stihly dostat. Želary pulsující silnými osudy, lidskými chybami a nečekaným štěstím. Želary, které si svůj potlesk zasloužily po právu.

Shakespearovo drama Macbeth je založeno na reálné postavě skotského krále, který žil v 11. století. Zde ale veškerá inspirace skutečností končí, protože Macbeth byl dle historických pramenů dobrým a milovaným králem, který Duncana porazil v bitvě.

Novinkou na repertoáru Divadla na Vinohradech je hra Henrika Ibsena Peer Gynt v adaptaci Martina Čičváka. Ačkoli hra trvá přes tři hodiny, udržuje vás stále v pozoru scénami, které byste ve skandinávském dramatu rozhodně nečekali. Jenže jako vždy se ukazuje, že méně je někdy více.

Lucerna je nejznámější divadelní hrou Aloise Jiráska, jež měla roku 1905 premiéru v Národním divadle. I přes svou zdánlivou jednoduchost se jedná o nejhranější původní českou hru. Uvedlo ji Divadlo Na Fidlovačce, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti nebo Národní divadlo a mnohá další profesionální i amatérská, divadla.

Od 3. února, kdy byl oznámeny užší nominace letošních Thálií, jsme se mohli dohadovat, kdo sošku, vytvořenou dle návrhu Bořka Šípka, získá. O dobré úrovni divadel po celé České republice svědčí, že nejen většina nominací, ale i většina ocenění šla do rukou mimopražských umělců.

Divadlo Na Jezerce uvedlo novou hru Už je tady zas! založenou na bestselleru Timura Vermese, jejíchž výtisků se prodalo přes milion. Kniha, a potažmo i hra, laškuje s myšlenkou, že se Vůdce Třetí říše po tragické prohře druhé světové války nezastřelil, ale třeba jen… usnul. Probouzí se v současném Německu...

Národní divadlo uvedlo hru španělského dramatika Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba. Zpracování se ujalo režisérské duo SKUTR, které v Národním divadle má za sebou již několik úspěšných inscenací. Mezi ně patří balet Čarodějův učeň nebo opera Don Giovanni.

Kontroverzní, a na svou dobu skandální, vztah dvou prokletých básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina byl v roce 1995 převeden do filmové podoby. V Úplném zatmění Angieszky Hollandové hrál mladičký Leonardo DiCaprio a David Thewlis. Mikeska za roli Verlaina získal dokonce Thálii. A jak si s touto inscenací letos poradili v Klicperově divadle?

Nová scéna Národního divadla slouží k současným a do jisté míry experimentálním počinům, jakými bylo například Zemětřesení v Londýně či Experiment myší ráj. Na moři, zírám nahoru, hra současného australského dramatika Finegana Kruckermeyera (* 1981), není výjimkou. Inscenace byla uvedena v evropské premiéře.

Irského dramatika Martina McDonagha mohou čeští diváci znát díky hře Mrzák inishmaanský, případně Kráska z Leenane či Poručík z Inishmooru. Kati jsou jeho nejnovějším počinem, premiéru měli v roce 2015 v Londýně. V České republice je v současné době hrají tři divadla.