Divadlo

Někdo to rád horké. Božská Marilyn, Tony Curtis a Jack Lemmon. Snímek z roku 1959, který nestárne a baví dodnes. Jerry a Joe, kteří se schovávají před gangstery v dámské jazzové kapele, a sladká naivka Sugar Cane, která jim oběma pomotá hlavu.

Nora, nebo také Domeček pro panenky, jak zní původní, avšak méně používaný název dramatu, je napsaná podle skutečné události. Inspirací byl Ibsenovi životní příběh jeho přítelkyně Laury.

Nový cirkus. Neuvěřitelné fyzické výkony, salta a další akrobacie. To vše k němu patří, ale i nový cirkus se vyvíjí a hledá nové formy. Tak se tento žánr více přibližuje k divadlu, má čitelnější příběhovou linku a nejde jen již o ukázky fyzické zdatnosti.

Příběhy o lásce, zvlášť té nešťastné, jsou často vyhledávané masochistickým publikem. Přiznejme si to, milujeme je. Pošťák vždy zvoní dvakrát je excelentním příkladem velkého emočního průšvihu.

Pardubické divadlo na sklonku minulého roku zinscenovalo slavný film režiséra Miloše Formana z roku 1967. Bezmála dvě hodiny plesové zábavy doslova zaplní celé Východočeské divadlo v Pardubicích.

Lovestory v různých podobách a tvarech měly vždy úspěch, zvlášť mezi něžným pohlavím. Lásku na divadelních prknech opěvovali i takoví velikáni, jakými byli William Shakespeare nebo Molière.

Národní divadlo poprvé po padesáti letech uvádí operu Krakatit Václava Kašlíka, syntézu původního románu Karla Čapka a filmové adaptace Otakara Vávry, navíc přesně v duchu slučování děl a žánrů doplněnou o činoherní prolog režisérky nynějšího nastudování, Alice Nellis.

U inscenací Divadla Na zábradlí, toho času sídlícího v Divadle Komedie, bývá zvykem, že slovy neplýtvá. Posedlost či Požitkáři jsou toho důkazem a Macbeth - Too Much Blood se k nim směle přiřazuje.

Když divadlo, tak pořádně! Na scénu v Mahenově divadle se nastěhovala rovnou celá vesnice. Želary, které z mapy zmizely dřív, než se na ni vůbec stihly dostat. Želary pulsující silnými osudy, lidskými chybami a nečekaným štěstím. Želary, které si svůj potlesk zasloužily po právu.

Shakespearovo drama Macbeth je založeno na reálné postavě skotského krále, který žil v 11. století. Zde ale veškerá inspirace skutečností končí, protože Macbeth byl dle historických pramenů dobrým a milovaným králem, který Duncana porazil v bitvě.

Novinkou na repertoáru Divadla na Vinohradech je hra Henrika Ibsena Peer Gynt v adaptaci Martina Čičváka. Ačkoli hra trvá přes tři hodiny, udržuje vás stále v pozoru scénami, které byste ve skandinávském dramatu rozhodně nečekali. Jenže jako vždy se ukazuje, že méně je někdy více.

Lucerna je nejznámější divadelní hrou Aloise Jiráska, jež měla roku 1905 premiéru v Národním divadle. I přes svou zdánlivou jednoduchost se jedná o nejhranější původní českou hru. Uvedlo ji Divadlo Na Fidlovačce, Slovácké divadlo v Uherském Hradišti nebo Národní divadlo a mnohá další profesionální i amatérská, divadla.